Petr Dvořák: Dvanáct let v čele České televize byl prime time of my life

Petr Dvořák byl nejdéle sloužícím generálním ředitelem České televize. Mediální instituci veřejné služby vedl od října 2011 do konce září 2023. Z funkce odešel poté, co ho ve finále červnové volby Rady ČT v poměru hlasů 11:4 předčil Jan Souček, dosavadní ředitel ČT Brno. „Opouštím ČT v nejlepším stavu, v jakém kdy byla,“ shrnuje Dvořák své působení na Kavčích horách. „Byl to prime time of my life,“ říká ke své éře. „Ta doba nebyla vždy jednoduchá, ale byla inspirativní. A celých dvanáct let mi víc dávala, než brala.“ Narozdíl od roku 2011, kdy nastupoval, vidí teď ČT jako důvěryhodnou, silnou, respektovanou. Udržitelné financování ale veřejnoprávní televize stále nemá: pokud nové vedení ukončí úsporný chod a zároveň nedojde od 1. ledna 2025 ke zvýšení televizního poplatku, pak ČT v roce 2025 narazí do zdi, varuje Dvořák.

Sledujte celý dvouhodinový rozhovor s Petrem Dvořákem

Byl jste nejdéle sloužícím ředitelem České televize, nejsilnější mediální instituci v zemi jste řídil dvanáct let…

Vlastně jsem nejsilnější mediální instituci v zemi řídil dvacet let – nejdřív osm let televizi Nova, pak dvanáct let Českou televizi.

Pravda. Začátek roku jste nicméně strávil na lůžku vinou zlomeniny pánve při lyžování. Už jste fit?

Zpomalilo mě to, ale dneska už se cítím skvěle. Navíc dva měsíce v klidu mi pomohly, abych netrávil čas běžnými pracovními záležitostmi a mohl přemýšlet. A i díky tomu jsem se rozhodl, že se do třetího mandátu v čele ČT zkusím přihlásit. Přemýšlel jsem, jestli dokážu České televizi ještě dát něco nového, dál ji posouvat. A řekl jsem si, že pořád sílu, energii a chuť mám. Důležitá věc také byla přesvědčit mou ženu. Podpořila mě tehdy i po volbě, když mi řekla větu, která mi pomohla dostat se ze stavu, ve kterém jsem těsně po hlasování byl: tedy že bych stejně někdy musel řešit, jak žít svůj život po životě v ČT, jenom to teď dělám o šest let dřív, než jsem původně plánoval, a tím pádem mám šest let k dobru. Toto je vlastně dobrý přístup. Zřejmě život chtěl, abych ČT opustil v jejích nejlepších letech a v nejlepším stavu, v jakém kdy byla, a abych se poohlédnul po něčem dalším.

Co to bude?

Zatím neplánuji. Chci zodpovědně a transparentně dokončit předání do rukou nového managementu. Chci si trochu odpočinout, pojedu na dovolenou. A pak začnu vymýšlet, co dál.

Co další televizní angažmá? Třeba v PPF, která vlastní nejen Novu, ale koupila i podíl v německé ProSieben či skandinávské Viaplay…

Mám konkurenční doložku. Rok poté, co skončím v ČT, nesmím pracovat v žádné instituci, která jí v oblasti televizního vysílání přímo konkuruje. A tam patří jak Nova, tak třeba Prima. Navíc vracet se z veřejnoprávní televize do komerční, se vším respektem ke komerčním televizím, mi připadá jako krok zpátky. Budu spíš hledat něco jiného. A snažit se zúročit dvacet let, která žiji v médiích. Předtím jsem fungoval ve financích, ve sportovním marketingu a to všechno jsem vlastně v rámci ČT propojoval. Takže určitě nějakou zábavu na začátku roku 2024 mít budu.

Vraťme se ještě do letošního června. Proč si myslíte, že vás radní nezvolili ředitelem ČT i potřetí, na dalších šest let?

Lépe by odpověděli ti, kdo hlasovali proti mně. Nicméně na konci mého druhého mandátu je ČT v nejlepší možné kondici nejen za „mých“ 12 let, ale od svého vzniku začátkem 90. let. Posledních pět let je nejsledovanější televizní skupinou, za dobu mého mandátu to bylo celkem sedmkrát; než jsem nastoupil, nestalo se to nikdy. Je finančně stabilizovaná, respektovaná, lidi jí věří. Poskytuje veřejnou službu v kvalitě, která je porovnatelná s jinými evropskými mediálními institucemi s mnohem většími rozpočty, a to proto, že jsme se snažili dělat ji chytře, dobře a za rozumných nákladů. Vzhledem k tomu, že rada zvolila jinak, byla ale její kritéria zřejmě jiná. Převládlo to, že chtěla někoho, kdo bude – jak někteří radní říkají – vstřícnější k diskusi. Otázka je, co se tím míní, protože vstřícnější k diskusi já byl vždycky. Jsem člověkem kompromisu, vždy hledám konsensus. Pokud ale kompromis měl sloužit k prosazování politických názorů, které šly čistě proti nezávislosti ČT, nebo dokonce k najímání spřátelených firem bez výběrových řízení, pak jsem musel být nekompromisní. Musel jsem hlídat, aby televize zůstala nedotčená, objektivní, nezávislá.

Po volbě jsem samozřejmě byl zklamaný. Ale ČT změnu určitě přežije ve zdraví. Navíc je na změnu připravena. Není v situaci roku 2011, když jsem přicházel, a v ČT kromě balíku peněz na účtu nebylo vlastně nic. Chyběla hlavně pýcha na instituci, chyběl respekt. Většina lidí byla ustrašená, aby nevybočila ze zaběhnutých kolejí. Když jsem něco chtěl, nejčastěji jsem slyšel „nejde to“ a „takto jsme to přece dělali vždycky“. To jsem hned dal na seznam zakázaných vět.

Před dvěma lety jste předestřel vizi Czechflixu, národní videotéky jako protiváhy globálním platformám typu Netflix, kde by divák našel díla jak z ČT, tak třeba komerčních televizí Novy a Primy. Byl váš plán, o němž jste psal už v kandidátském projektu v roce 2017, realizovatelný?

Společné aktivity veřejnoprávních a komerčních médií tehdy začínaly v Británii, ve Francii. Zde bylo základní premisou, aby ČT měla vůbec zdroje takovou společnou platformu vybudovat. V době, kdy jsem plán definoval, ale byla změna financování v nedohlednu. Později jsme se proto vydali, vedle spuštění nového vlastního iVysílání, také cestou spolupráce s existujícími videotékami. Nám to dávalo možnost získat finance na novou tvorbu. A televiznímu poplatníkovi to dává možnost, aby naše díla nacházel v prostředí, skrze nějž k videoobsahu přistupuje, kde je to pro něj jednodušší a přirozené. Ale za podmínky, že vždy bude vědět, že je to obsah z České televize, a zároveň, že diváci o nic nepřijdou, protože vždy – a to zdůrazňuji – všechna naše díla najdou také na iVysílání, bezplatně.

Dnes je to naopak, seriály a filmy z ČT nabízejí Voyo či Prima+.

Mediální trh se vyvíjí rapidně. Před lety nikdo například neměl představu, jak silné můžou být sociální sítě. Podobně videoplatformy sice na Západě začaly mnohem dřív než v Česku, ale u nás vylétly v době covidu, se kterým také nikdo nepočítal. Nikdy se tedy nedá říct, že dnešní řešení bude platné pro dlouhou budoucnost. Je třeba vždy se dívat kolem sebe a zvažovat. Aby ČT získávala maximum z trhu, ale zároveň si uchovala vlastní identitu. A to se váží přes různé metriky, které se vyvíjí v čase.

Do budoucna proto bude třeba bedlivě zvažovat jakýkoliv distribuční kanál, stávající nebo nově vznikající. Cílem ČT není vykazovat čísla návštěvnosti a sledovanosti, ale vytvářet obsah, který dostane různými distribučními kanály k maximu těch, kdo jí platí. Pokud divák dokáže identifikovat, že jde o obsah vytvářený ČT, je správně je využívat. A pokud za to ČT ještě dostává dodatečné peníze, je to optimální koncept. 

Vy jste nyní chtěli jít o krok dál, pustit komerční hráče jako Netflix či Novu už do samého procesu výroby, který by spolufinancovaly. To bylo i téma, které vám u Rady ČT těsně před volbou uškodilo, byť právě nastavení „obchodních modelů se streamovacími platformami a otevření se novým typům fúzí a aliancí“ jste měl už ve svém letošním kandidátském projektu.

Impuls k této aktivitě vzešel ze strany Netflixu, následně jsme začali vyjednávat jak s nimi, tak i s platformou Voyo . Při volbě byl ale tento záměr totálně zneužitý a komentovali ho lidé, kteří takovému systému vůbec nerozumí. Stejně přece ČT přistupuje do minoritních koprodukcí kinofilmů – získá možnost vidět scénář, produkční zázemí, pak ho pomůže dofinancovat. Podobně jsme to konstruovali i pro televizní dramatiku. Partner by dostal k náhledu produkt – seriál, minisérii, televizní film –, který už schválila naše programová rada a na který má ČT už uzavřeny veškeré smlouvy. Tím pádem už nemůže odejít na žádnou jinou televizi. Formou předkupu na videoplatformu pak druhý subjekt poskytne spolufinancování. Nebavili jsme se přitom o drobných, ale o nižších desítkách milionů. Za to jsme byli připraveni dát komerční platformě přístup k dílu za dvou podmínek: zaprvé že dílo do nabídky umístí až poté, co jej ČT uvede v lineárním vysílání, zadruhé že dílo bude ČT mít současně na svém iVysílání. Za to by měl ředitel vývoje Jan Maxa, který se mnou koncept vymýšlel, dostat spíš medaili. Místo toho se nás snažili někteří radní obviňovat, protože tomu jednak nerozuměli, ale zároveň to asi chtěli zneužít.  Po tom, co vše se kolem toho odehrálo, budou myslím i komerční platformy opatrnější. Koncept to je ale funkční a snad i nový ředitel už chápe, že jde o věc pro ČT pozitivní, ne negativní.

Neskýtá to přece jen konkurenční výhodu pro komerční televize, když budou vědět, co ČT chystá?

Omlouvám se, ale pojďme si vysvětlit, že jak tady funguje televizní trh: všichni vědí o všech všechno. Představa, že by existoval v jedné televizi tajný projekt, o kterém nikdo jiný neví, je iluzorní. Všichni pracujeme se stejným zázemím, používáme podobné nezávislé producenty. Klíčové je, že náš koncept se měl týkat výhradně projektů, které už byly smluvně pojištěny pro ČT. I kdyby o nich tedy někdo dopředu věděl, nemohly by přejít na jiný distribuční kanál, například na Netflix, Voyo nebo Primu+. Ke konkurenčnímu boji to také nemůže sloužit. Dnes se každý na televizním trhu snaží najít nejlepší produkt pro své potřeby. ČT ale hledá jiná témata, jiné produkty a jiné zpracování a mnohdy i jiné tvůrce než komerční televize. Vždy jsme se snažili stát ne proti komerčním televizím, ale vedle nich. A celých dvanáct let se nám to většinou dařilo.

Léta jste usiloval o nové nastavení financování televize veřejné služby. Navýšení televizního poplatku vládní koalice ještě loni odmítala, až teď s koncem vašeho mandátu v ČT ohlásila plán po 15 letech poplatek zvýšit. Jak k tomu došlo?

Když nastoupila současná koalice, která si do svého vládního prohlášení napsala, že bude chtít vyřešit dlouhodobé financování veřejnoprávních médií jako podporu jejich nezávislosti, přinášeli jsme náměty, jak by se principy mohly měnit. Financování televizním poplatkem je podle mne nejsprávnější. Umožňuje médiím být nejblíž těm, kterým veřejnou službu poskytují, to znamená divákům a posluchačům. V parlamentu jsme říkali, že nejjednodušší, ale politicky nejbolestnější cesta je prosté navýšení poplatku. Alternativou bylo umožnit, aby službu platil ne ten, kdo vlastní televizor nebo radiopřijímač, ale ten, kdo ji reálně užívá. Aby v případě ČT zmizela sociální nespravedlnost mezi staršími diváky a mladšími rodinami, kdy mladší rodiny prohlásí, že televizní přístroj nemají, tudíž platit nemusejí, ale pak svým dětem pustí ČT Déčko na mobilu či tabletu. Třetí námi navrhovaná cesta byla lépe kontrolovat povinnost platit poplatek u právnických osob, a to na základě veřejně přístupných údajů, což je počet zaměstnanců. Vzali jsme si inspiraci v Německu a částečně i na Slovensku. Čtvrtá varianta, pokud by nedošlo na žádnou ze tří předchozích, bylo umožnit vysílání reklamy na všech kanálech, hlavně na ČT1. Toto celé byl balíček, s nímž jsme přicházeli za politickou reprezentací. Zprvu nám tvrdili, že navýšení poplatků je pro ně nejednatelné a neprosaditelné. Naopak u ostatních variant byli přístupnější. Dokonce pojem redefinice poplatníka původně přinášela opozice ústy předsedy volebního výboru Aleše Juchelky z ANO.

Kolik peněz bude nové nastavení televizi ročně přinášet?

Pokud dojde k navýšení o 25 korun, ČT získá ročně přibližně 800 milionů navíc. Bude-li prosazen nový systém u právnických osob, jak byl navržen, je to dalších 800 milionů. A 220 až 250 milionů získá ČT tím, že se rozšíří okruh osob, které mají povinnost platit, přičemž do dvou, tří let to může narůst na 300 až 350 milionů. To je dohromady 1,8 až 1,9 miliardy. Od toho ministerstvo kultury odečítá částku z DPH, kterou by mohla ČT začít platit do státního rozpočtu od roku 2025, tedy 450 až 550 milionů. Reálné finální číslo by tedy mohlo být kolem 1,4 miliardy korun.

Je tu jeden otazník: jestli se ČT po roce 2024 vrátí k systému, jakým byla povinna uplatňovat DPH před rokem 2017, protože pro léta 2017 až 2024 bylo to, jak ČT účtuje o DPH, definováno zákonem. Koncem roku 2024 sice tato výjimka skončí, ale Finanční správa od roku 2017 do roku 2024 zatím systém nerozporovala. Je tedy pravděpodobné, že může dojít k situaci, kdy oněch 450 až 550 milionů si ČT bude moci uplatňovat dál a tím pádem finální roční nárůst příjmů ČT nebude 1,4 miliardy, ale 1,9 miliardy.

S finanční správou navíc probíhají soudní spory o DPH z minulých let.

Ano, Česká televize se i na základě rozsudku, který vyhrál Český rozhlas, od roku 2013 soudí s finanční správou o to, jakou formou má nárokovat DPH. Spory, které začaly už v roce 2013, postupně prekludují, to znamená, že čas na jejich vyřešení po deseti letech končí. Tím ČT, aniž by došlo k finálnímu soudnímu rozhodnutí, získala zatím 830 milionů korun. To je jeden z důvodů, proč je zůstatek na účtech ČT vyšší, než jsme očekávali. Pokud by ČT získala kompletní nárok, který uplatňuje, šlo by přibližně o tři miliardy korun za DPH plus další dvě miliardy sankčních úroků. ČT by se tak vrátilo celkem pět miliard, tedy mínus 830 milionů, které už inkasovala. To je optimální situace, která může nastat. Pokud soud rozhodne, že nárok ČT není oprávněný, pak ČT problém nemá, protože DPH už zaplatila a z hlediska budoucího fungování se jí to nedotkne, bude na svém.

Od roku 2025 má televizní poplatek vzrůst ze 135 na 160 Kč, ale nepokryje ani inflaci od roku 2008, kdy se zvyšoval naposled. Vládní návrh nezahrnuje průběžné navyšování o inflaci. Podle vás navýšení stabilizuje ČT na tři až pět let. Pak si debatu o udržitelném financování České televize zase celou zopakujeme?

Je to pravděpodobné. Inflační koeficient jsme se snažili předkládat jako jednu z variant, jak udržet dlouhodobé financování, jak umožnit ČT dlouhodobě plánovat. O indexaci politická reprezentace vůbec nechtěla slyšet. Na druhou stranu, i kdyby tam inflační koeficient byl, pro jakoukoliv další vládu, která vznikne po roce 2025, není problém jej zákonem zase změnit nebo úplně vypustit. Takže bližší košile než kabát. My jsme se snažili, abychom našli alespoň nějaký způsob navýšení financování a to se podařilo, dokonce víc než úspěšně. Otázka je, jak tento návrh projde poslaneckou sněmovnou a jestli vůbec bude schválen.

Kolik svému nástupci Janu Součkovi necháváte na účtech ČT?

Na konci srpna měla ČT na účtech 2,5 miliardy korun a ke konci letošního roku předpokládáme 1,9 miliardy. Když jsem nastupoval v roce 2017 do druhého mandátu, ČT měla na účtu 2,2 miliardy. Předávám tedy ČT s objemem peněz takovým, jako když jsem do ní v roce 2017 vstupoval, což ukazuje, že instituce je stabilní a může tímto způsobem fungovat dál.

Když jste do ní vstupoval v roce 2011, přebíral jste po Jiřím Janečkovi rezervy ve výši 3,6 miliardy.

Ano, ale tehdy ČT měla podfinancované investice, neměla předvyrobeno nic do programového schématu. Dnes má ČT vyrobeno na příští minimálně dva roky, sportovní práva nakoupena na ještě víc let dopředu, kupříkladu práva na olympiádu má až do roku 2032. Provedli jsme řadu velkých investic. Postavili jsme nové studio v Brně, nakoupili jsme nový produkční systém pro zpravodajství, vyměnili jsme vysílací pracoviště za nové digitální, investovali jsme maximálně do technologií i do infrastruktury. Také jsme prošli druhou vlnou digitalizace. Navíc jsme navýšili počet kanálů. Před deseti lety jsme spustili ČT Déčko a ČT Art, před třemi lety ČT3. Dnes ČT vysílá přibližně o 40 % víc hodin programu, než vysílala v roce 2011.

Loni jste mi říkal, že se výroba pořadů na dva roky omezí kvůli nutnému šetření, jak to je teď?

Stále jsme v úsporném režimu, jak jsme predikovali před rokem. Záměr byl v letech 2023 a 2024 uspořit celkově zhruba 900 milionů, a to tak, že snížíme počet zaměstnanců, omezíme výrobu a pozastavíme investice, které nejsou nezbytné. Z plánovaných 200 pracovních míst se nám podařilo zrušit už 110. Pokud by se ČT měla dál chovat úsporně, měla by zrušit dalších 90. V žádné oblasti nejsme v havarijním stavu. I návrh rozpočtu pro rok 2024, který předávám novému vedení, ale počítá s úsporami, je ve výši 7,5  miliardy a zohledňuje, že na konci roku 2024 na účtech musí zůstat 700 milionů, jak dlouhodobě požaduje rada jako základní finanční rezervu.

Váš nástupce Jan Souček říkal, že si chce s Radou ČT vyjednat, aby příští rok mohl z těchto rezerv využít 350 milionů korun navíc. Je to nutné, aby se udržela úroveň služby, kterou ČT poskytuje?

Na konci letoška podle schváleného rozpočtu musí na účtech ČT zůstat 1,1 miliardy. Bude tam kolem 1,9 miliardy. To je zásadní rozdíl a velký finanční polštář. Jestliže i přesto nové vedení přijde s požadavkem na snížení finanční rezervy, nese to s sebou dvě zjištění. Jednak že plánuje ukončit úsporný chod a začít už ve větším utrácet a investovat. Druhá věc, která z toho plyne, je významné riziko, že nedojde-li k 1. lednu 2025 ke zvýšení poplatku, pak ČT v roce 2025 narazí do zdi. A potom úspory a změny v programu ČT budou muset být radikální. Osobně bych to nedoporučoval, ale záleží to na novém vedení a na Radě ČT. Mně a mému vedení rada dovolila finanční rezervu snížit na úroveň 300 milionů až někdy v roce 2027.

Co by znamenal onen náraz do zdi v praxi?

Zásadní rušení některých už rozběhlých pořadů. Možná i zrušení některého z kanálů.

Proč se politická reprezentace vzdala redefinice samotné veřejné služby? Co vlastně má ČT vysílat a co ne? Kritici vám vyčítají především StarDance, ale téma má víc rovin. Sport kupříkladu. Ministr kultury přitom říká, že rámec nastavený na začátku 90. let stačí.

A v tom s ministrem kultury souhlasím. Definice veřejnoprávnosti je obecná floskule, kterou slýchám dlouhodobě. Obecná definice, která je dnes v zákoně a kterou doplňuje Kodex ČT, je dostačující, protože veřejná služba není statická. Vyvíjí se i podle situace, která se rovněž mění. Jinou veřejnou službu poskytovala ČT v době pandemie covidu, jinou, ale stejně důležitou při živelních pohromách, jako byly povodně či tornádo na Moravě, nebo teď při válce na Ukrajině. Zafixovat veřejnou službu definicí pořadů nejde. Dá se ale na základě obecných požadavků hledat, odůvodňovat a vybírat pořady, které ČT dělá a dělá je jinak než komerční televize, s přesahem a ve vyšší kvalitě. A potom jsou tu ty pořady, které komerční televize mohou přejímat bez dalšího a které by ČT vyrábět neměla.

Debata vždycky bude. Je StarDance veřejnoprávní formát? Tvůrcem tohoto formátu je BBC, pramáti všech veřejnoprávních médií. Stejně jako formátu Peče celá země. StarDance má přesah, noblesu, vzdělávací potenciál, charitativní rozměr. Jde na něj navázat řada dalších aktivit, a na ČT patří. V minulosti jsme ale posuzovali třeba licenci na show Tvoje tvář má známý hlas. Když jsem viděl prezentaci, nechtěl jsem, aby toto vysílala ČT. Show se potom rychle chopila Nova a vysílá ji úspěšně, do jejího vysílání to patří. Rámec toho, co veřejnoprávní televize má vysílat a co ne, se navíc liší země od země. Kdybychom vysílali takové zábavní pořady jako italská RAI, ukřižují nás za to. Každá televize veřejné služby tak musí sledovat, komu veřejnou službu poskytuje, a tomu pořady přizpůsobovat.

Ohledně sportu slýchám, proč má ČT mít sportovní kanál, když na trhu jich je řada dalších, a na druhé straně, proč ČT ztrácí sportovní práva a nevysílá všechno tak, jak jsme byli dřív zvyklí, bezplatně. Náš sportovní kanál je na evropské poměry dobře vystavěný a vysílá řadu mezinárodních událostí, které v jiných zemích už nejsou k dispozici, protože tam jsou práva tak drahá, že se veřejnoprávním médiím nedaří je kupovat. Mezinárodně i lokálně sledujeme české sportovce a lákáme tak diváky i na to, co by žádný komerční sportovní kanál neodvysílal a které by se jinak do televize nedostaly. Mládežnický, studentský i dětský sport, podpora olympismu, podpora zdravého životního stylu. Sportovní kanál na veřejnoprávní televizi určitě patří. Sport navíc přináší pozitivní emoci pro jakékoliv divácké skupiny. Pokud naši budou hrát opět ve finále hokejového mistrovství, budou vedle sebe na Staroměstském náměstí stát voliči jak SPD, tak i ODS a vůbec si nebudou navzájem vadit, protože budou fandit jednomu týmu.

Řekl bych, že kritiky irituje hlavně to, kolik ČT dostává peněz. Má sedmimiliardový rozpočet, na cestě je další miliarda a půl. Nedefinuje veřejnou službu ČT dnes především to, kolik dostane na provoz? Neměla by být štíhlejší? Argumentujete, že zefektivňujete celých 15 let, co se nezvyšoval poplatek, že je to už v podstatě perpetuum mobile, ale sedm miliard je hodně peněz na to, abyste s nimi pohodlně vyžili.

Je to úvaha, kterou řešíme dnes a denně. Co je správná úroveň – natočit ročně padesát dokumentů, anebo jich stačí třicet pět? Mít v hlavním vysílacím čase dvě premiérová okna týdně, anebo pět jako komerční televize? Neustále vážíme a porovnáváme. Faktem je, že fungujeme v prostředí, kde vedle nás pozornost diváků přitahuje i řada jiných. ČT nemůže zůstat pozadu, protože i ze zákona je povinována být jedním z programových a technologických lídrů. Nynější rozsah je adekvátní tomu, co od nás naši diváci očekávají a za co si nás platí. Domácnost dnes dává v přepočtu 4,50 denně, za to dostává dva plnoformátové a čtyři tematické kanály. Jestliže průměrná domácnost má čtyři členy, je to koruna denně. Taková služba mně nepřipadá drahá. Pokud politici rozhodnou, že televize má poskytovat službu s nižším rozpočtem, ČT se tomu přizpůsobí. Pak od ní ale začnou odcházet diváci a bude těžké je přesvědčit, aby hradili televizní poplatky. To je ta rovnice, kterou musíme neustále mít v hlavě. A to je důvod, proč se snažíme veřejnou službu udržovat ve stávajícím rozsahu a kvalitě.

Proč se v době Netflixu skládat na televizi veřejné služby?

Ti, kdo chápou potřebu veřejné služby, ji dostávají levně ve vysoké kvalitě. A pro ty, kdo ji nechápou, je to daň za nezájem. Možná určité procento obyvatel Česka opravdu ČT k ničemu nepotřebuje. Ale i ti, kdo sledují jen komerční kanály, v momentě, kdy se tudy prožene tornádo, okamžitě přepnou na ČT24, aby věděli, co se děje. Když budou naši hráči ve finále hokeje, přepnou na ČT Sport a budou jim fandit. Služba ČT vás opravňuje k ní přistupovat a jak ji využijete, je čistě na vás. Zatímco u komerčních videoték jde o poplatek za užití, v případě ČT platíte za možnost. A my se snažíme, abychom obsloužili maximální množství všech diváckých skupin. Nesnažíme se dělat elitářskou televizi, nesnažíme se dělat televizi pouze pro někoho, ale děláme televizi pro každého – jak v malé vesnici, tak ve velkém městě, pro člověka se základním vzděláním stejně jako pro vysokoškoláka. Proto ČT teď musí mnohem víc personalizovat a k tomu využít digitálních kanálů, které budoucnost nabízí.

StarDance vysíláte od roku 2006 a máte licenci na další dva roky, Zázraky přírody běží od roku 2009. Nechtělo by to na sobotní večery, do výsostného času pro velkolepou zábavu, najít už něco čerstvějšího?

Najít dobrý zábavní formát, který se zároveň hodí pro televizi veřejné služby, je to nejkomplikovanější zadání. Navíc musíme řešit, aby takový formát byl finančně dostupný. Rozhlížíme se kolem sebe, konzultujeme s veřejnoprávními televizemi v jiných zemích, ale přece jen systém, jakým, zábava vzniká, není jednoduchý. Existuje formát, u něhož mě mrzí, že ČT nemá: Máme rádi Česko, soutěž, kterou vysílá Prima. Asi bychom to dělali jinak a ubrali na veselosti a juchání, ale je to vlastně vzdělanostní pořad a předává zajímavé poznatky o Česku.

Sledujte celý dvouhodinový rozhovor s Petrem Dvořákem

Podívejte se na všechny ostatní rozhovory

Sdílejte