Už příští pondělí proběhne soutěžní přehlídka mobilních aplikací AppParade. Vyhrajte Apple Watch.

Proč by česká média neměla zatím zpoplatňovat své online služby

Většina redakcí je poddimenzovaná, specializovaných žurnalistů ubývá – vítanější jsou ti, kteří dokáží psát, a to rychle.

Pokud se člověk rozhodne za něco vydávat peníze, předpokládá (někdy samozřejmě mylně), že získá nějakou kvalitu. Nejsem odpůrce zpoplatnění obsahů na internetu, nicméně například krok některých slovenských médií mi připadá poněkud předčasný a u těch českých mám pochybnosti ještě větší.

Už několik let jsem abonentem elektronického vydání německého týdeníku Der Spiegel. Za cenu, kterou platím, dostávám možnost stáhnout si nové číslo už v neděli ráno (na stáncích se objevuje až v pondělí), a to v PDF. Kromě toho je součástí předplatného i přístup do archivu týdeníku. V něm jsou všechna čísla od roku 1947 – opět v PDF.

Ale to nepovažuji za nejpodstatnější. Důležité je, že mám k dispozici obsahy, jejichž kvalita je vysoká. Z hlediska ověřování informací, tematické pestrosti i použitého jazyka mi Der Spiegel nabízí službu, kterou bohužel žádné tuzemské médium nabídnout nemůže. Předplatitelé mají i v rámci online zpravodajství výhody – přístup k dossierům, zvláštním přílohám a dalším doplňkovým informacím. Opět dodávám – zpracovaným s mimořádnou profesionalitou. Součástí poplatku je tedy i volně nedostupný online obsah.

Vraťme se ale do Česka. Možná někoho překvapí informace, že většina tištěných médií (snad až na Respekt) nemá zpracované archivy tak, aby v nich zájemce mohl najít požadovaný článek v podobě, v jaké vyšel. Pokud se jejich nabídka zpoplatní, pak archiv bude nabízet v lepším případě pouhou textovou podobu hledaného, a to ještě jen do určitého roku (převážně do druhé poloviny devadesátých let). Důvodem jsou především vysoké náklady, ale do jisté míry i lhostejnost – mnozí vydavatelé dlouho neviděli v digitalizaci archivů komerční možnosti.

Jistě že by archivy neměly být hlavním důvodem, proč by si někdo službu, jakou je třeba slovenské Piano, bude platit. Tento systém nabízí přístup k plným verzím článků na různých slovenských webech. Smysl by podle mého mělo, kdyby se do něj zapojila většina hráčů na trhu. To je mírně řečeno nereálné.

Tudíž uživatel platí za přístup k textům, věnovaným tématům, o nichž si může přečíst i na neplacených stránkách. Logika by napovídala, že v takovém případě musí placené služby nabízet kvalitnější a atraktivnější obsahy. K tomu ale potřebují kvalitnější novináře a editory, ale i spolupracovníky, kteří například budou psát pro některé z médií exkluzivně. A ti se musejí zaplatit.

V Česku se to nezdá být reálné – většina redakcí je poddimenzovaná, specializovaných žurnalistů ubývá – vítanější jsou ti, kteří prostě dokáží psát, a to rychle. Podivná tuzemská mánie zavalit uživatele množstvím zpráv na úkor analytických materiálů a jiných žurnalistických útvarů než je článek, se nijak nemění, spíše posiluje. Stratégové navíc stále více sázejí na videa, mají z neznámých důvodů pocit, že texty uživatele zatěžují.

Výsledkem je vizuální balast, mnohdy špatně natočené a bezobsažné záběry odkudsi a čehosi, z nichž se lze dozvědět jenom to, že někdo někde držel v ruce kameru. Navíc je to asi ta nejméně atraktivní nabídka pro případného abonenta – když bude potřebovat, půjde na YouTube nebo jinou stránku.

Racionálním uvažováním bychom mohli dospět k závěru, že placená nabídka by mohla být přitažlivá díky specializovaným sekcím. Stačí se ale na některé podívat a zjistíme, že by to pro většinu hráčů na trhu bylo kontraproduktivní. Valná část z nich totiž především plní úlohu reklamního nosiče. Změnit tuto praxi by předpokládalo opět posílení redakčních kolektivů – tedy další investice.

Podle všeho vývoj bude nakonec k zpoplatnění i u nás směřovat. Především se to týká velkých hráčů na trhu – doufejme, že až k tomu dojde, nebudou mít abonenti pocit, že platí za něco, co jinde dávají zadarmo.