Pečujme o své scény, přinášejí objevy a bezpečí

V nákupu plechovky nacházíme program pro udržitelnou budoucnost a podhoubí důvěry.

Obora si pěstuje vlastní chmel. Výjimečná věc. Ostatně u piva zůstanu.

Obora si pěstuje vlastní chmel. Výjimečná věc. Ostatně u piva zůstanu.

Tak už i v Česku můžeme pít hard seltzer: americký hit roku 2019, lehounký alkoholický nápoj, který se má k chlastu, jako se mají elektronické cigarety k těm klasickým – člověk z toho má míň výčitek. Minimálně tak soudí v článku Timesů, podle kterých alko-sodovka právě touto vlastností zosobňuje podivně nihilistickou dobu. Český exemplář od malého pivovaru Obora ale podle mého ukazuje něco docela rozdílného: jak je důležitá péče o scénu.

Po plechovce s mandarinkovým seltzerem jsem nesáhl, protože bych tenhle nápoj znal – v životě jsem o něm neslyšel –, nebo protože mě zaujalo velmi-milleniálské grafické vyvedení, ale protože znám pivovar Obora. A důvěřuju mu. Jeho piva totiž čepují v táborském Výčepu, hospodě kulinářského buditele Jana Čulíka, kterému patří taky tamní bistro s lokální surovinami a naturálními víny Thir, organizuje festival jídla a vůbec propojuje a propaguje celou jihočeskou kulinářskou scénu. Nedávno o něm psal třeba Reportér – tentokrát o Čulíkových aktivitách okolo sladkovodních ryb, které se díky němu nepochybně brzy stanou na pražských instagramech o dost víc hip než dosud.

Aktivity jednoho Čulíka tak nechaly vzniknout scéně, které automaticky věřím natolik, že bezmyšlenkově kupuju, cokoliv se na ní objeví nového. Taková důvěra je skvělá, už protože šetří mentální operace, člověk se nemusí obávat podělu, naopak i když objevuje něco nového, dostává se mu ontologického bezpečí. To je přitom nepříjemně vzácné. Současný nárůst nedůvěry přitom není zapříčiněný pouze pandemickou krizí, bobtnal už pěkně dlouho, i protože jsme starost o společenskou vzájemnost – a o instituce s ní spojené pojímané jako nutné zlo – opomíjeli.

Čeká nás však proměna, dekáda zdůrazňující péči o naše scény. Komunitu a její budování dnes zdůrazňují i ti, od kterých bychom to nutně nečekali: konzervativní Echo se chce stát vydavatelstvím (částečně) vlastněným čtenáři, bílé límečky z Googlu zakládají odbory, obyvatelé měst okopávají společné zahrádky. Po dekádách individualismu tady máme hledání nových možností kolektivity (její potřebu samozřejmě už dávno vycítili noví nacionalisté, snad ale existují i jiné varianty).

Scéna totiž dokáže mnohé, jak nám v posledních dnech ukázala třeba redditová komunita WallStreetBets, která svým investičním trollingem vyděsila velké fondy. Nejlépe kauzu shrnul (a zproblematizoval) na Finmagu Matěj Schneider. Ten si nedávno na Twitteru všiml, že si Američané pod své virální tweety často vkládají odkazy na finanční sbírky spojené se zdravotnictvím. Scéna jim nepochybně něco pošle, situace to ale jistě není udržitelná.

Totéž platí pro české hackathony zastupující stát tu v případě aplikací, tu v případě kampaní. Stát je odhalen jako neschopný a současná garnitura si nepochybně zasluhuje kritiku, v posledku ale jde o dlouhodobou zprávu o úrovni nás všech. Měli bychom usilovně přemýšlet, jak udělat zanedbanou scénu – stát a jeho instituce – aspoň trochu přitažlivou a důvěryhodnou jako zboží od Čulíkovy crew.

Telegraficky

Jak vypadají kontrakulturní digitální scény, popisuje ve svém horečnatém článku Caroline Busta. Jeden z nejlepších textů o internetové kultuře posledních měsíců! 

Koho udivuje hvězdné nebe nad hlavou, může si do sluchátek pustit skvělý počin Laury Krantz. Ta se po podcastu věnovaném Yettimu zaměřila na hledání mimozemšťanů. Nejde o žádnou druhořadou ezoterii, ve Wild Thing jí asistují akademické špičky z celého světa. Vesmíru se věnují i v Českém rozhlasu: pozornost jen namísto létajících talířů věnují tomu, jak naše představy o kosmu vznikají. 

*

Článků o klimatu, po kterých se člověk nechce stočit do klubíčka, je jako šafránu. O to překvapivější je chvíle, kdy je jejich autorem jeden z nejvýraznějších „alarmistů“ David Wallace-Wells. Dlouhé, ale důležité čtení

*

Překladatelka Petra Martincová a sinoložka Zuzana Li na Vltavě uvedly nový překlad knihy významného čínského spisovatele Jü Chuy Čína v deseti slovech. Lákají na ni náramně a na konci přidávají tipy na dalších deset knih zásadních pro pochopení současné Číny. 

*

Inteligentní kratochvíli připravil pro web ČT Art Václav Hájek. Jeho Slabikář vizuální kultury dokáže poutavě popsat i zdánlivě fádní témata, jakými jsou podstavce soch

*

V roce 1920 vznikl návrh na rozdělení Evropy do 24 kantonů. Hlavní město měla být Vídeň, mír měl být věčný.

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš

George

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George