Národní federace hudebního průmyslu rozeslala v podobě PDF první číslo čtvrtletníku Svět vinylů, pro první kvartál 2018. Jde o přehled novinek, redakci vede Josef Vlček. „Vzhledem k rostoucí oblibě tohoto specifického formátu jsme přistoupili k této formě jeho propagace,“ vzkazují gramofirmy.

Sexistické prasátečko pro prsa nevidí sexismus

Výroční anketa o nejsexističtější reklamu Sexistické prasátečko zná své letošní vítěze. Ukazují, že chce-li soutěž opravdu pomáhat v boji se sexismem, musí se radikálně změnit.

Sexistické prasátečko je jediná reklamní (anti)cena, o které se mluví mimo oborová média. Její vyhlašování je nejvýraznější příležitost diskutovat o sexismu, kterou během roku máme. Pořadatelské hnutí Nesehnutí, které od roku 2009 výroční anketu vyhlašuje, má do určité míry na téma monopol. Tuto svoji moc ale nesmyslně zahazuje.

Letošní prasátečko dostal facebookový post Free radia. Nutné vysvětlení pro neznalé nabízí třeba Vilém Rubeš. Stručně řečeno – nejsexističtější reklamou se stala parodie na reklamu České spořitelny s vizuálem z filmu Larse von Triera. Dostala zlato od veřejnosti a stříbro od odborné poroty.

Nejhorší letošní reklama podle Prasátečka

Nejhorší letošní reklama podle Prasátečka

Prasátečko dosud vesměs vyhrávaly sice sexistické, ale především hloupé oplzlosti s marginálním významem. Oplzlost se do reklamy dostane, když dojdou nápady. Nahé tělo a dvojsmysly útočí na animální pudy v nás a jsou nejjednodušší náhražka humoru. Nepochybně nejde o nic, co by si zasloužilo toleranci, ale ukazovat na této přirozené sedlině reklamy zvrácenost oboru dává asi takový smysl, jako pohoršovat se nad kvalitou české fotoprodukce po tom, co vám v mobilu přistane selfíčko od opilého kamaráda.

Zásah většiny nominovaných dílek byl zanedbatelný. Člověka s vkusem nominované reklamy uráží, ale chce-li Nesehnutí opravdu vést seriózní diskuzi o sexismu v reklamě, a nejen se jednou ročně rozhořčit nad reklamami na lešenářství, které „vám to postaví“, musí soutěž radikálně změnit.

Aby dávala cena smysl, musí se tvůrci přestat ptát jen „je to sexismus,“ ale posuzovat i společenskou škodlivost. V roce 2015 vyhrál Darling Cabaret. Detailní fotka prciny v pisoáru je samozřejmě nechutná, ale zrovna u hampejzu je snad určitá míra nadhledu na místě. Nemyslím si, že by pila Pasák škodila rolím pohlaví víc, než když „společensky odpovědná“ ČSOB ukazuje rodičům, že snem jejich synů je být piloty, zatímco dcerky touží žít v domě z peříček. ČEZ nabízí dívkám stáže za fotku v plavkách, Národní muzeum, Vysoké učení technické a spousta dalších ctihodných institucí ve svých kampaních zabetonovávají patriarchát jak chtějí, ale jejich díla procházejí prasátečkem víceméně bez povšimnutí. Jednoduše proto, že anketa je plná případů, kdy někde nějaký hospodský nalepil na štít hnusnou fotku servírky nahoře bez.

Prasátečku by přitom pomohly dvě jednoduché změny – vybrat z přihlášených prací ty, které jsou nejen sexistické, ale i významné – alespoň zásahem.  A doplnit k nominovaným reklamám kontext. Stát se to letos, odpustili jsme si trapas s Trierovským memem a neposílili dojem, že v neziskovkách sedí banda diletantů. Mimochodem, třeba by se začal lišit i pohled „odborné poroty“ a „laického publika“.

Pracuju v reklamě a považuji se za feministu. Rád diskutuju o tom, co je a není v pořádku a snažím se svou prací neposilovat stereotypy. Diskuse jde ale těžko, když vám do ní Prasátečko strká stále ta stejná prsa.

Autor působí jako strategic planner agentury Peppermint Digital. Je pravidelným přispěvatelem Nesehnutí a jeho práce byla nominována na Sexistické prasátečko 2016.