Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč by měla být televize cítit?

Program, který divák ucítí – pachy, vibrace, světelné efekty – může být v systému MPEG-V přijímán i současnými televizory, jen s přídavným zařízením.

Zatím jsem nepovažoval za velkou újmu, že kromě obrazu a zvuku můj televizor nenabízí různé pachy a další efekty. Jenže jenom proto, že nejdu s dobou a neznal jsem podrobnosti o nové podobě televizního vysílání, které odborníci říkají „sensory experience“. Umožňuje jí systém MPEG-V. Právě o něm se konal v únoru kongres v Jižní Koreji, kde také vyzkoušeli první televizor s přídavným zařízením nového typu.

Totiž televizní program, který divák ucítí – a to nejen pachy, ale i vibrace a světelné efekty – může být přijímán i současnými televizory, jen k nim bude nutné pořídit zvláštní zařízení. A ani to není nějakou šokující novinkou, využívá zkušenosti získané při vývoji počítačových her. Laskavý čtenář promine, nejsem technik, a tudíž se zřejmě dopouštím přílišného zjednodušení.

Rakouský deník Die Presse zveřejnil článek, v němž o MPEG-V hovořil Christian Timmerer a jeho kolegové z univerzity v Klagenfurtu, kteří se jím dlouhodobě zabývají a byli také na kongresu v Koreji.

Při testech, které tam proběhly, si vystačili s celkem běžným zařízením – přídavnými reproduktory, malými ventilátory, vibrační deskou a zařízením pro světelné efekty. To všechno bude muset být zabudováno buď ve speciálním zařízení nebo bude součástí nových typů televizorů. S výjimkou vibrační desky, kterou si například divák umístí do křesla. Všechny efekty pak budou vytvářeny tímto zařízením na základě přídavného programu, kterým se dá opatřit jakýkoli digitalizovaný záznam.

Tak například v desáté minutě a dvacáté vteřině začne z ventilátorů foukat teplý vítr (děj se odehrává na poušti), současně zvláštní zařízení začne zvyšovat teplotu vibrační desky, na níž divák sedí. O něco později se děj přenese do pralesa a z ventilátoru ucítíme nezaměnitelný pach vlhkého tlení, slabou vůni orchidejí a poměrně silnou pachovou stopu rozzuřeného tygra.

Nepochybně je to technicky zajímavá výzva, myslím, že si tak výrobci domácí spotřební elektroniky zajišťují do budoucna další „zázrak“, na který budou lákat zákazníky. Vydělají na tom také produkční společnosti, které buď začnou přímo opatřovat své filmy a programy doprovodným programem se speciálními efekty, nebo je budou zpětně dodělávat k hitům vzniklým před čichovým obdobím.

Zkouším si představit, jak by takové televizní vysílání mohlo fungovat a nejsem si jistý, že bych chtěl být na všech místech, kam pronikne televizní kamera, přítomen i svým čichem. Zkuste si představit takové zážitky například letos v zimě, kdy se reportáže o smogu tam či onam objevovaly téměř každý týden. Nebo návštěvy šaten hokejistů v přímém přenosu, všechny ty požáry, tlející odpadky a podobně. Ani u přírodovědných snímků tuto službu nepostrádám, neboť říká-li komentátor, že zmíněný druh odstrašuje vetřelce pomocí silného pachu, věřím mu.

Všechny úvahy tedy směřují k závěru, že jde o zajímavou (nikoli ovšem pro všechny) hračku, která se asi objeví i v podobě pro běžného uživatele, ale nijak televizní svět nepromění. Ovšem jedna jediná možnost využití naznačuje, že by tomu mohlo být i jinak. Existuje totiž v televizi program, u kterého by fakt, že je cítit, mohl zvýšit broadcasterům zisky a změnit podstatně celou jednu branži.

Hádáte správně – je to reklama. Zkuste si představit, jak by takový blok mohl vypadat. Na začátku se na vás vyvalí vůně parfémů, následovaná vibracemi, které by vás měly upozornit, že ne všechno s vašimi zády je úplně v pořádku, pak se dozvíte, jak krásně voní prádlo vyprané s novou aviváží, přenesete se na poušť, kde vás osvěží jenom určitý druh piva a poté se ve větrech kdesi na pobřeží Severního moře zachráníte před nastuzením jenom horkým léčivým nápojem.

A nakonec, jako tečka, přijde reklamní spot, v němž se nejprve seznámíte s domácností, která teprve v jeho průběhu zjistí, že neblahé pachy na toaletě lze odstranit pomocí chemie. Reklamní agentury tu mají pole neorané a divák, pokud od televizoru při reklamním přerušení odchází, pachovým projevům stejně neunikne.

Možná to někomu bude připadat, že jsem nepřítel technologie, ale z úvah, které jsem na téma MPEG-V četl, mi uniká jedna podstatná věc: víme sice, jak to bude fungovat, ale zatím není jasné k čemu to bude. Jinými slovy: představa, že by se současná česká televizní nabídka měla změnit jen tím, že ji budeme cítit, mi nepřipadá příliš povzbuzující.