O tomto víkendu tragicky zemřel Petr Zettner, který od září jako šéfredaktor vedl Rádio Junior. Oznámil to Český rozhlas. Generální ředitel René Zavoral vzpomněl Petra Zettnera jako odborníka, profesionála a kamaráda a za sebe i rozhlas vyjádřil soustrast rodině i pozůstalým.

Opravdu se vám nepříčí regulace obsahu?

Nenechme si utahovat šrouby svobody žádnými, ani bruselskými, politiky. Za pár let může být pozdě.

Pavel Krbec. Foto: TV Nova

Pavel Krbec. Foto: TV Nova

minulém článku pro Médiář.cz jsem věštil, jak nás v onlinu v následujících letech „semele“ umělá inteligence a jak naše soukromí bude pod stále větším tlakem. Většina argumentů, kterými jsem strašil, byla navázána na enormní technologický pokrok spojený s internetovou revolucí. Dnes se zaměřím na jinou hrozbu, s kterou máme v naší zemi dlouholeté zkušenosti – snahu politiků rozhodovat o tom, co smíte a nesmíte vidět.

S malou přestávkou u nás byla cenzura a „regulace obsahu“ (tyhle dva termíny se mi prostě pletou) zahnízděná velmi pevně po celou dobu od roku 1938 až do změny režimu v roce 1989. Dokonce ani první republika neměla, co se týče cenzury, úplně čistý štít. Západní demokracie si s regulací obsahu ve srovnání s námi jen pohrávaly, ale i tak „spáchaly“ několik excesů, nad kterými dnes zůstává rozum stát. Ve Velké Británii se dařilo brzdit publikaci knihy Milenec lady Chatterleyové až do roku 1960!

Nakladatelství Penguin Books se o právo publikace muselo nakonec soudit. Dnes je tato knižní klasika, alespoň doufám, dostupná ve všech lépe vybavených středoškolských knihovnách. Tisku se i díky tomuto případu podařilo posunout hranici svobody slova zase o kus dál a dnes ukazuje, že žádného regulátora ke svému fungování nepotřebuje.

Největším novodobým hřištěm pro evropské regulátory je bezesporu televize. Jedním z nejznámějších příkladů televizní cenzury v západní Evropě je italský případ Le lene z roku 2006. Reportéři tehdy odebrali pod záminkou pudrování pro televizní interview vzorky kožních buněk zhruba padesáti poslancům. Po analýze na stopy drog odhalili reportéři 12 uživatelů marihuany a 4 kokainisty. Když poslanci zjistili, co se chystá, podařilo se jim odvysílání pořadu navždy zablokovat. Není ani divu, že podobné reportéry mají politici všech zemí chuť krotit a držet zkrátka.

Evropská unie regulovala televizní obsah svoji direktivou „Televize bez hranic“ z roku 1989. Nástup internetu, rozšiřování vysokorychlostního připojení a tedy i videoportálů zamotal v roce 2005 evropským legislativcům hlavu. Najednou se začalo zdát, že televizní vysílání dokáže prostřednictvím robustních internetových protokolů šířit skoro každý. GNU revoluce přinesla serverové technologie, které pro šíření videa nepotřebovaly extrémně drahé počáteční softwarové investice. V tu chvíli bylo v Bruselu jasné, že není možné mít „utažené šrouby“ pro klasické televizní vysílatele a současně nechat svobodně podnikat online televize, případně videoportály.

Technologie dnes umožňují, aby se milovník přírodních pořadů s IP kamerou za zhruba pět tisíc korun stal sám producentem, programovým ředitelem i broadcasterem celosvětové reality TV o životě poštolek. Stačí namířit kameru na hnízdo poštolky, která žije na jeho balkoně. Programové schéma bude sice hodně omezené, ale svoje diváky si určitě najde. Vysílání reality TV začne v 8.00 videostreamem, který z kamery náš přírodovědec publikuje na webové stránce, a během denní doby do 20.00 bude vysílat přímý přenos z poštolčího hnízda. Pak se světelné podmínky zhorší natolik, že laciná kamera už nic neuvidí, a tak od 20.00 do 22.00 následuje sestřih nejlepších momentů z předchozích dní. Od 22.00 do půlnoci bude následovat předtočený pořad o páření poštolek. Je po desáté, tak tahle ptačí pornografie snad nikoho neurazí…

Stránku, na které se výše popsané odehrává, doplní provizním reklamním systémem, aby vydělal na divácích alespoň trochu peněz. Náš přírodovědec tak opravdu vytvořil vlastní komerční televizní kanál šířený prostřednictvím internetu do celého světa.

Aby byla webová stránka poskytující ptačí reality TV ještě lepší, doplní lineární vysílání videoarchivem nejkrásnějších momentů. Něco podobného, kde není hrdinou poštolka, ale orel, najdete třeba zde.

Optimista by čekal, že výše uvedený příklad povede k rozvolnění, případně zrušení regulace klasických televizí. Regulace sice nikdy nedávala moc smyslu, ale s dnešní konkurencí tisíců neregulovaných online TV stanic/archivů, které svobodně vznikají a zanikají každou hodinu, je snaha politiků ovládat pohyblivé obrázky přinejmenším donkichotská.

Bruselská odpověď na výše uvedenou situaci skutečně přišla a byla fundamentálně špatná. Náš podnikavý přírodovědec, který chce světu ukázat hnízdění poštolek na balkonu a současně si vydělat něco málo korun, musí pod hrozbou pokuty žádat o televizní licenci. Pokud by omezil svojí ptačí reality show pouze na katalog pořadů o poštolkách (stavění hnízda, klubání, krmení, první lety mláďat a tak dál) a vynechal lineární vysílání, stejně regulaci neujde.

Brusel totiž přijal směrnici 2007/65/ES ze dne 11. prosince 2007 [celé znění v PDF] a uložil povinnost členským státům EU převzít její obsah do svého právního řádu. Regulace tedy nakonec 1. června 2010 dopadla i na český online. Od té doby v České republice vede Rada pro rozhlasové a televizní vysílání evidenci poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání, monitoruje obsah těchto služebukládá sankce dle tohoto zákona. Zákon také rozšířil regulaci televizního vysílání na lineární služby – televizní vysílání prostřednictvím vysokorychlostního připojení k internetu. Proto musí autor reality TV o poštolkách na internetu žádat o televizní licenci.

Současný prezident republiky Václav Klaus nemá zrovna v lásce nic, co zavání EU diktátorstvím. Cituji pana prezidenta z jeho pražského setkání s „members of the Conference of the Presidents of the European Parliament“ z 5. prosince 2008: „You mentioned the European values. The most important value is freedom and democracy. The citizens of the EU member states are concerned about freedom and democracy, above all. But democracy and freedom are losing ground in the EU today. It is necessary to strive for them and fight for them.

Nenechme si utahovat šrouby svobody žádnými, ani bruselskými, politiky. Za pár let může být pozdě. Nejen pro online milovníky poštolek.