Jako každý rok: newsletter, o který si tolik píšete, budeme v červenci a v srpnu posílat jen v pondělí.

Proč by měly žít televize a Twitter v symbióze

Twitter může vrátit k obrazovkám část ztracených, především mladších, diváků, ukazují studie.

Nedávný výzkum mezi pravidelnými uživateli Twitteru v Evropě ukázal, že jedním z nejčastějších večerních témat, jimž se autoři krátkých zpráv věnují, jsou televizní pořady. Vztahu mezi službou umožňující mikroblogování a televizní nabídkou je věnovaná také studie nazvaná Tune In with Twitter, Driving Discovery and Engagement with TV, zveřejněná v únoru letošního roku společností Twitter UK [ke stažení na tweet.twitter.com/TVbook].

Mnohé závěry obsahují pro televize jasné sdělení – nastal čas využít Twitter jako nástroj, který vrátí k obrazovkám část ztracených, především mladších, diváků. A současně změní do jisté míry i uvažování tvůrců televizních pořadů – od seriálů až po sportovní přenosy.

Takzvaný second screen (tedy využívání druhé obrazovky, displeje, monitoru paralelně se sledováním televizního vysílání) je trendem, který zajímá televize v zahraničí už více než dva roky. Paradoxně se přitom ukazuje, že díky němu se televize pro část diváků stává opět „kolektivním“ médiem – a to nejen při skupinovém sledování například sportovních přenosů, ale i díky možnosti komunikovat o obsahu s jinými diváky a sdělit jim svůj názor.

Ve Velké Británii je v současnosti 40 % všech tweetů vytvářeno a odesíláno v době, kterou televize označují jako prime time. Pokud je v tomto čase vysíláno něco zvláštního, počet zpráv výrazně vzrůstá. Tedy platí, že čím více diváků se dívá, tím více lidí o pořadu twítuje. A s jejich nárůstem se postupně dál zvyšuje i sledovanost – o zajímavém pořadu se dozví i ti, kteří se na něj dosud nedívali a televizor si zapnou.

Twitter a televize ve Velké Británii

Reakce uživatelů Twitteru při zpravodajských a publicistických pořadech

Reakce uživatelů Twitteru při zpravodajských a publicistických pořadech

Reakce uživatelů Twitteru při živě vysílaných talentových show

Reakce uživatelů Twitteru při živě vysílaných talentových show

Twitter ale mohou televize chápat i jako odraz veřejného mínění v daném, reálném čase. Řada stanic už s tímto faktem začala pracovat. Zmíněná studie ukázala, že 60 % uživatelů Twitteru se při jeho užívání dívá na televizi a 90 % veřejné debaty o televizní nabídce probíhá právě na této sociální síti.

Jaké možnosti se tedy v současnosti v televizích využívají? Tak například se twitterovou debatou doplňují seriály či televizní filmy. Jak to funguje? Třeba německá veřejnoprávní stanice Das Erste nabízí takovou možnost u některých v neděli vysílaných filmů z cyklu Místo činu. Diváci si na začátku navolí na teletextu určitou stránku, přičemž se jejím prostřednictvím ve spodní části obrazovky objevují v liště tweety. Diskutuje se o tom, kdo by mohl být pachatelem, hodnotí kvalita pořadu, vyměňují se názory na výkony protagonistů atd.

Sledovat tímto způsobem kriminálku je pozoruhodný zážitek – především proto, že se do značné míry vytváří již zmíněný pocit, že se o zážitky ze sledování pořadu dělíme s ostatními. Je to konfrontace různých hodnocení a postřehů – s některými souhlasíme, s jinými se přeme, ale stále jsme součástí nějaké veřejné debaty a nikoli jen těmi, kdo pasivně přijímají televizní nabídku.

Aktivita na Twitteru při britském uvedení seriálu Homeland, zřejmě nejlepšího cyklu v současnosti

Aktivita na Twitteru při britském uvedení seriálu Homeland, zřejmě nejlepšího cyklu v současnosti

Ve Spojených státech vyzkoušeli, jakou cestou jít dál. Do jisté míry nám to může připomenout třeba někdejší Kinoautomat nebo televizní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka. Jedna z epizod populárního se krimiseriálu Hawaii Five–0, v níž hrdinové pátrali po vrahovi univerzitního profesora, byla natočena se třemi různými konci (a třemi různými pachateli). V průběhu vysílání mohli diváci prostřednictvím Twitteru (ale také hlasováním na Cbs.com) až do určitého okamžiku (asi 8 minut před koncem) diskutovat a hlasovat o tom, kdo jim připadá jako nejpravděpodobnější vrah. Pak stačilo vzít diváky zvolenou verzi, a protože jsou seriály přerušovány několika reklamními bloky, nebylo žádným problémem ji po breaku odvysílat.

Jistě atraktivní postup a diváky patřičně oceněný, ovšem je s ním spojena jedna věc, kterou televizní manažeři nemají příliš rádi. Zvýšené náklady. Tři různé konce, každý se stopáží 5 minut, znamenaly zvýšení nákladů na 45minutovou epizodu o 20 %. Je pravda, že se i nepoužité konce nakonec dostaly k divákům prostřednictvím portálu CBS, možnost, že by se krimiseriály do budoucna natáčely ve dvou variantách, ale odvisí od schopnosti televizí zjistit, zda se vyšší zájem lidí, kteří využívají Twitter, o televizní nabídku dá nějak zobchodovat.

S mnohem menšími produkčními náklady je spojeno využití Twitteru u živých show, především pak těch, kde probíhá nějaká forma výběru (soutěže, talentové show, reality show). Jenže, ptají se v televizích, proč bychom měli nějak výrazně využívat a podporovat Twitter, který pro nás za současné situace neznamená žádné jisté příjmy, když máme propracované obchodní modely, založené na placených hlasovacích SMS a telefonátech?

To je jistě pravda, ovšem ta krátkodobá. Z dlouhodobého hlediska je pro televizi velmi důležité, aby dokázala využívat možnosti, které jí nabízí propojení s tzv. sociálními médii. Přinejmenším tak může zkoušet oslovit cílovou skupinu, která sledování “bedny“ považuje za velkou nudu.