Panika nám v pochopení TikToku nepomůže

Pro obecnou paniku nevidíme, na co bychom se měli skutečně zaměřovat. Photo by Solen Feyissa on Unsplash

„TikTok je jako opium,“ prohlásil nedávno ve vysílání CNN Tristan Harris, prominentní etik technologií a jedna z hlavních postav dokumentu Sociální dilema. Pár dní na to vyšel komentář, jehož autor aplikaci přirovnává k „digitálnímu fentanylu“, analgetiku, jež stálo za americkou opioidovou krizí. Podobných odsudků aplikace přibývá. Situace ale možná není tak kritická. Jen si znovu procházíme cyklem technologické paniky, který z posledních let dobře známe.

TikTok si pozornost nepochybně zasluhuje. Mobilní aplikace s krátkými videi válcuje konkurenci. Má přes miliardu uživatelů, víc návštěv než Google a už dávno není místem, kde se pouze tančí. Stal se patrně nejtvořivějším místem na internetu, kde člověk najde úplně všechno. Skeče, jídlo, čištění kopyt či ucpaných jímek, politické úvahy. Záleží, co koho zajímá – a vyhlášený algoritmus to doručí. Lidé na TikToku proto tráví hodně času, víc než na „tradičním“ YouTube, Instagramu či Facebooku. Zavedené sítě se snaží TikTok kopírovat, zároveň nás upomínají, že i ony byly svého času nové, blyštivé a opředené spoustou mýtů.

Vezměme si český Facebook a Twitter před deseti lety. Obě platformy tehdy budily ještě nadšení, prominentními uživateli byli hlavně novináři. Uměli psát a lidé je znali. To k úspěchu stačilo. Nový zdroj pozornosti se jim pochopitelně líbil, vždyť se tam schází celý svět! Jak se ukázalo, celý svět tam nebyl. V šoku po první výhře Miloše Zemana vycházely sebezpytující komentáře, že jsme zaměnili dění na sítích za skutečný svět. Fixace na digitální dění některým kruhům ale ještě dlouho zůstala, pouze se jim zakabonil pohled. Sítě už neměly přinášet svěží vítr, ale způsobovat všemožné společenské nešvary a v zásadě rozhodovat volby, v nichž se nejdůležitějšími aktéry měli stát geniální marketéři.

Na konci ledna 2023 něco podobného snad vycházet nebude. Vykladači společnosti měli dost času a prostoru, aby se naučili sítě vnímat jako pokřivené sklíčko. Něco přifouknou, někde uberou, neradno na ně proto v našich sociologických pozorováních spoléhat. Ani je ale přehlížet, fyzický svět a internet už nikdo nerozplete. Připadá mi, že už to víme. Že se naše nahlížení zavedených sítí v posledních letech opravdu zlepšilo. Máme s nimi stále řadu problémů, rámcově ale tušíme, jak fungují, kdo na nich prosperuje, kudy směřovat regulace. 

Podobně si osaháme a přijmeme i TikTok. Stane se to rychleji, když ho nebudeme rovnou přirovnávat k nejtvrdším drogám. Aplikace skutečně přináší řadu nových fenoménů. Stěží je ale nahlédneme, když nás znovu ovládne panika. Pokud si zase budeme myslet, že přichází hegemon, který mění úplně všechno.

Zůstává tady jedno specifikum. TikTok jako první velká platforma nepochází ze Spojených států. Patří čínské společnosti ByteDance. Ve své domovině provozuje víceméně totožnou aplikaci Douyin, kde pěstuje státní dohled, zbytek světa se schází na TikToku. Existují ale důvodné obavy, že čínská vláda může platformu různě zneužívat. Operovat s osobními údaji, skrze algoritmus tlačit příběhy, které se jí hodí. Hrozby jsou si nicméně dobře vědomy i Spojené státy a Evropská unie. Protože TikTok nebude chtít ztratit klíčové trhy, nejspíš se nějak domluví. Děsme se kvůli jiným věcem nebo buďme aspoň ve svém zděšení konkrétnější. Fázi obecné paniky už nechme za sebou.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který je součástí projektu Index prosperity