Ve čtvrtek proběhla v sídle Microsoftu konference Content marketing 2017. Kromě Johna Wilperse zaujal Jakub Mařík z Bsnapu, svou typologií vlivných českých postav na Instagramu.

O prasátečku, orangutanovi, komáru a velbloudu

Pomáhají genderové organizace problémy řešit, či vytvářet? A přežijí orangutani globální firmy? Redaktoři Médiáře glosují, co 45. týden 2015 v českých médiích a marketingu dal.

V pátek 6. listopadu se zase rozdávaly „anticeny“ v anketě Sexistické prasátečko, viz seznam letošních antivítězů. Organizátor soutěže, jímž je brněnské hnutí Nesehnutí, píše v její úvodní proklamaci, že záměrem soutěže není zhotovitele či zhotovitelky posuzovaných reklam „odsoudit, ale upozornit je na to, že sexistická reklama má závažné dopady například na sebepojetí mladých lidí či může vést k toleranci násilí páchaného na ženách či poruchám příjmu potravy, což si řada firem často vůbec neuvědomuje“.

Popravdě řečeno, netušíme, zda například reklama brněnského Vysokého učení technického, která byla v letošním ročníku druhou nejodsuzovanější, nevyhověla víc kvůli tomu, že závažně dopadá na „sebepojetí mladých lidí“, nebo proto, že po jejím zhlédnutí začnete „tolerovat násilí páchané na ženách“. Spíš to vypadá, že to schytala kvůli tomu, že v téhle zemi zkrátka žije dost lidí (podle výsledků hlasování přesně 182), kteří nemají smysl pro nadsázku. Jakkoli ten spot není nejchytřejší.

Rok od roku se zkrátka čím dál častěji opakuje totéž: pomineme-li oprávněnou kritiku nevhodných volebních reklam politických stran, které by měly mít dost prostředků na to, aby si získávaly pozornost jinak než provokací, schytávají to v Sexistickém prasátečku nejčastěji buď malé subjekty, nebo kampaně, které cíleně pracují s trochu drsnějším humorem. Těm prvním soutěž paradoxně spíš pomáhá, protože by jejich reklamu zaznamenaly maximálně jednotky lidí, ty druhé pak chce asi dovést k tomu, aby vytvářeli reklamy co nejsterilnější. Opravdu se dá říct třeba o téhle reklamě, že „pasuje ženu do role hospodyňky, jejíž náplní je úklid domácnosti“ a navíc „vykresluje jako hlupáky a ženy jako pomstychtivé a zlomyslné“, jak byla zdůvodněna její nominace na anticenu?

Výsledky soutěže Sexistické prasátečko se navíc shodou okolností objevily na den přesně v téže době jako zpráva, že Knihovna Akademie věd České republiky stáhla předčasně po čtyřech dnech výstavu Women: Scenes in the library fotografa Karla Richtra, která prezentovala fotografickou techniku mokrého kolodiového procesu, tedy z 19. století, prostřednictvím série uměleckých fotografií žen, včetně aktů. Důvod? Proti výstavě ostře protestovaly Genderová expertní komora České republiky a Kongres žen, podle nichž je tato výstava – jak jinak než sexistická. 

Asi je na místě začít se ptát, zda organizace typu Nesehnutí, Genderová expertní komora a Kongres žen jednoduše nepřehánějí. A jestli namísto vyhledávání a pojmenovávání skutečných společenských témat prostě jen nevyrábějí problémy tam, kde nejsou. Ostrakizovat každý vtip, který padne v reklamě malého subjektu, nebo dokonce cenzurovat a zakazovat umělecká díla, to opravdu není nejlepší způsob, jak obrátit pozornost k tématu rovnosti žen a mužů, což je téma zcela věcné a oprávněné.

Možná je to otázka i pro Nadaci Open Society Fund Praha, která všechny tři organizace a jejich projekty podporuje z programu Dejme (že)nám šanci financovaného z Norských fondů.

A celá věc má ještě jeden aspekt: podle vyjádření fotografa Karla Richtra vznikla nyní zakázaná výstava z podnětu a za asistence pracovníků knihovny akademie. Akademie to nezpochybnila. Proč tedy potom tak rychle ustoupila? Proč se lekla, sotva se ozvalo první dupnutí? Trochu tak připomněla ty komerční klienty, kteří napřed agentuře přímo zadají tvorbu kontroverzní reklamy, protože chtějí, aby se o nich mluvilo, pak schválí její podobu – a když se o reklamě opravdu začne mluvit, najednou se vyděsí a nechají v tom agenturu samotnou s tím, že zrovna tuhle reklamu vlastně předem vůbec neviděli. Nijak si nepomůžou.  Jen si o nich myslíte svoje. (jak)

Nějak to v poslední době vychází tak, že zatímco z veřejných peněz placené organizace vytvářejí z komárů velbloudy, na ty skutečné velbloudy musí upozornit veřejnost nebo komerční subjekty.

Byla to internetová televize Stream a její pořad A dost!, kdo zaznamenal zákaznické rozčarování nad tím, co globální společnost Mondelez provedla v Česku s tradičními piškoty Opavia. A byli to uživatelé Facebooku, kdo si všimli dalšího faux-pas téže společnosti. V době, kdy jsou indonéské deštné pralesy (a v nich žijící orangutani) masivně vypalovány kvůli zakládání palmových plantáží a čelí nejhorší vlně požárů za řadu let, propagovala své sušenky obsahující palmový olej právě figurínou orangutana.

Toto vystavení sušenek BeBe Dobré ráno v rámci společné kampaně se značkou džusů Cappy se stalo terčem ostré internetové kritiky

Toto vystavení sušenek BeBe Dobré ráno v rámci společné kampaně se značkou džusů Cappy se stalo terčem ostré internetové kritiky

Společnost zareagovala, že k použití figuríny došlo omylem, že o tom nevěděla a že pro výrobu svých cukrovinek „nakupuje ve 100 % certifikovaný palmový olej, ke kterému má poskytnuty transparentní údaje od dodavatelů o všech dodávkách dohledatelné až k místu původu“. Bohužel je na místě otázka, zda se to s tímhle prohlášením nemá podobně jako v případě piškotů. Tam firma Mondelez tvrdila, že „recept i použité ingredience piškotů jsou stále naprosto stejné“. Jenom holt ty piškoty vypadají jinak (jsou menší), chutnají jinak (hůř) a změnilo se složení surovin uváděné na obalech (k horšímu). Teď Mondelez deklaruje, že „spolupracuje se Světovým Fondem na ochranu přírody, Rozvojovým programem OSN,  vládou Indonésie a dalšími partnery na rozvíjení Iniciativy udržitelné produkce palmového oleje v Indonésii“. Jenom holt indonéské pralesy hoří. (jak)

Slovenská Penta oficiálně převzala vydavatelství regionálních novin (a časopisů a webů) Vltava-Labe-Press, svůj pověstný „atomový kuřík proti iracionálním útokům“, a v jejím oficiálním prohlášení jsme se mimo jiné dočetli, že chce „v Praze a středních Čechách význam Deníku výrazně posílit“. Ostatní majitelé mediálních atomových kufříků, pánové Babiš (Mafra), Bakala (Economia) či Křetínský s Tkáčem (Czech News Center), se tak mohou těšit na živějšího soupeře na centrální úrovni metropolitních deníků (jde zejména o Lidové noviny a Hospodářské noviny). Připomeňme, že stále ještě čekáme na oficiální oznámení, zda Křetínský s Tkáčem koupí od Františka Savova Mladou frontu. Stihnou to do konce roku? A pokud ano, bude součástí akvizice i ekonomický deník E15? Jestli bude, dá se i v případě tohoto titulu (či případného jeho derivátu) očekávat rovněž „posílení významu“ v Praze, pomyslném centru dění. (aus)

Díky Radě Českého rozhlasu vzniká pozoruhodná tradice: obsazování čelného postu ve veřejnoprávním rádiu bez přítomnosti dotyčných manažerů. Na začátku října Peter Duhan vzdal funkce generálního ředitele dopisem, poněvadž byl toho času na neschopence, začátkem listopadu pak radní zvolili jeho přechodným nástupcem Karla Zýku též bez jeho účasti, poněvadž byl toho času na zahraniční služební cestě. (aus)

„PR branže si připsala další skalp,“ glosoval kolega Krupka zvěst, že Jan Potůček, zakladatel a dosavadní šéfredaktor oborového webu Digizone, se po deseti letech v čele webu rozhodl opustit redakční práci a přejít do public relations. Honzovy důvody chápeme: denodenně deset let budovat v několika málo lidech online zpravodajství vezme síly i zkušenému borci. Zvlášť když mladší generace ne a ne dravě nastoupit. (aus)