Už příští pondělí proběhne soutěžní přehlídka mobilních aplikací AppParade. Vyhrajte Apple Watch.

Proč je lepší nemít dva šéfredaktory

Německý Focus se výrazně oživil, ale jednotná linie na něm není vidět.

Pokud jste řadový novinář, uznáváte zřejmě oprávněnost teze, že příliš mnoho šéfů škodí, pokud patříte mezi majitele, můžete se opájet nadějí, že dvouhlavé vedení zvýší kvalitu a tudíž i vylepší pozici vašeho média na trhu. A za ideální situace tomu tak i může být.

Ale nastává vůbec někdy situace, kterou lze označit za ideální? O problematičnosti pokusů se dvěma šéfredaktory se v současnosti přesvědčuje vydavatel německého zpravodajského magazínu Focus, Burda Verlag.

Focus, který založil v roce 1993 Helmut Markwort, byl první úspěšnou konkurencí Der Spiegelu, a vyvrátil tak přesvědčení, že na německém trhu žádný další zpravodajský magazín nemůže uspět. Jeho koncept byl postavený na premise, že existuje velká skupina čtenářů, kteří chtějí kvalitní a podložené informace, nicméně nemají čas na dlouhé materiály a analýzy. Je jim milejší jednodušší jazyk a jsou schopni přijímat velké množství informací vizuálně – v podobě grafiky, boxů, fotografií, kreseb. O Focusu se říkalo, samozřejmě s velkým zjednodušením, že je tištěnou televizí.

Markwort přišel i s další výraznou změnou – Focus od počátku považoval témata z oblasti životního stylu, medicíny, vědy a kultury za stejné důležitá, jako jsou politická a ekonomická. I proto uspěl a do značné míry přispěl i ke změnám podoby svého největšího konkurenta Der Spiegelu.

V posledních letech ale jeho náklad postupně klesal. Výše uvedený koncept se ukázal jako do značné míry vyčerpaný, ti, kteří stále chtějí číst seriozní tištěná média, dávají (alespoň v Německu) přednost analýzám a komentářům, neboť lifestyle a zpravodajství mají k dispozici na internetu. Dnešní stav je tedy takový, že zatímco Spiegel má náklad 950 tisíc týdně a druhý největší titul Stern 650 tisíc, Focus je 580 tisících, přičemž prodej na stáncích klesl pod hranici 100 tisíc výtisků.

I proto se po odchodu Markworta z vedení magazínu na podzim loňského roku (zůstal ale vydavatelem) v Burda Verlag, jež Focus vlastní, rozhodli ustanovit netradiční vedení. Vedle šéfredaktora Uli Baura (55 let), muže věrného Markwortově původní koncepci, se stal rovnoprávným šéfem Wolfram Weimer (46 let) vydavatel prestižního politického magazínu Cicero, známý jako častý host politických talkshow a některými německými médii (například Süddeutsche Zeitung) označovaný za „lva salónů“.

Weimerův záměr je postupně opustit původní koncept označovaný jako „news to use“ a být vážnou intelektuální konkurencí Spiegelu. Chce čtenářům nabízet více politických analýz, více materiálů o kulturních tématech a také rozšířit počet esejů a komentářů. Weimer si přeje lépe pokrývat vysokou politiku, chce získat další autory – i jako kmenové – a vytvořit skutečný Newsdesk. Také chce na trh dostat další odnože magazínu (první z nich Focus – Money je v současnosti s nákladem kolem 140 tisíc výtisků týdně druhým nejprodávanějším ekonomickým magazínem v Německu), plánovány jsou Focus – Karriere nebo Focus – Literatur. Ale žádná taková změna není možná za přetrvávající dvouhlavé vlády.

Prvních pár měsíců se zdálo, že se oba přístupy mohou doplňovat a náklad týdeníku se za první dvě čtvrtletí letošního roku zvýšil – v uplynulých třech měsících skoro o tři procetna. Jenže rozdíly mezi dvěma šéfredaktory, které původně představoval vydavatel jako produktivní, se postupem času staly stále větší zátěží pro redakci.

Je pravdou, že Focus se v poslední době výrazně oživil – především co se týče názorových rubrik -, ale jednotná linie na něm není vidět. Občas dominuje Weimerova filozofie, jindy Markwortova a Baurova. V květnu, když byl Weimer na dovolené, nechal Baur například udělat titulní materiál zcela ve stylu starého Focusu. „Velký dovolenkový speciál: 36 stran o dovolené snů,“ hlásal slogan na obálce, které dominovala dívka v bikinách. Weimer, který se navíc snaží o zvýšení počtu ženských čtenářek, byl podle redaktorů týdeníku vzteky bez sebe.

Na začátku července došlo na obvyklé dopolední redakční poradě k dosud nejsilnější konfrontaci. Baur chtěl zeštíhlit kulturní část časopisu. Ale jeho rozhodnutí Weimer vetoval s posměšnou poznámkou, že například nový román Martina Walsera Muttersohn se asi jen těžko dá seriózně recenzovat v nějakém k článku přilepeném boxu.

V uplynulých týdnech se pohádali před celou redakcí ještě několikrát. „Weimer a Baur vedou válku,“ řekl deníku Süddeutsche Zeitung nejmenovaný manažer nakladatelství Burda. Tvůrčí tým je podle něj znejistělý.

List Berliner Zeitung spekuloval počátkem týdne, že v průběhu dalších čtrnácti dnů se má rozhodnout. Že by Weimer i Baur pracovali pro Focus i na podzim je podle něj nepravděpodobné.

Podobně hodnotil situaci jiný německý deník Frankfurter Rundschau. Podle jeho článku znamená pokračující spor pro Focus především jediné – stagnaci. Weimer má za sebou část představenstva nakladavatelství, Baur zase Helmuta Markworta. Je otázkou, jak silný vliv má někdejší zakladatel a šéfredaktor u majitele Herberta Burdy. Pokud by odešel Weimer, bude to považováno za porážku vlivného člena představenstva Philippa Welteho (někdejšího vysokého manažera ve Springer Verlag).

Co se děje ve Focusu, je příkladem současného tápání řady tištěných médií, která na změny na trhu, ale na proměny zájmů a preferencí čtenářů reagují často velmi zmateně. Na jedné straně se bojí vydavatelé nových konceptů, protože by mohli přijít o část dosavadních čtenářů, na straně druhé by rádi získali nové. Pokles zájmu o tištěná média vysvětlují nikoli rozporem mezi kvalitou obsahu a požadavky trhu, ale vlivem vnějších okolností, konkurencí nových médií nebo ekonomickou krizí.

Výsledkem jsou často polovičaté změny, u kterých hrozí, že s největší pravděpodobností odradí všechny. Do vedení se dostávají lidé, kteří slibují nové strategie a nápady – často se ale ukáže, že ve skutečnosti jen provádějí kosmetické změny nebo snižují finanční náklady.

Ve Focusu zřejmě pochopili, že je nejvyšší čas se rozhodnout.