Ono je to takové divné období. Tedy z pohledu médií a novinářů, jinak se na Vánoce a přelom roku skoro každý těší. Proč to ale mají lidé v médiích jinak? Protože se od nich očekávají mimořádné výkony a toto očekávání bohužel nemůže být nikdy dostatečně naplněno.
Vezměme si třeba televizi. Už desítky let se u nás už někdy od počátku prosince zabývají diváci i kritici tím, co se bude vysílat na Vánoce a na Silvestra. Před více než dvaceti lety jsem to chápal. Toto období bylo jediným v celém roce, kdy se státní televize snažila diváky pobavit a také se jí to víceméně dařilo. Dá se říci, že onu zábavu měla takříkajíc v ideové náplni - aby si lidé co nejméně připomínali, že Vánoce nejsou jen doba, kdy se dávají dárky a konzumují hory jídla včetně lahůdek, jež se na stůl po většinu roku nedostaly. Silvestr pak plnil úlohu ventilu – vysílané estrády většinou nabídly normální, dobře napsanou a zahranou zábavu – tedy takovou, o jakou pak byla celý další rok v programu Československé televize nouze.
Ty doby jsou naštěstí pryč. Leč očekávání, že televize na konci roku nasadí přímo záplavu toho nejlepšího možného zůstalo. Jenže, proč by to dělaly?
Pro komerční stanice je to období, které by nejraději zrušily. Reklamy je minimum – většina kampaní končí kolem 22. prosince. Vlastní tvorba je drahá, investice do ní se musejí vrátit, a tak je vysílaná v době, kdy je dostatek příjmů z vložených spotů. Ale ony ty archivní české pohádky také nejsou zrovna nejlevnější – a právě ty diváci v programové nabídce očekávají.
Velké silvestrovské estrády se už zřejmě nikdy nevrátí – není důvod, program se dá zaplnit mnohem levněji například speciálními vydání cyklických pořadů, sestřihy scének a písniček nebo přenosem koncertu.
Jediné, o co má smysl bojovat je prestiž u diváků. Právě kvůli ní si žádná stanice nemůže dovolit Vánoce a přelom roku vypustit. Nejméně potom Česká televize, od níž se očekávají premiéry a původní silvestrovských program alespoň na kanále ČT1. Inu, tradice je tradice. Český televizní divák je zřejmě nejusedlejší a nejkonzervativnější v Evropě. Podle toho taky vypadá nabídka.
Ono to ale s Vánocemi a Silvestrem moc růžově nevypadá ani v novinách nebo onlinovém zpravodajství. Zkuste si to představit. Už samo o sobě je otrava, pokud budete mít v posledních dvou týdnech službu v redakci. Naplnit stránky deníků totiž bývá velmi obtížné. Většinou se nic moc neděje, politici jsou s rodinami někde doma nebo na dovolených, počasí je většinou také stabilní, v zahraničí se sice něco děje, ale zase příliš daleko od do sebe zahleděné České republiky, se sportem je to většinou slabé. Tak co tedy psát.
Nejhorší noční můrou jsou sváteční materiály. Naštěstí jsem nikdy nemusel přispívat do kolektivní skládanky, jak tráví svátky ti, kteří si nemohou vzít volno, ale přiznávám se, že jsem několikrát spáchal články na téma: Jak se slaví v zahraničí.
Úplně nejhorší to ale mají ti, kteří pracují v přílohách – copak vánoční zamyšlení, to se ještě dá napsat, ale zkuste najít nový recept na nějakou štědrovečerní lahůdku nebo tip na neotřelou výzdobu bytu či vánočního stromku. A když už se zdá, že je od těchto témat pokoj, přijdou nová – například: ověřené pomůcky na novoroční kocovinu, netradiční silvestrovské koktejly, analýza schopností průměrného čtenáře vydržet novoroční předsevzetí alespoň měsíc a očekávané novinky v novém roce – ve všech oblastech.
Deníkáři se ale také nemohou smát – určitě i letos budou ti méně šťatní muset počítat kilogramy prskavek a rachejtlí určené na novoroční ohňostroje, shánět někoho, kdo poradí jak jíst a pít v poslední den roku tak, aby nám nebylo příliš špatně, a odhadovat novinky v novoročním projevu pana prezidenta. To je mimochodem zase pěkná práce pro analytiky – ti budou muset do prvních pondělních novin roku 2011 (ti v onlinech ale už během odpoledne Nového roku) pěkně rozebrat v čem to bylo nové, jaké hlavní myšlenky to mělo a co si z toho vzít do budoucna. To bych opravdu raději vymýšlel nové recepty na vánočního kapra.
Nepříjemných zážitků koncem roku tak zůstávají ušetřeni hlavně ti, kteří pracují v týdenících či měsíčnících. Ne že by neměli starosti s Vánocemi a novým rokem, ale většinou si je užijí s pořádným předstihem. A pak se už mohou v klidu naladit na pohodu svátků.
Všechny, kteří nemají rádi novináře bych proto chtěl požádat, aby v blížícím se předvánočním čase překročili svůj stín a malicherné potíže každodenního života a pohlédli alespoň jednou shovívavě na práci těch, kteří konec roku rozhodně nepovažují za sváteční.