Piráty iniciovaný bod čtvrteční schůze poslaneckého volebního výboru, týkající se sporu o reportáž Janka Kroupy o Agrofertu, oproti úterní schůzi příslušné senátní komise nové argumenty nepřinesl. Nad rámec známého řekl generální ředitel René Zavoral jen, že ve veřejnoprávním rádiu zruší část tabulkových míst a že kromě předžalobní výzvy od Agrofertu registruje rozhlas i další, rovněž na Kroupovu reportáž, a to z roku 2015. Reportér Kroupa se schůze neúčastnil.

Proč platí Gerhard Zeiler za nejlepšího televizního manažera Evropy

Šetřit, aby to divák nepoznal, a snížit závislost příjmů na odvysílaných reklamních spotech – díky tomu skupina RTL proplula globální krizí téměř beze ztrát.

Někdo by řekl, že je to dáno především jeho pozicí – je totiž šéfem největšího evropského televizního koncernu – RTL Group. Ten v současnosti vlastní 45 televizních a 32 rozhlasových stanic po celém kontinentu.

Být největším nemusí ovšem nutně znamenat být současně i nejlepším. Zeiler za léta své televizní kariéry ukázal, jak převést do praxe teoretický požadavek dělat správná rozhodnutí ve správný čas. A to nejen v komerční sféře.

Gerhard Zieler. Foto: RTL

Gerhard Zieler. Foto: RTL

Gerhard Zeiler (narodil se ve Vídni v roce 1955, vystudoval psychologii, sociologii a pedagogiku) dvakrát zastával funkci vysokého manažera v rakouské veřejnoprávní televizi a rozhlase ORF. Poprvé v letech 1986 až 1990 (generální tajemník – tedy člověk, který má na starosti vztah mezi politickou scénou a médiem veřejné služby) a poté čtyři roky od roku 1994 (generální intendant – nejvyšší šéf ORF). Dokázal připravit rakouská média veřejné služby na příchod konkurence (v Rakousku začala vysílat první celoplošná komerční stanice až v roce 2003).

Jeho následovníci bohužel už tak úspěšní nebyli – ORF je dlouhodobě v krizi a potřebovala by opět schopné a k reformám odhodlané vedení – i proto se spekuluje o Zeilerově návratu, byť jeho smlouva v RTL Group skončí až v roce 2015.

V komerční sféře nasbíral zkušenosti především v Německu – byl ředitelem stanic TELE 5 a RTL 2, od roku 1998 pak řídil německou RTL. I v tomto angažmá výrazně ovlivnil nejen německou televizní scénu. Dokázal přijít s novým konceptem komerčního vysílání. V době obsahové krize na konci 90. let začal zbavovat RTL pověsti „levné televize pro spodní vrstvy“ a chytrými investicemi do nových formátů, těsnější spoluprací s velkými produkčními společnostmi jako jsou Endemol a Fremantle, udržel stanici pozici lídra německého trhu – tedy především ve strategické skupině 14 – 49 let.

RTL tehdy začala vyrábět drahé seriály a nákladné televizní filmy nebo minisérie. Jednak tím získala na prestiži (žádný divák nechce být řazen do kategorie spodní vrstva, ale má rád, když je součástí něčeho, co jej baví a současně to má dobrou pověst), jednak se jí investice začaly vracet, neboť vyšší kvalita znamená i větší zájem na mezinárodním trhu.

Pozoruhodný je i způsob, jakým celá RTL Group prošla úspěšně nedávnou globální krizí. Opět především Zeilerovou zásluhou.

Jak řekl toto pondělí v Londýně v rozhovoru pro agenturu Mediacom: pokud nějaká firma působí na tak odlišných trzích, jakými jsou třeba chorvatský a španělský, asi stěží najde univerzální model, jak například snižovat náklady. To by mohlo způsobit, že se sice celkově opravdu ušetří, ale na některých trzích za cenu poklesu sledovanosti, změny pozice na trhu a ve svých důsledcích z dlouhodobého pohledu ušetřené finance budou mnohem nižší než ztráty v příjmech z reklamy.

Přesto nařídil Zeiler výrazně ušetřit – ale tak, aby to divák nepoznal. Což nemusí být protimluv. Znamená to především se soustředit na lepší využití všech zdrojů, reorganizaci výroby a tak dále. Některé projekty byly pozastaveny, zvýšil se počet repríz (mimochodem u řady stanic v rámci RTL Group procentuálně mnohem nižší než u konkurence), zastavily se investice do ranního a nočního vysílání, snížil se počet centů. Přesto investovala skupina dál do velkých projektů – například dvoudílných televizních filmů – které měly potenciál uspět na mezinárodním trhu. Nakonec zaznamenala ztrátu – ve výši 0,2 procenta příjmů – na jediném ze svých trhů.

Druhá cesta, kterou se RTL Group vydala, bylo snížení závislosti příjmů na odvysílaných reklamních spotech. To je proces, který ostatně v západoevropských komerčních televizích probíhá už od počátku minulého desetiletí. Možností je řada, počínaje product placementem a konče speciálnímu službami spojenými s programovou nabídkou.

Podle Zeilera lze dosáhnout takového rozložení příjmů, v němž to, co televize utrží za odvysílání reklamy na obrazovce, bude činit jen padesát procent. To ale znamená také využívat všechny dostupné cesty, jak dostat k zájemcům obsah – vedle klasického televizního vysílání prostřednictvím internetu či mobilních telefonů.

Agentura Mediacom položila Zeilerovi otázku jak se dívá na prespektivu ustavení celoevropského reklamního trhu. Tedy možnost, že by si zadavatel objednával třeba u RTL Group reklamu ve všech zemích, kde působí, najednou.

Podle Zeilera k tomu zatím čas nedozrál. „Snad je to práce pro mého nástupce,“ řekl.