Pracujete jako ekonomický redaktor či redaktorka a chcete s námi budovat něco nového? Napište.

O čem mluvím, když mluvím o stahování hudby

Marek Prchal reaguje na reakce čtenářů na svou tezi, že stahovat hudbu zdarma je jediná možnost, jak nám můžou umělci přežít.

Děkuju všem za komentáře k mému pondělnímu sloupku o stahování hudby. Jasně, byl to jen sloupek, zachycení pocitů nebo myšlenek bez nároku na to, aby měly nějakou univerzální platnost pro každého. Není to dizertace, přátelé. Sloupek byl pro čtenáře Médiáře, nebo i pro další, kteří jsou s to pochopit, že to je pohled online marketéra na hudební branži, která zažívá dlouhodobou krizi. Není to krize smrtelná, nicméně nemá k tomu daleko. A je vleklá a úporná.

V každém podobném textu jsou nutně manipulativní či subjektivní postupy, totiž vybrat některé fakty a další upozadit. Je to kalkul každého autora nad každým textem. Nicméně mám dojem, že jsem se až tak moc neseknul a byl jsem férovej kluk. Řada čtenářů byla proti, aniž by navrhli, jak tenhle obor posunout. Jasně, ono to není tak jednoduché a nedá se to vymyslet za jedno odpoledne. Naopak spousta lidí mi napsala, že se sloupkem víceméně souhlasí a že jsem trefně vypozoroval, že umělci, kteří skuhrají, nejsou cool. Ani filmaři, ani hudebníci. Cool je ten, kdo dělá něco co mě baví, a nedoprovází to mravoučnými kecy nebo řečmi o tom, co je správné. Vyšší cool faktor nutně spěje k vyšším prodejům, pokud to někoho zajímá. Nižší prodeje umrtvuje, více, méně, nebo úplně.

Vsuvka: taky se na to dá nahlížet tak, že zvykem Čechů je si stěžovat, prej málo chodím do hospody (taky fakt), jinak bych to věděl. V tom případě to ale není seriózní problém a můžeme celou debatu uzavřít. Nemyslím si.

Na základě vašich komentářů mě napadlo, že problém je především nutné ořezat na úplný základ proces výměny peněz za komoditu. Pokud je to ještě funkční model. Provést to musíme z pohledu spotřebitele, to především. A také z pohledu tvůrce nebo producenta. Klíčový je ale spotřebitel, protože ten činí nákupní rozhodnutí a udržuje byznys v chodu. Utrácí měsíčně velké sumy za věci, které mu nepřináší tak jedinečný zážitek, jako hudba, takže se nabízí úvaha, jak to chytře zařídit, aby je dal nám. Čili, přesun peněz od uživatele k tvůrci, nebo mu říkejme přesněji producent.

Asi si budeme muset vymyslet něco jiného, než cpát mu fyzické nosiče, které jsou beznadějně out, i když se jedná o vaše nové naprosto úchvatné DVD nebo CD s masteringem z Londýna. Většina lidí totiž poslouchá hudbu přes mobilní přehrávač. A když jsem se včera koukal na iTunes, je tam asi osmdesát českých alb. Jasně, posledního Nohavicu chce slyšet spousta lidí, ale ve zbytku téhle nabídky se asi neshodneme.

Takže i když nakrásně jste já a chcete si právě teď koupit nahrávku, musíte vymyslet, jak mně ji dostat do mobilu. Resp. do mého přenosného počítače. Dávám jako domácí úkol. A další - myslíte, že v iPhonu ve sluchátkách uslyším, jestli je mastering z Londýna, nebo z notebooku, kam jste to nahráli USB mikrofonem za tisíc Kč?

Druhá věc je, jak mě přimějete, abych vám vyklopil sumu, kterou mám měsíčně na volný čas a kulturu. Uvažujme tu sumu celou, protože si stavíme vždy maximální cíle. Předpokládám, že to je asi 5000 Kč. Druhý domácí úkol.

Zatímco budete přemýšlet, já jsem se rozhodl, že podniknu experiment. Budu se pozorovat a všechno, co si budu chtít poslechnout, kdykoliv mě napadne, si koupím, tedy, pokud to náhodou už nemám.

Experiment

Nemusel jsem ani dlouho přemýšlet - chci mít desku Kapitána Demo. Pecka Něco pořádnýho jede pořád v Rádiu 1, já sám jsem si o ní kamarádovi dýdžejovi Robertovi psal kdykoliv, když vysílal. Na YouTube je klip, tzv. „staťák“, tedy bez obrazu, ale s hudbou. Já chci mít celou desku, prý je to koncepční album, aspoň to na mě dělá ten dojem při prohlédnutí seznamu skladeb. A chci si ji tedy koupit.

Googlím. Asi špatně.

Zpřesňuju zadání. Vypadá to na trefu. Nabízí se i MP3 verze, super.

Tohle je jen CD verze. Cédéčko nechci, musel bych ho grabovat a pak by mi zabíralo prostor na polici. Booklet k MP3 verzi určitě bude, takže o texty a hlavně informace o desce, jak, kdy, kým byla natočená, nepřijdu. Celkem už mě mrzí, že hudebníci dělají hudbu na počítači a už se nesetkáváme s tím, že by třeba klávesáci měli na deskách vypsaný seznam vybavení, jako tomu bylo v 80. i v 90. letech. Tak to chodí.

Znovu se vracím na Google a zpřesňuju zadání na kapitán demo MP3. Vyjíždí mi tohle. Opět CD. Abych se dostal dál, dávám Koupit, protože si říkám, že si pak třeba budu moci vybrat, jestli CD, nebo MP3.

Dole si všímám textu Komplet v MP3 - na text se nedá kliknout, jak si ho tedy mám koupit?

Jsem zmatenej a jdu do košíku, abych se kouknul, co tam je.

Koukám, jestli nenajdu MP3 verzi podle jména umělce.

Hledám MP3 verzi ve vyhledávání. Nenašel jsem nic.

Takže to vidíte, přátelé. Musím říci, že je mi to líto. A ne, nebudu to stahovat jinde. Kouknu na to na YouTube, jestli budu mít chuť. Tam stačí jedno kliknutí.

Konec experimentu.