Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč budou mít v Korutanech noviny bez politiků

Korutanský deník v pondělí večer oznámil, že od úterý až do neděle nebudou v listu na protest vycházet informace o žádném rakouském politikovi. Nebudou tisknout ani jejich fotografie. Toto rozhodnutí šéfredaktor Ralf Mosser zdůvodnil tím, že takové články a snímky stejně slouží jen k tomu, aby politici propagovali buď sami sebe, nebo očerňovali své politické konkurenty.

Prostor, který deník tímto získá, dá k dispozici obyvatelům Korutanska. „Mohou nám psát a mailovat, co od politiků očekávají a jaké problémy by podle nich měli řešit. Pokud budou politici pokračovat v tom, co dělají, zůstane malému člověku na ulici jen frustrace a bezmoc. A i my už toho máme dost,“ citovala Mossera agentura APA.

Rozhodnutí Korutanského deníku stojí za zamyšlení. Na jedné straně je nesporné, že mediální prezentace je pro politiky důležitá a situace, že by se o ně přestaly noviny, rádio, internet či televize zajímat, se rovná noční můře. Na straně druhé by takové omezení mohlo vést k manipulaci – nezajímat se o politiky může znamenat nejen přestat jim poskytovat prostor k sebeprezentaci, ale také se vzdát jejich kritiky.

Navíc to nesvědčí o přílišné profesionalitě zmíněného média. Pokud vidí šéfredaktor Mosser problém v tom, že rozhovory s politiky nebo materiály z tiskových konferencí vyvolávají u čtenářů pocity bezmoci a frustrace, možná by bylo vhodné začít se jich v rozhovorech ptát na nepříjemné věci nebo prostě o obsahu tiskové konference informovat jen v případě, že nepůjde jen o několikahodinové mlácení prázdné slámy.

Což by ostatně mohla udělat i média v České republice. Přestat se chovat k politikům natolik vstřícně, že se nerozpakují šířit bláboly či lži, protože je jen málokdy někdo s jejich výroky konfrontuje, začít je nutit, aby mluvili k věci a odpovídali na otázky, nikoli si určovali, o čem chtějí mluvit a podobně.

Rakouská veřejnost je frustrovaná z vlny odhalených skandálů (zejména korupčních), která zasáhla téměř všechny strany napříč politickým spektrem. Tedy nic, co bychom důvěrně neznali z domova. Rozdíl je možná v tom, že se tyto případy vyšetřují - vedle policie i ve zvláštním parlamentním výboru -, že se uvnitř politických stran vede diskuse o morálním kodexu, o tom, jak zajistit, aby se na špičku dostali skutečně „lepší“ lidé - jak říká místopředseda SPÖ Günther Kräuter.

Bohužel, jak ironicky konstatoval v pondělí někdejší ředitel veřejnoprávní ORF Thaddäus Podgorski v deníku Der Standard, v představách politiků představuje nejlepšího člověka ten, kdo je nejčastěji v televizi. A v tom tedy žádnou velkou odlišnost oproti naší situaci nevidím.