Piráty iniciovaný bod čtvrteční schůze poslaneckého volebního výboru, týkající se sporu o reportáž Janka Kroupy o Agrofertu, oproti úterní schůzi příslušné senátní komise nové argumenty nepřinesl. Nad rámec známého řekl generální ředitel René Zavoral jen, že ve veřejnoprávním rádiu zruší část tabulkových míst a že kromě předžalobní výzvy od Agrofertu registruje rozhlas i další, rovněž na Kroupovu reportáž, a to z roku 2015. Reportér Kroupa se schůze neúčastnil.

Proč jsou televizní lékaři stále v kurzu

Pokud člověk potřebuje lékařskou pomoc, doufá, že narazí na někoho, kdo se aspoň vzdáleně přiblíží ideálům doktorů z obrazovky.

Teoreticky vzato by se po více než šedesáti letech existence televizních seriálů z nemocničního prostředí měly ty, které se dostávají na obrazovku v současnosti, od svých předchůdců nějak výrazně odlišovat. Člověk by si řekl, že diváci by měli být unavení stále stejnými zápletkami, postavami šlechetných a moudrých lékařů, osudem stíhaných sester i neumětelů v bílých pláštích, kteří jsou za své „škůdcovství“ nakonec náležitě potrestáni.

Opak je pravdou. Na rozdíl od kriminálek, sci-fi nebo thrillerů nemusejí lékařské série přicházet s něčím odlišným, není potřeba hledat nové motivy. Stačí být přiměřeně realističtí a přizpůsobit postavy zvyklostem současné televizní tvorby. Neboť tento typ seriálů zdá se být věčným a nezničitelným.

Herzflimmern - Die Klinik am See. Foto: Bavaria Fernsehproduktion

Herzflimmern - Die Klinik am See. Foto: Bavaria Fernsehproduktion

Malý aktuální příklad. Čtvrtého dubna odpoledne začnou rakouská a německá veřejnoprávní televize ORF a ZDF vysílat společný projekt – denní seriál z lékařského prostředí nazvaný Herzflimmern – Die Klinik am See. Producent Bavaria Fernsehproduktion v tiskové zprávě uvádí, že půjde o příběhy personálu a pacientů v nemocnici, která je známá svými úspěchy v léčbě srdečních chorob.

Kromě jednotlivých případů se diváci budou moci seznámit i se soukromými osudy hrdinů. K hlavním postavám patří ředitelka nemocnice Johanna Lindnerová, její muž, soudce Thomas Lindner, jejich syn Dr. Markus Lindner, který má před svatbou s kolegyní Marií, a také primář Stefan Jung, který sem přichází, aby po těžkých ranách osudu začal psát novou kapitolu své kariéry i svého osobního života. Jen stěží lze v tomto popisu najít něco výjimečného.

Základem úspěchu seriálů z lékařského prostředí ovšem není ani dokonale propracovaný děj nebo skvěle vymyšlené charaktery (samozřejmě je jen dobře, když se to tvůrcům podaří), ani dramatické zvraty či akční scény. Nejpodstatnější je samo téma – které se na rozdíl od jiných žánrů týká každého. A pokud se člověk dostane do situace, kdy potřebuje lékařskou pomoc, v skrytu duše doufá, že přece jen narazí na někoho, kdo se alespoň vzdáleně bude přibližovat lékařským ideálům z obrazovky.

Body of Proof. Foto: ABC

Body of Proof. Foto: ABC

Hamburský psycholog Hans Jörg Frassa před lety vysvětloval v německém magazínu TV Spielfilm zaujetí televizních diváků pro tento typ seriálů také tím, že je do značné míry uklidňují.

„Vybavení televizních nemocnic a pohotovostí je většinou dokonalé. Vyspělé technologie a komfortní diagnostická zařízení dávají všem, kteří příběh sledují, určitou záruku, že lze proti nepřízni ostudu bojovat… Divák při sledování seriálů z nemocničního prostředí neprožívá žádný stres, jak by se laikovi mohlo na první pohled zdát. Naopak. Díky mimořádně hektickým momentům, které jsou navíc při záchraně lidského života i v realitě naprosto běžné, může divák zapomenout na každodenní napětí a frustraci,“ tvrdí Frassa. A navíc je třeba dodat, že na obrazovce to většinou dobře dopadne.

Podle některých analýz, zveřejněných v druhé polovině devadesátých let především v německém a americkém tisku, pokud se divák opravdu vžije do děje a pacient je na obrazovce nakonec zachráněn, vede to u něj k nadprodukci endorfinů – opioidních peptidů, obsahujících obvykle 16 až 31 aminokyselinových zbytků. Mají modulační funkce centrální (spánek, nálada, analgezie) a periferní (endokrinní regulace). Endorfinu se také říká hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest, ovlivňuje výdej některých hormonů.

Monroe. Foto: ITV

Monroe. Foto: ITV

Pozoruhodné jsou i další způsoby, jimiž seriály z lékařského prostředí působí na diváky. Tak například jednou z typických součástí každého takového příběhu musí být zájem lékařů a dalšího personálu nejen na úspěšnosti lékařského výkonu, ale i na psychickém stavu pacienta po jeho provedení. Lékaři a sestry v seriálech se tedy snaží řešit i osobní problémy pacientů. V této idealizované verzi zdravotnictví je nemocný stálým středem péče, a lékaři i sestry pak těmi, jejichž roli by část diváků – především ale ženy – byla ochotna přijmout, ztotožňuje se s nimi, s plněním jejich poslání pomáhat lidem. To je samozřejmě pro tvůrce tou nejvyšší metou.

Obliba těchto sérií je celosvětová a v zásadě univerzální. Funguje stejně v různých kulturních oblastech, což o jiných seriálech lze říci jen stěží.

A proto nebude trh zřejmě nikdy zcela nasycen. Každý rok startuje ve Spojených státech i v dalších zemích několik nových sérií z lékařského prostředí – například včera, 29. března, měl na americké ABC premiéru nový seriál Body of Proof a desátého března viděli diváci první epizodu série Monroe na britské ITV.

Ostatně na jejich nedostatek si nemůžeme stěžovat ani u nás.