Nový šéf Českého rozhlasu Peter Duhan: Do tří let můžeme mít nejposlouchanější stanici v zemi

Peter Duhan. Foto: Český rozhlas

Jaké místo jste nabídl Haně Hikelové, ředitelce zpravodajských stanic a vaši největší konkurentce v soutěži o pozici generálního ředitele, a jak reagovala?

Už při volbě jsem na otázku pana radního Badala odpověděl, že si kolegyni Hikelovou umím představit na pozici ředitelky centra zpravodajství v rámci programového úseku. A takto také zněla má nabídka. Považuji tuto nabídku za velmi důstojnou a uvedenou pozici za vysoce významnou.

Pravdou je, že kolegyně Hikelová má jinou představu o svém fungování v rámci mého návrhu nové řídící struktury. Věc uzavřená není, proto se k ní více nechci v tuto chvíli vyjadřovat.

Možná by nebylo od věci připomenout si naopak odpověď paní Hikelové na podobnou otázku, kterou dostala při volbě ředitele. Tedy - jak by se ona naopak zachovala směrem ke mně v případě, že by ve volbě uspěla.

Pan René Zavoral a pan Oldřich Šesták jsou jasní na funkcích náměstků sekce strategického rozvoje a podpory, respektive sekce techniky, ekonomiky a logistiky, jak jste řekl hned po svém zvolení?

Z mého pohledu ano, stoprocentně s nimi počítám.

Čím se vám pánové Šesták a Zavoral osvědčili, že je chcete do nejvyšší trojky vedení rozhlasu?

Pan Šesták za krátké období předvedl naprosto perfektní výkon, pokud jde o problémy, které Český rozhlas měl na základě zjištění vnitřního auditu.

Udělal pořádek.

Udělal pořádek. Nastavuje parametry, podle kterých rozhlas má fungovat.

Například jak od lidí a firem získat 150 milionů Kč na nedoplatcích koncesionářských poplatků?

Ano, třeba, to je v řešení, připravujeme výběrové řízení na advokátní kancelář, která bude poplatky vybírat. Ale byl tam problém i ve správní úseku, v autoprovozu, v úseku techniky. Tam mi pan Šesták pomohl objasnit problémy především s veřejnými zakázkami. Důsledek toho „čištění“ byla změna vedoucího úseku techniky. Teď ji vede pan Jakub Papírník a vede si naprosto skvěle.

Proč musel vystřídat pana Martina Zadražila, který odešel k 31. lednu 2011?

Nechci říct, že by pan Zadražil byl špatný ředitel. Pan Zadražil je příliš dobrý a měkký člověk, tak bych to charakterizoval. Ale jeho odborných zkušeností a vzdělání si vysoce vážím. Rozhlas ho dále využívá v sólo projektech.

Externě?

Zůstal jako zaměstnanec.

Co přesně odhalily vnitřní audity?

Pokud se neplánuje aspoň ve střednědobém horizontu, ale jen z roku na rok, dochází k neúměrnému plýtvání. Vršily se na sebe nákupy, které se ukázaly v konečném efektu jako naprosto neefektivní.

Co se například nakupovalo? Třeba mikrofony?

Celá oblast techniky a technologických zařízení. Problém byl, že ani úsek programu neměl strategii rozvoje, neplánoval dopředu. Technika byla tudíž mimo a nakupovala podle vlastních úvah, co by bylo pro rozhlas dobré. Nebylo to ale ve vztahu k tomu, co potřeboval program. Má to být přesně naopak: strategický rozvoj programu musí existovat na dobu příštích 6 let, od toho se odvíjí strategický plán technologického rozvoje Českého rozhlasu a pak, na konci, je strategický finanční plán, který určí limity – potřebujeme, nepotřebujeme, chceme, budeme, nebudeme mít.

Chcete říct, že rozhlas nakupoval techniku tak, že někdo přišel ráno do práce a řekl například „teď koupíme sto mikrofonů“?

To bych nechtěl kolegům podsouvat, znovu opakuji, základní problém byl, že neexistoval plán. Teď se musí výběrová řízení musejí dělat přesně podle litery zákona, musíme se naučit plánovat.

Nákupem techniky dosud rozhlas porušoval zákon o veřejných zakázkách?

Řekl bych to takto. V některých oblastech, například v oblasti nákupů techniky, rozhlas určitě nepostupoval tak, jak by měl.

O kolik rozhlas mohl přijít takovým neefektivním hospodařením?

Peníze, které byly takto vynaloženy, mohly jít do programu na rozvoj experimentální tvorby, na rozvoj programu pro děti a mládež.

Čili mohlo jít až o nízké desítky milionu korun, pokud mluvíme o nákladech na experimentální digitální stanice či rozpočet příslušných sekcí.

Je to tak, ale nechci hauzírovat s čísly. Nechci tu žádné trestněprávní odpovědnosti. Taková byla praxe, tak prostě rozhlas žil patnáct let, aniž by si toho někdo všiml.

Jak fungoval správní úsek a autoprovoz, další problematické sekce?

Hledáme nejefektivnější způsob řízení správního úseku, chceme ho zeštíhlit. Výsledky auditu v autoprovozu ukazují, že máme příliš velký vozový park, aniž by byl využíván. Máme kolem 120 aut, budeme ho redukovat.

Kupovali jste příliš drahá auta?

Ne, ale podle zjištění auditu se jich kupovalo víc, než se mělo. To souvisí i s odpisy. Je nemyslitelné, aby služební auto stálo, my platili odpisy a místo deseti dvaceti tisíc kilometrů, které by auto mělo najezdit, se proplácejí cesty soukromými vozy.

Jaké auto máte vy?

Mohu využívat superb staršího typu, s řidičem. Ten vozí i další manažery rozhlasu. Většinou jezdím oktávií, kterou si pořídil ještě předchozí ředitel Medek.

Probrali jsme pana Šestáka. V čem se vám osvědčil pan Zavoral?

Pan Zavoral patří k tomu nejprogresivnějšímu, co tady mám. Je to člověk vzdor svému mládí velmi dynamický, umí přijmout i složitý úkol, zvládat organizaci ve svém odboru komunikace a vnějších vztahů. Má solidní renomé v celém Českém rozhlasu a je to člověk nesmírně inovativní a právě proto prospěšný pro Český rozhlas. Za rok 2010 odvedl skvělou práci, stál u zrodu programové i marketingové konference, závěry z obou jsou velmi důležité.

Mnozí uchazeči o pozici šéfa České televize, veřejnoprávní instituce srovnatelné s rozhlasem, si nechávají s projektem radit od Františka Lamberta, někdejšího Janečkova vrchního ředitele zodpovědného za ekonomiku. Jak jet o v rozhlasu – vy jste si psal kandidátský projev sám?

Porovnáte-li původní a teď v červenci aktualizovanou verzi mého projektu, někde najdete výrazné odlišnosti. Pochopitelně jsem využil svých zkušeností z vedení Českého rozhlasu a ty jsou nenahraditelné. Můžete vymyslet cokoliv, ale pokud v provozu nejste a denně nerozhodujete o tisíci maličkostí, na to nepřijdete. Psal jsem to sám. I grafické vyjádření je moje představa.

Proberme tu představu čtyř základních okruhů, na analogových pozemních vysílačích. Jako národní okruh navrhujete „plnoformátovou stanici pro cílovou skupinu 40-60 let, jež by vznikla na programovém základě nynější Dvojky, absorbovala by nynější regionální stanice, program by vysílala celoplošně s pravidelným odpojováním regionálních studií na časové ploše 2 x 4 hodiny (celkově 8 hodin denně), vysílala by na FM síti určené pro regiony“. Má to být nová vlajková loď Českého rozhlasu, místo Radiožurnálu?

Říkejme raději hlavní okruh. Několik hodin denně na hlavním okruhu jako okno pro jednotlivé regiony je mnohem efektivnější, protože na této ploše bude regionální problematika koncentrovanější. Odpadnou problémy s duplicitami. Je nesmyslné, aby kulinářské okénko, magazín o oblékání či o filmu měl každý region zvlášť. Regionální stanice jsou od toho, aby vyráběly vynikající lokální zpravodajství a publicistiku. A Brno, Plzeň, České Budějovice, Olomouc či Ostrava produkují taky kvalitní prvovýrobu, náročnější typy programů, třeba slovesných. Dostaly by prostor.

Kdy by se měly regiony připojovat do vysílání?

Ranní prime time by měl být regionální, od 6 do 10 hodin. Odpoledne vidím od 15 do 19 hodin. Vše je ještě k diskusi.

Co když se stane mimořádná událost v konkrétním regionu mimo tyto časy?

Pak se vysílání odpojí, to není sebemenší problém.

Zmíněným uspořádáním národního okruhu můžete podle vašeho odhadu uspořit až 100 milionů Kč. Na čem přesně? Bude míň moderátorů třeba?

Třeba. I proudové vysílání něco stojí, byť někde – jako třeba v Hradci Králové – si už moderátor sám odbavuje, nepotřebuje technika ani režiséra. Tam jsou obrovské úspory. Nevidím smysl v tom, aby rozhlas 21. století měl moderátora a za tlustým sklem další dva lidi, kteří něco pustí, když on zvedne ruku. Sto milionů je číslo orientační, rozhodně by se daly ušetřit desítky milionů.

Dále: tato stanice by převzala Zelenou vlnu, všechny vitální informace, které posluchači potřebují k životu. Modelů jak koncentrovat regiony je několik, já se inspiroval dánským. Tam je to nejposlouchanější stanice, a Dánové předtím měli taky problém, že si regiony dělaly, co chtěly.

Proces přeměny mám rozvržený do tří let, finálním rokem by měl být rok 2015, kdy by se to mělo všechno spustit.

Druhý vámi navrhovaný okruh má být „plnoformátová stanice pro cílovou skupinu 20-40 let, jež by vznikla částečně na programovém základě nynějšího Radiožurnálu, ale s větším podílem zábavní hudby a vysílala by na jeho frekvencích“. Pojmenoval jste to „mladší Radiožurnál“.

Ano. To nám teď chybí. Radiožurnál i Praha trpí tím, že musejí být rozkročení, aby zachytily starší a zároveň zaujaly mladší. To je sisyfovský úkol, to nejde. Vymezení 20-40 znamená, že jde o generaci, která končí vysoké školy, nastupuje do zaměstnání, žení se, vdává se, má děti, dosahuje první profesních vrcholů. Ta potřebuje úplně jiný druh informací, jinou publicistiku týkající se jejího myšlení a životního stylu, mnohem kontextuálnější zpravodajství.

Třetím okruhem chcete udělat stanici „arte, pro náročné posluchače, jež by vznikla na programovém základě nynější Vltavy, ale s větším podílem vážné hudby, bez ohraničení dominantní cílovou skupinou“. To bude, počítám, okruh, který se bude měnit nejméně, myslím oproti současné podobě Vltavy.

Tak.

Přejděme tedy ke čtvrtému okruhu, který malujete jako plnoformátovou stanici mluveného slova, specificky zájmovou stanici, bez ohraničení dominantní cílovou skupinou, která by vysílala na nynějších frekvencích Dvojky. Ta by absorbovala nynější stanice Rádio Česko a Český rozhlas 6?

Ano, mimo jiné. Nejde a nemůže jít o pouhé absorbování, formáty obou jsou hodně odlišné, byť se oběma říká zpravodajsko-publicistická stanice. Musíte vytvořit jiný programový profil, byť na bázi, co teď vysílají obě existující. Musí mít vlastní jazyk, být stanicí především analytickou, učit posluchače, jak rozumět informaci, jak ji zpracovat, jak zasadit do kontextu. To určitě nebude stanice mainstreamová, po takové sáhnou lidé, kteří pro konzumaci rádia používají především hlavu.

Bylo by to, předpokládám, takové Rádio Česko obohacené o publicistiku Šestky, vysílala by 24 hodin denně...

Ano.

... a byla by to taková rozhlasová podoba ČT24.

Do jisté míry, i když projekt ČT24, který je vynikající, nejde nahradit rozhlasovou podobou. Jak jsem před časem konzultoval se Zdeňkem Šámalem (otcem ČT24 – pozn. aut.), pochopil jsem, že jeho původní záměr byl vytvořit rozhlasový profil s obrázky. Nemusíte se dívat, stačí poslouchat. Stanice, o které mluvím, musí vzít v potaz rytmus aktivního života posluchačů přes den, večer i v noci. Toto blokové uspořádání geniálním způsobem využívá německý veřejnoprávní Deutschlandfunk. Na stanici mluveného slova vysílá zpravodajství, analytiku, ale i dokumenty, featury a dokonce dramata. Toto je můj cíl. Proto by se část dramat, ze současnosti třeba, přesunula z Trojky na stanici mluveného slova.

Čili stanice mluveného slova by oproti ČT24 vysílala víc fikce, ovšem ne Staré pověsti české, ale spíš Kouli, aktuální hru.

Přesně. Musíme si pomoci angličtinou: nechci stanici all news all time, chci all talk all time. To je zásadní rozdíl.

Jak by se měla jmenovat?

Bude to ještě velký boj, velká diskuse, mezi dvěma názory v rozhlase, tedy zachovat po určité redukci stávající názvy stanic, anebo číslování. Jsem v tomhle progresivní a spíš bych byl pro Jedničku, Dvojku, Trojku, Čtyřku, kvůli přehlednosti samozřejmě. Vím, že to narazí u starších posluchačů, kteří jsou léta zvyklí, ale pro ty, kdo začínají rádio poslouchat, je přehledné číslování praktičtější . Vše se zjednodušuje, proto i této skupině musíme vyjít vstříc.

Zjednodušení ano, ale vy se v době, kdy se návyky konzumentů médií turbulentně mění, chystáte opustit názvy, podle kterých se posluchači orientovali desítky let. Opustíte třeba značku Radiožurnál?

Nedám vám přesnou odpověď, je to v procesu. Hledáme nejvhodnější variantu. Smysl toho, co říkám, je v posílení historické značky Český rozhlas. Byl by to Český rozhlas 1, Český rozhlas 2, Český rozhlas 3, Český rozhlas 4. A to je v danou chvíli mnohem cennější, vůči značce a její tradici mně to přijde uctivé, všichni pracujeme pro Český rozhlas.

Radiožurnál také nemá nedostatečnou tradici, název Radiojournal tu byl u počátků rozhlasu ve 20. letech minulého století.

Popsal jsem vám, jak přemýšlím. Nejsem typ šéfa, který by nenaslouchal racionálním argumentům. Pokud převáží názor, abychom byli tradicionalisti, poradíme si i s tím. Ale primárně mi jde o to, zachovat nejpodstatnější tradici, Český rozhlas, jako důvěryhodnou instituci, jako celek. Jestli bude Jednička, nebo Jednička Radiožurnál, to teď není podstatné.

Tři ze čtyř vámi plánovaných stanic mají mít zprávy, každá v jiné formě. Jak chcete zajistit, aby se v chystaném centru zpravodajství pro celý rozhlas nevyrábělo víc zpravodajství než nyní, za víc peněz? Dlouho se tu obdobně řešilo, jak vyrábět pro Radiožurnál a vedle toho pro Rádio Česko, aby se to neduplikovalo.

Nemyslím, že by zpravodajství nabobtnalo, protože zatím na každé stanici včetně regionů je tým zpravodajců. Jednoduchým převelením do centra by se problém vyřešil. Centrum zpravodajství má být zpravodajskou agenturou pro celý rozhlas, produkovat obsahy specifický pro každou ze stanic.

Méně lidí by vyrábělo totéž množství zpráv, jako dnes?

Je to možné, ale tak daleko zatím v úvahách nejsme. A naráží to taky na problém prostor. Už nynější newsroom Radiožurnálu kapacitně nedostačuje.

Nebudete ale muset přistavovat, po té rekonstrukci vinohradského sídla za víc než půl miliardy korun, že ne.

Ne, ale najít prostor muset budeme. Šokuje mě, že když Český rozhlas přistoupil k rekonstrukci, nepočítalo se s tím, že bude centrální newsroom pro všechny stanice. Všechny rozhlasy, v kterých jsem nedávno v zahraničí byl, mají newsroomy na takové úrovni, tak kapacitně obsazené, tak zbudované, protože už ve 20. století předjímaly, co se bude dít, rozvoj digitálních stanic. My jsme to neudělali a to byla obrovská chyba.

Nejposlouchanější stanicí ze čtyř plánovaných má být národní okruh, ona Jednička?

Ano, do tří let může být Jednička nejposlouchanější stanicí v zemi. Když sečteme počet denních posluchačů Dvojky a všech regionů, dostáváme se na číslo 900 tisíc posluchačů denně. Samozřejmě toho nedosáhneme, ale potenciál tam je.

Jedničku byste tedy vykazovali jako celoplošnou stanici?

Ano. Museli bychom zároveň požádat politiky, aby sáhli do zákona, protože současný nám dovoluje jen tři celoplošné okruhy a pak už jen speciální stanice.

V projektu jste vyhlásil, že „pro nejbližší desetiletí bude terestrické analogové vysílání nadále základem hlavní činnosti Českého rozhlasu, šíření jeho programu“. Digitální stanice – od samohrajek typu D-Dur či Euro Jazz, přes přírodovědné Leonardo, po stanici pro mladé Wave – rozvíjet nehodláte?

Problém stanice pro mladé by se řešil tím, že stanice, která by vznikla na půdorysu dnešního Radiožurnálu, by cílila na mladší, od 20 do 40 let. Wave by mohl být digitálním klonem této stanice. Na všechny čtyři popsané programové moduly lze navěšovat digitální, niklové stanice, jako to dělá Vltava, to je racionální a finančně nenáročné (vedle analogového programu zaměřeného na kulturu včetně vážné hudby existují digitální „stanice“ D-Dur a Euro Jazz jako žánrové, automaticky plněné proudy – pozn. aut.).

Víte, že vývoj rozhlasové digitalizace je v Česku hodně pomalý, analogový rádiový trh je plně saturován a nelze čekat, že sem vstoupí zahraniční provozovatelé. Komerčním kolegům se do digitalizace nechce, protože tento stav jim vyhovuje. Ale vývoj digitalizace i u nás poběží, už dnes firma Telek řádně vysílá digitální rozhlas v Praze, Příbrami a nově v Brně, jsme v jeho nabídce zastoupení, máme s ním smlouvu o bezplatném využívání, v rámci propagace.

Letos na jaře jsem ustavil tzv. digitým, který vede inženýr Pavel Balíček, dostávám pravidelné výstupy a máme nástin strategie digitálního vysílání pro další roky, jaké kroky bychom měli vyvinout směrem k Poslanecké sněmovně, jak to bude s digitalizací českého rozhlasového éteru, jaké zákony se připraví. Měli bychom být aktivní, aby nás to nezaskočilo. Třeba Škoda už montuje do některých vozů digitální přijímače, už sám tlak výrobců bude působit a my si nemůžeme říkat, že je tu příjemné ticho a že bude trvat do roku 2020. Nebude.

Chcete spouštět nové digitální stanice?

Samozřejmě že ano.

Nejspíš finančně nenáročné samohrajky?

Uvidíme. Souvisí s tím jiná práce s archivem, abychom věděli, co v oněch samohrajkách můžeme využít. Ale na Západě, ve vyspělých zemích jako je Británie, Norsko, Dánsko, Švédsko trend samohrajek končí. Oni vědí, že samohrajky připraví každý komerční vysílatel, že bonus veřejnoprávního rozhlasu je plnohodnotná stanice. Odklon od samohrajek je tam zřejmý, nám to tu zatím vyhovuje, je to levné, ale musíme se připravit na to, že to nebude stačit.

Opustíte střední a dlouhou vlnu? Na jejich provoz platíte desítky milionů korun ročně.

Střední vlnu zřejmě ano, když Šestku přesuneme na jiné frekvence, na nichž spustíme stanici mluveného slova, přestane střední vlna být obsahově zajímavá. Se zrušením dlouhé vlny bych nespěchal, dnes se začínají vysílatelé v Evropě pod tlakem různých katastrof a hrozeb zabývat projektem takzvaného help radia.

Aby se dalo vysílat po celé Evropě, když třeba zaútočí teroristi?

Přesně tak. A začne se o tom diskutovat co nevidět.