Evropská komise hodlá uvést do praxe první celoevropskou regulaci médií. Nařízení zvané Evropský akt o svobodě sdělovacích prostředků má podle vrcholných politiků kontinentu za cíl chránit nezávislost redakcí i novinářů a zprůhlednit vlastnické struktury médií. Novinářské asociace nařízení podporují, vydavatelé v něm naopak vidí hrozbu pro svobodu tisku. Nelíbí se jim hlavně plán na vznik celoevropského regulátora. Evropská komise návrh představila v polovině září, teď se k němu musí vyjádřit členské státy, které budou reguli spolu s Evropským parlamentem schvalovat.
Zástupci Evropské komise to neříkají doslovně, chystaný zákon ale reaguje hlavně na situaci v Maďarsku a Polsku, ale i na Maltě či v Řecku. „Jsme svědky digitální revoluce, zvýšené polarizace společnosti, vzestupu extremistických sil a ztížených podmínek pro mediální sektor. Důvod mediálního zákona je tedy jasný,“ uvedla pro Médiář místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová, která návrh reprezentuje. Uznává zároveň, že potřebu nové regulace všude nesdílejí. „Obecně, a i z Česka a Slovenska, slyším podporu evropské legislativy zabývající se mediálním trhem a posílením svobody a plurality médií. Slyším ale také hlasy v několika zemí, včetně Německa, které říkají: máme skvělý systém, nepotřebujeme záruky na úrovni Evropské unie,“ přibližuje dosavadní reakce eurokomisařka Jourová.
Vládní zmocněnec apeluje na regulaci státní reklamy
Proti politickému či ekonomickému tlaku na média chce Evropská komise bojovat zavedením několika nových pravidel. Členské státy by měly požadovat přehledné vlastnictví médií, dbát na transparentní výběr vedení veřejnoprávních médií či zamezit sledování novinářů špionážními softwary. Nové povinnosti by se týkaly i samostatných států, které by měly začít transparentně a nediskriminačně zadávat státní reklamu. To vyzdvihuje jako pozitivum Michal Klíma, vládní zmocněnec pro oblast dezinformací a médií. „Inzerce musí být rozdělována s ohledem na zachování plurality médií. Souvisí s tím i evidence, která by se zavedla. Teď je mimořádně složité dohledat, v jakých redakcích skončily státní peníze za reklamu,“ tvrdí Klíma.
Postoj Česka, které dosud podobně jako většina zemí reguluje zejména rozhlas a televizi, má v písemné podobě vypracovat ministerstvo kultury v čele s Martinem Baxou (ODS). Resort v obecné rovině návrh vítá. „Určitě lze podpořit posílení přeshraniční spolupráce mezi jednotlivými národními regulátory, požadavky na transparentnost vlastnických struktur či záruky proti zásahům do vedení médií veřejné služby,“ popisuje mluvčí ministerstva kultury Jana Malíková. Zároveň předesílá, že zatím není jasné, jestli celoevropská regulace médií vůbec může vzniknout.
Mediální legislativa podle některých totiž nespadá do pravomocí Evropské unie, má zůstávat na národní úrovni. Komise svůj návrh ale vydává za regulaci vnitřního trhu. Rada Evropské unie, orgán složený z ministrů jednotlivých států, aktuálně pracuje na analýze, kam unijní pravomoci ohledně médií vlastně sahají. Až na jejím základě se Česko podle mluvčí Malíkové postaví k návrhu konkrétně.
„Jde o komplementaritu, nikoli o to, aby jedna pravidla nahrazovala ostatní,“ podotýká eurokomisařka Jourová. „Pravdou je, že čím více záruk, tím lépe: na regionální úrovni, na vnitrostátní úrovni – a na evropské úrovni. Prevence je lepší než řešení následků,“ míní.
Autonomie novinářů versus odpovědnost vlastníků
Profesní organizace se k návrhu staví různě. Novinářské asociace a sdružení pro svobodu tisku, jako jsou Reportéři bez hranic či Evropská federace novinářů, ve svém společném prohlášení záměr podporují. Slibují si od něj větší ochranu novinářů. V Česku mu obecnou podporu vyjádřila Asociace online vydavatelů, která sdružuje necelou dvacítku spíš menších mediálních domů. Unie vydavatelů, která zastupuje přes 40 vydavatelství včetně těch největších, tradičních, se k nápadu staví skeptičtěji. Kritický postoj sdílí s většinou evropských vydavatelů, jejichž názor reprezentují hlavně evropské asociace vydavatelů časopisů a novin EMMA a ENPA. „Vyzýváme členské státy Evropské unie, aby nepřijaly tuto navrženou neodůvodněnou a problematickou centralizaci mediální politiky,“ stojí v jejich společném vyjádření.
Největší problém představuje snaha o zaručení nezávislosti. Redakce má být podle návrhu nařízení nezávislá na státu, ale i na svém majiteli. To ovšem, jak upozorňují zástupci vydavatelů, naráží na odpovědnost vlastníka za řízení a výsledky podniku. V posledku může podle kritiků nová legislativa narušovat editoriální svobodu. „Evropská unie chce dát redakcím víc autonomie vůči majitelům, zároveň má jako hodnotu volný trh, měla by proto dbát i na zájmy vlastníků. Vzniká v principu neřešitelný konflikt: trh versus profesní hodnoty,“ vysvětluje etik médií Jan Motal z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity.
Řešení sporů a vymáhání povinností by měla mít na starosti nová Evropská rada pro mediální služby, která by se skládala ze zástupců národních regulátorů. Motal má tento orgán za nejproblematičtější část návrhu, který podle něj jinak míří dobrým směrem. „Národní regulátoři bývají pod politickým vlivem. Ve výsledku by tam mohlo zadními vrátky vstupovat ještě víc politických zájmů než teď,“ soudí akademik. Podobně se ke vzniku rady staví Asociace online vydavatelů: „Návrh na zřízení nové Evropské rady pro mediální služby budí obavy o nezávislost takového subjektu, zde požadujeme doplnit větší záruky. Zřízení Evropské mediální rady by při špatné implementaci mohlo otevřít cestu ke státní kontrole médií.“
Co by měla Evropská rada pro mediální služby
- prosazovat účinné a důsledné uplatňování Evropského aktu o svobodě sdělovacích prostředků a širšího rámce mediálního práva Evropské unie,
- poskytovat odborné poradenství k právním, technickým nebo praktickým aspektů regulace sdělovacích prostředků,
- vydávat stanoviska k vnitrostátním opatřením a koncentraci vlastnictví na mediální trhu, které by mohly ovlivnit fungování vnitřního trhu s mediálními službami, včetně případů, kdy to ovlivňuje pluralitu a svobodu sdělovacích prostředků,
- prosazovat spolupráci a účinnou výměnu informací, zkušeností a osvědčených postupů mezi vnitrostátními regulačními orgány pro sdělovací prostředky.
Zdroj: Evropská komise
„Redakční nezávislost nemůže zajišťovat stát“
V Česku existuje ústřední orgán státní správy, který dohlíží na televizi a rozhlas, je jím Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Tisk ani internet podobný úřad nemají. Kvůli Evropské mediální radě by proto patrně musel vzniknout nový regulátor. Měl by reagovat na kroky státu v oblasti legislativy či přístupu k novinářům, ale také třeba posuzovat transakce na mediálním trhu. To znamená rozhodovat, co představuje nebezpečnou koncentraci vlastnictví, co pouze konsolidaci trhu, a následně své poznatky projednávat na evropské úrovni, přičemž pochybení by mohla vést k řízení o porušení nařízení. Tak eurokomisařka Jourová představovala obrysy chystané legislativy na setkání s některými manažery tuzemských médií v půli července v Praze. Ujišťovala tehdy, že snahou není kádrovat média, říkala, že národní regulátor by byl „v podstatě takový mediální ÚOHS“ [Úřad na ochranu hospodářské soutěže - pozn. red.].
„Mám strach, že z dobrého záměru vzniká něco, co bude úplně kontradiktorní k tomu, co to chce,“ reagovala na červencovém setkání předsedkyně představenstva Czech News Center Libuše Šmuclerová, jedna z přítomných. „Neumím si představit zdravý trh, který by toto měl. Aby mohla být média svobodná, musí být svobodná z podstaty,“ prohlásila. „Regulační orgán je věc, která bude hraničit s Rakouskem-Uherskem a cenzurou mínus 150 let,“ řekla. Takový směr úvah „absolutně nedoporučila“, místo tohoto vyzvala, aby se kýžené principy a požadavky aplikovaly do existujících struktur, respektive úřadů.
Redakční nezávislost nemůže zaručovat stát, souhlasí Jan Motal. „Autonomii a práva novinářů může zajišťovat pouze silná samoregulační organizace. Stát či Evropská unie naopak nemají do vnitřního fungování médií vůbec zasahovat. Evropský akt ale může vést aspoň k větší přehlednosti mediálního prostředí a vlastnictví,“ shrnuje.
Česká Unie vydavatelů vidí situaci v zásadě podobně. Její Rada pro mediální právo oceňuje zavedení kritérií pro zadávání reklamy státem, požadavek na ověřitelné systémy měření sledovanosti i transparentnost vlastnictví. Problém ale nachází v požadavku na vnitřní nezávislost, která nebere v úvahu odpovědnost managementu. Právě to zřejmě bude - spolu s debatou o vzniku celoevropského (potažmo národního) regulátora - předmětem největších sporů. Pokud by nařízení prošlo, odhadovala Jourová, že by platilo nejspíš od roku 2025.