Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Nerozumím tomu, to ale vůbec nevadí

Obskurní videa o literatuře vyučují v umění, jak přenést pocit, který působí opravdově.

Kdo umí, tomu stačí na knihu čtyři věty a na video pět minut.

Kdo umí, tomu stačí na knihu čtyři věty a na video pět minut

Lidé, čtěte, stojí v podzimní výzvě prezidenta Miloše Zemana pro čas karantény. Souzním s ním. Přestože to je pan prezident, ve mně nejvíc chuť na čtení podporuje YouTube. Pokud je totiž v literatuře skutečně tolik věcí, kolik z ní dokáže vykřesat youtuber PaperBird, nezbývá než číst.

Znám pouze jeho ruce, přesto to je jeden z mých nejmilejších přátel na internetu. Nepravidelně na svůj kanál nahrává krátká surreální videa o knihách přesycená podivnými záběry, memy, bizarními pointami. Vůči knihám netrpí falešnou úctou: jednou v její elektronické verzi přepíše všechna zájmena a přívlastky jejich opaky, podruhé knihu rozemele, vyrobí z ní rybu a tu hodí do řeky.

Většinu času netuším, o co ve videích s pár tisíci zhlédnutí běží. To ale vůbec nevadí. PaperBird díky své nespoutané práci s všemi dostupnými médií, kdy nezapojuje snad pouze bramborová tiskátka, dokáže skvěle předat svůj dojem z knihy. Přenos z média na médium přitom není vůbec lehká záležitost, jak víme z nepodařených knižních adaptací nebo i vlastních pokusů převyprávět přátelům, proč se nám tolik líbilo divadelní představení. Tady sice nerozumím, ale zírám, žasnu, něco skutečně prožívám. Nemožnost výkladu nevadí, kvalitní literatura přece také nedovoluje rozhřešení a jednoznačnou interpretaci.

Videa mají sotva pár minut, pro jejich informační překotnost a absurditu se ale okamžitě nořím do mediální narkózy. Třeba televize mě dokáže vcucnout jen výjimečně. Příliš špatně totiž skrývá svou mediální podstatu. Všechna ta studia... Vyruší mě ale i oznámení, že vidím ilustrační záběr. Já ale nechci přiznání, že jde o záběry. Chci se nechat unést, chci věřit, že tohle je realita, aby to mohlo poznamenat i realitu mou. 

To samé ale platí pro tolik youtuberů, jejichž práce byla kdysi vykládána jako autentická. Nevím, co je na mluvící hlavě před kamerou autentického, opravdového. Já mám pocit opravdového zážitku, když mě někdo okouzlí pečlivě připraveným videem, na jehož konci si říkám „safra, co jsem to právě viděl!“.

Přesně jako u PaperBirda nebo po dočtení dobré knihy.

posledním videu PaperBird rozebírá nový počin Jona Fosseho, kterému už jedno video - o Melancholii - věnoval. Norská hvězda je výjimečným příkladem, jak někdo dokáže druhým navodit mediální narkózu, ve které okolní svět mizí, aby se člověku po návratu do něj jevil docela jinak. Stačí mu přitom zhruba jedna věta (o šedesáti stranách) o dvou mladých lidech žijících v předmoderním Norsku, na jejímž konci člověk tak maximálně naprázdno polyká, protože takhle popsat život?

Telegraficky

  • Jak vypadají hutná videa pro dobu absurdních memů, ukazuje kanál EmpLemon. Na úvod doporučuju jeho teorii, jak se díky memům stal prezidentem Donald Trump. Nejde mu přitom o konkrétní memy, ale o hyperhutný popis novodobých zákonitostí mediální sféry. 
  • Konvenčním způsobem, tedy textem, popsal memetickou kariéru Trumpa a dalších televizních hvězd v novém čísle tištěného Finmagu Matěj Schneider. Ani on ho nebere jako historický omyl, ale jako „logické završení vývoje“. Sám jsem do vydání přispěl letní reportáží z prostějovského pivovaru Axiom. Pivo – to je totiž svým způsobem také médium, které lze pojímat velmi různě. A bývá to nádherné.
  • Do debaty o existenci svobodné vůle se po staletích filozofických debat začali zapojovat i kvantoví fyzici. O prvních krůčcích tohoto nesamozřejmého spojení píší ve Vesmíru.
  • Na Aktuálně.cz shrnuli několik posledních měsíců na téma české vláda a pandemie. V otázkách koronaviru se překonává i Vinohradská 12. Pondělní díl s pěti nakaženými je skvělým kusem rozhlasové práce.
  • S literárním spolkem Poustevna spouštíme podcast o psaní Horror Vacui. Všech šest dílů připravil a moderuje Jonáš Zbořil. Ten by mohl o psaní povídat sám: letos mu vyšla skvělá sbírka poezie Nová divočina. V každém z šesti dílů má ale k ruce dva hosty, se kterými probere fígle při tvorbě poezie, scénářů nebo reportáží. V prvním díle rozebírá taje prózy s Klárou Vlasákovou (viz prvotina Praskliny) a Davidem Zábranským (viz čerstvá Republika)
  • V podcastu výjimečně promluvil i náš šéfredaktor Ondřej Aust. Nad stavem mediální krajiny skoro dvě hodiny medituje spolu s chlapci z CreativeC podCCast
  • Proměňují technologie způsob, jakým vnímáme svět, nebo se Alexa i abeceda snaží napodobit, jak jsme viděli své okolí dávno před těmito vynálezy? Autor David Abram píše technopesimisticky, jeho článek má ale šmrnc – a potom ten krásný web!
  • Líbesbríf pro architektku a designerku Růženu Žertovou a její promyšlené obchoďáky napsala Šárka Svobodová.

Jakub Jetmar

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Tipsport

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Tipsport