Ověřování výroků je fajn, produktivní kritika médií lepší

Zdroj: Midjourney

Ověřování faktů není v mediálním světě – nepřekvapivě – nic nového. Redakce to dělají už dobrých sto let. Historicky neměly k dispozici extra týmy. Šlo jednoduše o práci editorů, kteří kontrolují redaktory. V minulých dekádách tahle rutina ale začala upadat. Lidí v redakcích zásadně ubylo, publikování zpráv se naopak zrychlilo. Roste i rozsah produkce: nikdo neví, co bude virální, a tak toho redakce zkoušejí co nejvíc. Prostor a čas ověřovat fakta se zmenšuje. Souběžně s úpadkem tradiční novinařiny se vynořují vnější organizace. Jejich role může být užitečnější než dosud: pokud otočí svůj pátravý pohled nikoliv vně, ale přímo na média.

Fact-checkeři z celého světa sledují hlavně politické debaty, ověřují výroky a sčítají nepravdy. Dělají často užitečnou práci, když na jednom místě shromažďují informace o diskutovaných tématech, o nichž přitom panuje pouze letmé povědomí. Avšak přístup, co vidí zejména pravdu či nepravdu, má zřejmé limity. Hodně politických otázek zkrátka závisí na světonázoru. Pro Médiář to svého času shrnul výzkumník Jakub Eberle: „Jak chcete ověřit pravdivost tvrzení ‚Evropská unie v řešení pandemie selhala‘? To nemá pravdivostní hodnotu nezávislou na tom, jaké je vaše očekávání, jaká je vaše ideologická pozice ohledně Evropské unie.“

Pro některé společenské proudy mají i tak fact-checkingové organizace podstatnou roli. Jejich důležitost roste spolu s obavami z nástupu takzvané post-faktické doby, do níž vstupujeme s online informačním boomem. Ověřování faktů podporují i ti, které můžeme považovat vzhledem k post-fakticitě za nejdůležitější. Jde o hlavní bránu do online světa Google a nejlidnatější sociální síť Facebook. Obě společnosti říkají, že nechtějí být arbitry pravdy, a tak spoléhají na nezávislé týmy. Až na základě jejich poctivé práce skryjí zavádějící prohlášení či reklamy.

I tento přístup má svá omezení. Kapitáni digitálního prostoru si kupují alibi pro svou vlastní liknavost, k níž mají byznysové motivace. Chtějí, aby jejich služby využíval úplně každý – včetně největších konspirátorů a propagandistů. Druhou potíž představuje rychlost. Poctivé ověřování faktů zabere hodně času, práce ověřovatelů proto bývá vzhledem k virální dynamice internetu pomalá. Než Facebook dodá k statusu upozornění, že sdělení může být zavádějící, původní zprávu už viděly desetitisíce lidí.

Někde se to snaží vyřešit zrychlením vlastní práce. Norská nezisková organizace Faktisk.no, kterou založila skupina tamních médií, během parlamentních voleb v roce 2021 ověřovala výroky politiků přímo během debat. Ověřovatelé měli rozsáhlou přípravu a propracovanou workflow, trojice vědců v článku pro New Media & Society i tak projektu práší kožich. Potřeba rychlosti podle vědců nakonec vedla k tomu, že ověřovatelé hlavně potvrzovali elitní vnímání světa, které je vlastní některým politikům i médiím. Ukázala se tak podle nich zrádná vlastnost fact-checkingu, který slouží i jako skryté pokračování politiky.

Právě odpor k elitnímu výkladu světa představuje jeden z klíčových zdrojů naší post-faktické situace. Nestačí se proto pouze bránit poukazováním na to, že populista řekl X, ve skutečnosti ale statistika hovoří o 2 X. Musíme se vrátit na živnou půdu sporu o podobu novinařiny, která přináší co nejadekvátněji obraz světa: kritický, současně rozpoznatelný a důvěryhodný pro co nejpestřejší publikum, nejen elity. To chybí.

Některé organizace na to – zdá se – reagují. Agendu nesměřují už tolik k zpravování veřejnosti o počtu nepravd, ale právě do novinářských řad, které se snaží vzdělávat nebo jim doporučovat dobrou praxi. Vznikají užitečné návody na informování o klimatické krizi či jak psát o lidech s postižením. Výzkumnický tým okolo Václava Moravce se pokusil zlepšit standardy pro pokrývání pandemie. Projekt získal několik cen za veřejný přínos. Sám neznám patrně nikoho, kdo by stránku Infomore.cz aktivně využíval, zřejmě ale našla své publikum.

Teď Moravcův tým z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy dostal milion eur od Googlu na rozvoj Středoevropské observatoře digitálních médií (CEDMO). Multidisciplinární centrum sdružuje akademiky a pracovníky fact-checkingových organizací, společně mají zkoumat a bojovat proti „informačním poruchám“ (patrně nové označení pro „dezinformace“, což je ostatně pojem, který dávno přišel o srozumitelný a užitečný význam).

Snad z něho vzejde i něco, co aspoň trochu kriticky popíchne – a tak i zlepší – práci zavedených médií. Všichni už víme, co je zač AC24, kriticky-produktivní debata o těch z takříkajíc „dobrého“ tábora spíš absentuje. Je ovšem otázka, jak může být zdejší obec otevřená podnětům někoho, kdo zároveň patří mezi hlavní tváře jedné z nejvlivnějších redakcí v Česku. Snad se dočkáme. Nebylo by šťastné, kdyby z toho vzešlo hlavně PR pro Google, který si svůj obraz v Česku poškodil po všeobecné blamáži okolo novely autorského zákona. Po ní zařízl dosavadní financování médií, která přitom stále mají neskonale důležitější roli než fact-checkingové organizace.