Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč Český rozhlas ztratil mladé posluchače

Je hezké mít v „portfoliu“ stanici pro mladé, ale podstatnější je, co vlastně nabízí, čím se odlišuje a hlavně - jak se chovají další stanice. A velmi se mýlí, kdo se domnívá, že funguje pouze rovnice mladí = hudba.

Na to je bohužel příliš jednoduchá odpověď: protože ho v průběhu posledních let vůbec nezajímali. Možná jsem nespravedlivý a zaujatý, ale myslím, že mám pro svůj názor dostatek argumentů.

Že mladí posluchači nemusejí být pro rozhlas veřejné služby ztracení, na to přišli v zahraničí už dávno. V první fázi se snažily veřejné rozhlasy reagovat na úbytek mladých zakládáním nových stanic – čímž se ovšem dostaly do konfliktu s provozovateli komerčních rádií. Ti celkem logicky namítali, že je taková konkurence poškozuje a že by veřejná služba měla namísto stejné nabídky oslovovat posluchače alternativou.

Je třeba připomenout, že mnohé veřejné rozhlasy v západní Evropě v té době už měly stanice, zaměřené na mladé publikum – i u nás se léta poslouchaly rakouská Ö3 nebo bavorská Bayern 3, potíž byla v tom, že nové stanice nabízely minimální množství mluveného slova a orientovaly se převážně na teenagery.

Posléze ale veřejná rádia pochopila, že formální opatření nikdy nebudou fungovat dostatečně. Je sice hezké mít v „portfoliu“ stanici pro mladé, ale mnohem podstatnější je, co vlastně nabízí, čím se odlišuje a hlavně - jak se chovají další stanice.

Začněme u Radia Wave, stanice Českého rozhlasu určené právě mladým posluchačům.

Projekt splňuje požadavek alternativy – a to nejen co se týče vysílané hudby, ale částečně i moderace, přístupu k posluchačům atd. Po slibném začátku ovšem Český rozhlas udělal všechno proto, aby Radio Wave bylo marginální stanicí, která je navíc „problémová“.

Ze všech „zásadních“ kauz kolem této stanice je zřejmě jen jediná opravdu důležitá – a to způsob šíření. Ostatní jsou pouze odrazem mnohdy iracionálního odporu části Rady Českého rozhlasu vůči vysílání pro mladé posluchače.

Jak vznikl a proč přetrvává, je zahaleno temnotou. Podobně jako přístup k celkové koncepci veřejnoprávního rozhlasu. Jistěže při její tvorbě nese hlavní odpovědnost generální ředitel, ale rada, která zastupuje nikoli politické strany nebo poslance, ale koncesionáře, by i nad rámec svých zákonných povinností měla veřejně prezentovat svou vizi veřejné služby. Odpověď na to, zda tak činí, nechť si každý najde sám na jejích webových stránkách.

Ono totiž zřízení jedné stanice, navíc okrajové, v zásadě nemá na vztah mladých cílových skupin k veřejnoprávnímu rozhlasu téměř žádný vliv. To důležité představuje vnitřní struktura vysílání jednotlivých stanic, využívání nových technologií, celkové nastavení – od hudby, přes řazení pořadů, odpovídající dennímu rytmu jednotlivých cílových skupin až po obsahovou pestrost a nápaditos

A tam, jak je patrné i ze slov lidí, kteří Český rozhlas řídí, jsou obrovské rezervy. Opomiňme strašlivou hudební nabídku, kterou poskytuje Radiožurnál – hovoří se o ní už léta a v zásadě se na ní také už léta nic nemění. Změna hudební nabídky je pouhou proměnou kulis. A velmi se mýlí ten, kdo se domnívá, že funkční je pouze rovnice mladí = hudba. Mnohem obtížnější je vytvořit v programu jednotlivých stanic okna, která budou jak obsahově, tak i způsobem moderace zaměřena na mladší posluchače, překvapí nápady a výjimečností.

Kladu si například otázku, proč by na Praze nemohly být ostrůvky, určené mladším cílovým skupinám? Kdysi byly, vzpomeňme na Tlučhořovy nebo Rádio Mama. Ale kazily zřejmě profil stanic

Svého času bylo jakousi mediální mantrou negativní hodnocení projektu Barbory Tachecí. Ano, mnohé změny byly možná příliš radikální, možná nešťastné. Nicméně zásadní myšlenka – přizpůsobit Radiožurnál moderním trendům - byla správná.

To automaticky neznamená vyrovnat se komerčním stanicím. Ty v tuzemsku navíc produkují ve srovnání se zahraničním, snad s výjimkou rána, obrovské množství vysílacího času, zaplněného s odpuštěním bezobsažným žvaněním. Tedy přesněji řečeno vatou mezi jednotlivými písničkami. To by rozhodně nemělo být cílem veřejnoprávní služby.

Ale o kolika nových projektech Českého rozhlasu se v poslední době psalo nebo mluvilo? A jak skončily ty, které vyvolaly pozornost – například populární gorilí reality show Odhalení?

Evidentní je také to, že špatně funguje marketing – o mnoha kvalitních a zajímavých pořadech se veřejnost dozví víceméně náhodou. To se týká zejména mluveného slova, které je stále velmi populární – soudě i podle počtu ke stažení nelegálně nabízených her a seriálů na různých webech.

Příklady ze zahraničí dokládají, že veřejnoprávní rozhlas rozhodně nemusí být jen „starým“ médiem, byť bude mít i do budoucna (na rozdíl od komerčních projektů) vždy silnou nabídku pro starší cílové skupiny. Jde o to, zda se to bude týkat i Českého rozhlasu.