Potřebujeme vlídnější pípání!

Ve světě, kde sporák vydává zvuky jako couvající kamion. Photo by Usman Yousaf on Unsplash

Svět potřebuje pípací revoluci. Spotřebiče a různá udělátka totiž vydávají odporné zvuky. Zvukové výstrahy mají svůj důvod, nechci se jich zbavit úplně. Pračka upozorňující na konec cyklu ale snad může vydávat zvuk, který uslyším, současně ho pro jeho uštěpačnou výšku nebudu nenávidět. Technologie na to snad máme a měli bychom je využít! Přívětivější zvuky totiž patří mezi ty drobnosti, které by nenápadně zlepšily životy skoro každého.

Rád vařím. Uklidňuje mě to. Přesto musím při každé přípravě jídla podstupovat dechová cvičení. Naše indukční deska totiž příšerně piští. Stačí se dotknout mokrými prsty dotykového ovládání, posunout na ně hrnec – a přichází série čtyř dlouhých dvojpípnutí, kterou nejde nijak zastavit. Nádech. Výdech. Odporné. Podobně sporák křičí při každém zvýšení či snížení teploty ploty o jeden z deseti (!) stupňů. Nastavit variantu pro lidi disponující průměrným sluchem pochopitelně nedovoluje. To samé se týká pračky, která si, když dopere, žádá pozornost sérií deseti multipípnutí. Jediné z nich bych přitom slyšel patrně i od sousedů...

Pípají auta, mikrovlnky, počítače. Pípání představuje jeden z nejběžnějších zvuků moderního světa –⁠ a jeho kvalita je všeobecně tragická. Nestíhá nás navíc pouze doma. Někteří ho musí poslouchat celý pracovní den. „Pípala jsem pak i doma,“ cituje Saša Uhlová ve svých Hrdinech kapitalistické práce paní Zdeňku vysvětlující, proč po dvou letech nechala práce na pokladně v supermarketu. V práci, kde člověk mnohdy nemůže dlouhé hodiny na záchod, nejde nejspíš o to nejhorší, i Uhlová ale poznamenává, že pípání je „na palici“. Opravdu neexistuje technologie, která by prodávajícím dala znamení o namarkování zboží, z něhož by jim netřeštila hlava? Musí existovat!

Vyrobit základní pípák není těžké (tvrdí Abíčko). Nejsou k tomu potřeba ani žádné počítačové čipy, rozumím proto, že mnohé přístroje mají co do zvukového rejstříku omezené možnosti. Zvuky připomínající Nokii 3310 ale vydávají i moderní spotřebiče a kasy, i když na telefonech už nikdo monofonní vyzvánění dávno nenastavuje. Některé zvukové notifikace zkrátka neprocházejí vývojem, jakým by měly. Někde pokrok přitom můžeme slyšet docela zřetelně. Telefonický hovor uvozuje vysoký, vtíravý zvuk – snad počítající i s nižší kvalitou přenosu –, zatímco vyzvánění různých Skypů doprovázejí zvuky bublavější, méně znepokojivé, „přírodnější“. Výzkumy nepřekvapivě ukazují, že člověk raději sahá po těch strojích, jejichž zvuky patří do druhé kategorie.

Osvícenský filozof Montesquieu mluvil jako první systematicky o tom, že obchod zušlechťuje. Jeho teorie doux commerce počítala s tím, že obchodování přinese společnosti stabilitu, toleranci, vzájemnost. Lidé k sobě budou milí, svět bude milý. Někteří naopak soudí, že ve světě všeobecné směny nedává vzájemná vlídnost kdovíjaký smysl: vstřícnost stojí čas a prostředky, smysl dává investovat pouze do toho nejnutnějšího. Místo budování vztahů stačí vyměňovat nejnutnější signály. Pípat. I v tomto světě ale snad můžeme požadovat po obchodnících a výrobcích, aby jejich stroje a služby vydávaly milejší zvuky. Jde o nejmenší z malých revolucí, potřebujeme ale i takové.

Partnerem Nedělní přílohy internetu je Prospero, podcast České spořitelny o budoucnosti Česka, který moderuje novinář David Klimeš a je součástí projektu Index prosperity