Hudebník a producent Karel Vágner prodal vydavatelství Multisonic, píše E15. „Ve chvíli, kdy něco vydáte, visí deska během krátké doby někde na internetu,“ řekl, proč se firmy po 29 letech zbavil.

Proč by měly žít televize a Twitter v symbióze

Twitter může vrátit k obrazovkám část ztracených, především mladších, diváků, ukazují studie.

Nedávný výzkum mezi pravidelnými uživateli Twitteru v Evropě ukázal, že jedním z nejčastějších večerních témat, jimž se autoři krátkých zpráv věnují, jsou televizní pořady. Vztahu mezi službou umožňující mikroblogování a televizní nabídkou je věnovaná také studie nazvaná Tune In with Twitter, Driving Discovery and Engagement with TV, zveřejněná v únoru letošního roku společností Twitter UK [ke stažení na tweet.twitter.com/TVbook].

Mnohé závěry obsahují pro televize jasné sdělení – nastal čas využít Twitter jako nástroj, který vrátí k obrazovkám část ztracených, především mladších, diváků. A současně změní do jisté míry i uvažování tvůrců televizních pořadů – od seriálů až po sportovní přenosy.

Takzvaný second screen (tedy využívání druhé obrazovky, displeje, monitoru paralelně se sledováním televizního vysílání) je trendem, který zajímá televize v zahraničí už více než dva roky. Paradoxně se přitom ukazuje, že díky němu se televize pro část diváků stává opět „kolektivním“ médiem – a to nejen při skupinovém sledování například sportovních přenosů, ale i díky možnosti komunikovat o obsahu s jinými diváky a sdělit jim svůj názor.

Ve Velké Británii je v současnosti 40 % všech tweetů vytvářeno a odesíláno v době, kterou televize označují jako prime time. Pokud je v tomto čase vysíláno něco zvláštního, počet zpráv výrazně vzrůstá. Tedy platí, že čím více diváků se dívá, tím více lidí o pořadu twítuje. A s jejich nárůstem se postupně dál zvyšuje i sledovanost – o zajímavém pořadu se dozví i ti, kteří se na něj dosud nedívali a televizor si zapnou.

Twitter a televize ve Velké Británii

Reakce uživatelů Twitteru při zpravodajských a publicistických pořadech

Reakce uživatelů Twitteru při zpravodajských a publicistických pořadech

Reakce uživatelů Twitteru při živě vysílaných talentových show

Reakce uživatelů Twitteru při živě vysílaných talentových show

Twitter ale mohou televize chápat i jako odraz veřejného mínění v daném, reálném čase. Řada stanic už s tímto faktem začala pracovat. Zmíněná studie ukázala, že 60 % uživatelů Twitteru se při jeho užívání dívá na televizi a 90 % veřejné debaty o televizní nabídce probíhá právě na této sociální síti.

Jaké možnosti se tedy v současnosti v televizích využívají? Tak například se twitterovou debatou doplňují seriály či televizní filmy. Jak to funguje? Třeba německá veřejnoprávní stanice Das Erste nabízí takovou možnost u některých v neděli vysílaných filmů z cyklu Místo činu. Diváci si na začátku navolí na teletextu určitou stránku, přičemž se jejím prostřednictvím ve spodní části obrazovky objevují v liště tweety. Diskutuje se o tom, kdo by mohl být pachatelem, hodnotí kvalita pořadu, vyměňují se názory na výkony protagonistů atd.

Sledovat tímto způsobem kriminálku je pozoruhodný zážitek – především proto, že se do značné míry vytváří již zmíněný pocit, že se o zážitky ze sledování pořadu dělíme s ostatními. Je to konfrontace různých hodnocení a postřehů – s některými souhlasíme, s jinými se přeme, ale stále jsme součástí nějaké veřejné debaty a nikoli jen těmi, kdo pasivně přijímají televizní nabídku.

Aktivita na Twitteru při britském uvedení seriálu Homeland, zřejmě nejlepšího cyklu v současnosti

Aktivita na Twitteru při britském uvedení seriálu Homeland, zřejmě nejlepšího cyklu v současnosti

Ve Spojených státech vyzkoušeli, jakou cestou jít dál. Do jisté míry nám to může připomenout třeba někdejší Kinoautomat nebo televizní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka. Jedna z epizod populárního se krimiseriálu Hawaii Five–0, v níž hrdinové pátrali po vrahovi univerzitního profesora, byla natočena se třemi různými konci (a třemi různými pachateli). V průběhu vysílání mohli diváci prostřednictvím Twitteru (ale také hlasováním na Cbs.com) až do určitého okamžiku (asi 8 minut před koncem) diskutovat a hlasovat o tom, kdo jim připadá jako nejpravděpodobnější vrah. Pak stačilo vzít diváky zvolenou verzi, a protože jsou seriály přerušovány několika reklamními bloky, nebylo žádným problémem ji po breaku odvysílat.

Jistě atraktivní postup a diváky patřičně oceněný, ovšem je s ním spojena jedna věc, kterou televizní manažeři nemají příliš rádi. Zvýšené náklady. Tři různé konce, každý se stopáží 5 minut, znamenaly zvýšení nákladů na 45minutovou epizodu o 20 %. Je pravda, že se i nepoužité konce nakonec dostaly k divákům prostřednictvím portálu CBS, možnost, že by se krimiseriály do budoucna natáčely ve dvou variantách, ale odvisí od schopnosti televizí zjistit, zda se vyšší zájem lidí, kteří využívají Twitter, o televizní nabídku dá nějak zobchodovat.

S mnohem menšími produkčními náklady je spojeno využití Twitteru u živých show, především pak těch, kde probíhá nějaká forma výběru (soutěže, talentové show, reality show). Jenže, ptají se v televizích, proč bychom měli nějak výrazně využívat a podporovat Twitter, který pro nás za současné situace neznamená žádné jisté příjmy, když máme propracované obchodní modely, založené na placených hlasovacích SMS a telefonátech?

To je jistě pravda, ovšem ta krátkodobá. Z dlouhodobého hlediska je pro televizi velmi důležité, aby dokázala využívat možnosti, které jí nabízí propojení s tzv. sociálními médii. Přinejmenším tak může zkoušet oslovit cílovou skupinu, která sledování “bedny“ považuje za velkou nudu.