Proč byl letošek pro novináře špatným rokem

Co se svobody slova a útoků na novináře týče, je bilance roku 2011 bohužel horší než o rok dříve. Je pravda, že se letos odehrávaly dramatické události v řadě zemí světa a tudíž nebezpečí pro reportéry, kameramany, fotografy, ale i bloggery bylo o mnohem větší než v roce 2010. Nicméně v trendech končícího roku je patrná jedna konkrétní změna.

Řada režimů si uvědomila, že jedno z největších nebezpečí při uplatňování represí a cenzury pro ně představují internet, sociální sítě, práce bloggerů, ale třeba i používání smartphonů. Už nestačí zavírat reportéry, ale je nutné použít technologie, které znemožní přenosy dat a také odebírat lidem koncová zařízení – například satelitní komplety. Toho všeho jsme byli svědky, stejně jako zatýkání bloggerů za to, že po přečtení jejich příspěvků vyšli lidé do ulic (naposledy se tak stalo v Rusku).

Žurnalistů, kteří zaplatili za snahu informovat o tom, co se děje, životem, bylo letos 66 – o 9 více než v předchozím roce. Také počet zatčených reportérů výrazně vzrostl. Po celém světě bylo zatčeno 1044 novinářů (2010: 535), 1959 bylo napadeno nebo jim bylo vyhrožováno (2010: 1374), 71 uneseno (2010: 51). Jak jsem uvedl, důvodem nárůstu počtu těchto případů byly události spojené s takzvaný arabským jarem či protestní hnutí v Súdánu, Bělorusku a Ugandě.

Počet zabitých novinářů v daném roce

„Rok 2011 byl v řadě zemí rokem demonstrací a bojů za svobodu a demokracii,“ uvedl v tiskové zprávě mluvčí představenstva organizace Reportéři bez hranic Michael Rediske. Podle informací Reportérů bez hranic se násilí dotklo nejvíce domácích žurnalistů. K zemím s největším počtem zavražděných novinářů patřily letos Pákistán (10 mrtvých), Irák (7 mrtvých) a Mexiko společně s Libyí (v každé z obou zemích 5 mrtvých).

Vzrostl také počet perzekucí a zásahů proti bloggerům a internetovým aktivistům: 199 z nich bylo zatčeno (2010: 152) a nejméně pět z nich přišlo o život. To souvisí s měnícím se způsobem šíření informací a zpravodajství. „V některých zemích hráli bloggeři ústřední roli, hlavně tam, kde byla státem kontrolovaná média cenzurována a zahraniční novináři nebyli vypuštěni do země,“ řekl Michael Rediske.

V aktuální bilanci, kterou RBH vydává vždy na konci roku, byl zveřejněn seznam deseti oblastí, které byly letos pro novináře nejnebezpečnější. Patří k nim syrská města Derá, Homs a Damašek, náměstí Tahrír v Káhiře, okres Khuzdar v jihozápadní pákistánské provincii Balúčistán, mexický stát Veracruz, město Mogadišo v Somálsku, hlavní město Bahrajnu Manáma, Misuráta v Libyi, Manila, Cebu a Cagayan de Oro na ostrovech Luzon a Mindanao na Filipínách, Náměstí změny v jemenském hlavním městě Sanaa.

Bez zajímavosti není ani seznam osob a organizací, které v roce 2011 znamenaly největší nebezpečí pro svobodu slova a šíření informací. Stačí, myslím, prostý výčet.

Afrika

• Gambie – prezident Yahya Jammeh
• Eritrea - prezident Isaias Afwerki
• Rovníková Guinea - prezident Teodoro Obiang Nguema Mbasog
• Rwanda - prezident Paul Kagame
• Somálsko – islámské milice Al Šabáb, Hisbal Islam
• Svazijsko - král Mswati III
• Zimbabwe - prezident Robert Mugabe

Latinská Amerika

• Kolumbie – polovojenská organizace Black Eagles
• Honduras - podnikatel a statkář Miguel Facussé Barjum
• Mexiko – drogové kartely Sinaola, Gulf a Juárez
• Kuba – předseda rady státu a předseda rady ministrů Raúl Castro

Asie

• Filipíny - soukromé milice
• Barma – prezident Thein Sein
• Srí Lanka - ministr obrany Nandasena Gotabhaja Rajapaksa
• Severní Korea - vůdce Kim Čong-il
• Afghánistán, Pákistán – šéf Talibánu Muhammad Umar
• Vietnam – generální tajemník komunistické strany Nguyễn Phú Trong
• Čína – prezident Chu Ťin-tchao
• Laos - prezident Choummaly Sayasone

Evropa

• Rusko (Čečenská republika) - prezident Ramazan Kadyrov
• Rusko – premiér Vladimír Putin
• Turkmenistán – prezident Gurbanguly Mjalikgulyjevič Berdymuhamedov
• Uzbekistán – prezident Islam Karimov
• Ázerbájdžán – prezident Ilham Alijev
• Bělorusko – prezident Alexandr Lukašenko
• Kazachstán – prezident Nursultan Abišuly Nazarbajev
• Itálie – mafie
• Španělsko – ETA

Blízký východ

• Saúdská Arábie – král Abdalláh ibn Abd al-Azíz
• Bahrajn - král Hámid ibn Ísa al-Chalífa
• Irán – duchovní vůdce Ajatolláh Sajjid Alí Chameneí, prezident Mahmúd Ahmadínežád
• Izrael – Izraelská armáda
• Libye – vůdce Muammar Kaddáfí
• Sýrie – prezident Bašár Háfiz al-Asad
• Palestina – Hnutí Hammás, Palestinské bezpečnostní síly
• Jemen – prezident Alí Abdalláh Sálih

Přejme si, aby rok 2012 byl alespoň z tohoto pohledu lepším.

Sdílejte