Hudebník a producent Karel Vágner prodal vydavatelství Multisonic, píše E15. „Ve chvíli, kdy něco vydáte, visí deska během krátké doby někde na internetu,“ řekl, proč se firmy po 29 letech zbavil.

Nové Události: chladné a kožené

Marcela Augustová vám poví, jak má otevřeno pošta, a Jolanu Voldánovou jsme poslali do Globusu.

Česká televize představila 1. dubna novou podobu svých hlavních zpráv. Předtím jsme museli vydržet až nesnesitelnou marketingovou masáž, ve které se všichni zúčastnění naparovali tak, až to vypadalo, že inovovaná relace smete z povrchu zemského přinejmenším BBC s ARD dohromady.

Kolegové z Aktuálně.cz a iDNES.cz dostali možnost podívat se do zákulisí příprav. Nezahálela ani samotná televize. Každý den jsme se ve Studiu 6 dozvídali snad i to, co jsme vědět ani nechtěli. „Máš krásné šaty, Aneto, ty uvidíme v Událostech taky?“ ptal se Jiří Václavek Anety Savarové, navlečené v lesklém modrém úboru, který odkazoval spíš na její minulost modelky, než na její budoucí roli. „Ne, ty jsou moje vlastní,“ opáčila hvězda Událostí.  A v podobném duchu to vlastně bylo celé. Plky střídaly plky.

Náhled do nového virtuálního studia jsme viděli asi tak stokrát, včetně upoutávek mezi pořady, a heslo „Jasné a spolehlivé“ se brzy zařadilo mezi nejotravnější sdělení televizní obrazovky. Všichni jsme se těšili na 1. dubna snad jen proto, abychom tu kampaň měli, proboha, už z krku.

A pak TO tedy přišlo. S barevným schématem Sky News (včetně odlesků) a s mnoha půjčenými prvky: od BBC Ten O’Clock News, přes RTL, až po britský Channel 5, od něhož si Události vypůjčily i upoutávku na obsah zpráv předcházející samotné relaci a některé kamerové nájezdy. Ne že by polovirtuální studio bylo nějakým supermoderním výkřikem techniky. Ostatně zmíněná BBC ho používala už v roce 1997, tedy zhruba v době, kdy se Česká televize chystala přejít na dvojici moderátorů s newsroomem za zády. Dokonce i podobně popisovali, co ze studia existuje jenom v počítači…

Nové Události jsou v Evropě poměrně ojedinělým zpravodajstvím, bohužel však v tom špatném směru. Problematická je už jejich délka: na co tak dlouhou relaci v zemi, kde je o skutečně významné události nouze? I mnohem větší země mají kratší hlavní zprávy. Na podobnou délku, jako mají nové Události, jsou zvyklí třeba ve Francii, ale ta má 65 milionů obyvatel. Čtyřicetiminutové zprávy, vesměs o ničem, nabízí také Slovenská televize, ale na tu se pro změnu nikdo nedívá.

Kdosi v České televizi usoudil, že tu správnou dynamiku dodá zpravodajství stojící moderátor, který bude navíc courat sem a tam, občas bude rukou šermovat před plazmovkou – a vůbec bude víc za herce, než za novináře. Za historický průlom považuji výsledek, kterého tím Česká televize dosáhla: je to protivné, dynamické asi jako výuka dějepisu a koženější, než kdyby moderátoři prostě jenom seděli, jako doteď.

V Norsku jsou ve studiu dva moderátoři, kteří stojí u skleněného stolku před virtuálním pozadím. Ve Švédsku si vystačí se čtvrthodinovou relací vsedě, s výjimkou rosničky pobíhající před mapou s teplotami. Moderátorka finské YLE je s hlavními zprávami hotová za deset minut a dalších pět minut opět patří počasí. Zhruba čtvrt hodiny trvá německé ZDF Heute z vynikajícího (!) virtuálního studia, pak opět navazuje sport a počasí. Hlasatel stojí na místě a nikam necourá, hýbe se spíš grafika studia jako takového. A to je tento pořad ještě superdynamický ve srovnání s kolegy na ARD, kde téměř patnáctiminutové Tagesschau svým způsobem připomíná zprávy České televize z 90. let.

Rakušané mají na výběr hned ze dvou hlavních relací – buď 17 minut se dvěma sedícími moderátory od půl osmé, nebo stručnější verzi Zeit im Bild s jedním stojícím moderátorem od osmi. Ten ovšem všechno stihne říct za sedm minut. Tři čtvrtě hodiny rekapituluje hlavní události francouzský Journal: v designovém studiu s modře nasvícenými skleněnými prvky sedí moderátor, jehož charisma připomíná Belmonda na vrcholu kariéry. S postupujícím časem a klesající závažností témat je čím dál rozvernější. Britům na BBC One stačí dvacet minut a madam za stolem se taky nikam zvlášť nehrne, v klidu si veřejnoprávně sedí na židličce, zatímco nohy patrně nahřívá v lavoru pod stolem…

Grafiku, která kvůli speciálnímu fontu nabourává celý dosavadní vizuální koncept České televize, nechť vezme třeba čert. Studio, které si už vysloužilo v internetových diskusích jízlivou přezdívku Toulavá kamera, je jedna věc, podstatnější jsou však informace, které nám redakce zpravodajství předkládá. A tady to vypadá na mnohem závažnější problém: vlastní agenda kulhá na obě nohy, v některé dny působí dokonce komicky, a zprávy natahuje vata v podobě spotřebitelských témat.

Vezměme si pravděpodobně nejzbytečnější novinku Událostí: redaktora-reportéra. Podle tvrzení České televize to má být člověk, který zpracovává přes den vlastní agendu, aby ji pak „přinesl“ do studia a rozebral do mrtě.

Zpočátku se mi to zdálo jako dobrý nápad. Ale asi jsem neměl čekat Marcelu Augustovou, jak ještě zaprášená od hlíny dobíhá do studia, aby se zápalem v očích divákům sdělila, že po celodenním sledování drogového kartelu z úkrytu v lese poblíž hranic přináší autentické záběry zatýkání vysoce postavených osob, které si před kamerou přebíraly peníze za dodávku zbraní.

To by byl totiž redaktor-reportér jak víno a křepelky by nestačily létat.

Ale protože jsme malá země, kde si nahrávky pořizují maximálně politické strany, a všechno se tu vykecá dřív, než se to objeví v hlavních zprávách, zbyla i na Marcelu Augustovou a její vymydlené kolegy jenom „malá“ agenda.

A tak nám Jakub Železný nejdřív sdělil, že záchranka jede na Šumavě k pacientům déle, než ve městě, zatímco Marcela Augustová zpracovala neméně akční téma o otevírací době pošt. Jolana Voldánová si aspoň při reportáži z pražského hypermarketu Globus mohla nakoupit, když už nám exkluzivně odhalila, že podle průzkumu začínají lidé šetřit a i velikonoční beránky si kupují poloviční…

Přiznám se, že jsem po týdenním sledování Událostí pořád nějak nepřišel na to, k čemu vlastně redaktor-reportér je. Poněkud mě totiž mate, že moderátor sice téma uvede nebo ho „rozvíjí“ animovaným nabíháním čísel na plazmové televizi, ale samotné reportáže zpracovávají jeho kolegové.

Například u soudu s Věcmi veřejnými sice byly postupně Jolana Voldánová, Aneta Savarová i Marcela Augustová, ale klíčové příspěvky se vším podstatným ve všech třech dnech po sobě připravila Tereza Kručinská. Od moderátorských hvězd jsme se pak už dozvěděli skutečné trháky: třeba, že Kristýně Kočí je 27 let a vystudovala gymnázium, či to, že u soudu vystoupilo 42 svědků a zazněly 4 nahrávky. To jsou opravdu věci, kvůli kterým musely k obvodnímu soudu osobně?

Navzdory ujišťování, jak nové Události na luxusním časovém prostoru absolutně vytěží zprávy dne a nabídnou analytické souvislosti, jsme se ničeho takového nedočkali. Faktografický přehled není analýza. Kde je analytička České televize Martina Lustigová, když ji národ potřebuje?

Stručně shrnuto: proč vůbec televize utrácí peníze za to, aby ke standardnímu redaktorovi poslala na stejné místo ještě moderátorku, která pak stejně neřekne nic jiného, než to, co mohla dát dohromady v OTN na Kavkách?

Problém mám i se samotným řazením zpráv. Proč je cena česneku důležitější než soud s Véčkaři, a proč zahájení sezóny ve Hřenských soutěskách předchází informaci o vývoji kolem nehospodárnosti libereckého mistrovství světa v lyžování? Rozumím těmto zákonitostem u komerčního zpravodajství, rozumím, že v tom určitou roli hraje fígl s blížící se půl osmou a přepínáním na Televizní noviny, ale není to to, co čekám od veřejnoprávní televize.

Výsledky sledovanosti nenasvědčují tomu, že by se diváci kvůli novým Událostem vzdali svých návyků. Moderátoři na Primě jim pravděpodobně přijdou sympatičtější a pojetí zpráv upřímnější, proto jim stále dávají přednost, minimálně do chvíle, než začnou Krimi zprávy. Pokud srovnáme první čísla, zjistíme, že celá velkolepě ohlašovaná změna neměla vlastně žádný efekt, jenom přidělala vrásku finančnímu řediteli České televize Milanu Cimirotovi. Vedení zpráv je vlastně z obliga: kdyby sledovanost stoupla, bylo by bezesporu potěšené, zatímco když stagnuje či mírně klesne, může říct, že sledovanost pro veřejnoprávní televizi přece není důležitá.

Na závěr tedy posíláme na Kavky návod, jak udělat atraktivní zprávy. Hlásí se redaktor Charlie Brooker a má pro nás několik naléhavých gest, anketu s kolemjdoucími a především… grafy. Animované!