Jsou země, kde se považuje za samozřejmé, že pokud někdo zastává politické funkce, kladou se na jeho chování vyšší nároky, než je tomu u běžného občana. Tak například poslanci – na jedné straně veřejnost akceptuje, že požívají řady výhod, na straně druhé od nich očekává, že obstojí i při důkladném prověřování jejich ochoty dodržovat etické normy, které rozhodně nekončí tím, že byli zvoleni. Takové prověřování může mít různé formy, včetně pastí, které jim připravují média. V jedné takové uvízli nedávno tři poslanci britského parlamentu. Novináři z nedělníku Sunday Times, kteří se vydávali za podnikatele, je natočili skrytou kamerou, když jim za úplatu přislíbili pomoc při získání různých výhod pro jejich firmy - píše o tom The Guardian.
Zástupci neexistující jihokorejské firmy, zabývající se výrobou solární energie, oslovili několik poslanců horní komory parlamentu. Tři z nich – Lord John Laird z UUP (Ulster Unionist Party), Brian Mackenzie a Jack Cunningham (oba z Labour Party) s nabídkou lobbovat za úplatu ve prospěch této firmy souhlasili. Vedení labouristů oba politiky suspendovalo, Laird čeká na výsledky vyšetřovací komise, která byla po zveřejnění článku v Sunday Times zřízena. Všichni tři prohlašují, že neporušili poslanecký etický kodex, který mimo jiné zakazuje získávat jakékoli výhody z členství v parlamentu.
To je ovšem dosti sporné tvrzení. Na záběrech ze skryté kamery je Cunningham zachycen, jak nabízí údajnému podnikateli za úplatu sjednání schůzky s vlivnými politiky, pokud to bude nutné i s členy vlády. Za to požaduje po dobu jednoho roku měsíční „plat“ 12.000 liber (14.000 eur, což se rovná přibližně 350.000 Kč). Mackenzie zase přesvědčoval zástupce „solární firmy“, že je schopen za úplatu přesvědčit kolegy, aby zmíněná společnost mohla přímo v parlamentu uspořádat speciální prezentaci. Laird zmínil možnost, přesvědčit ostatní poslance, aby iniciovali debatu na téma solární energie, při níž by byla zmíněna témata, na kterých má firma zájem.
Už v pátek minulého týdně byl vyloučen z konzervativní frakce poslanec Patrick Mercer, poté co se novinářům z BBC a Daily Telegraphu podařilo ho uplatit a celou záležitost natočit skrytou kamerou. Při tom šlo o možnost získat v parlamentu poslance, kteří by (v zájmu neexistující nadnárodní společnosti) iniciovali debatu o znovupřijetí ostrovního státu Fidži do Britského společenství národů. Mercer si vzal 4.000 liber (asi 120.000 Kč) a v parlamentu skutečně položil při jednání pět otázek, které mu nadiktovali falešní lobbisté.
Obhajoba přistižených je obvyklá – měli podezření, ale byli zvědaví a chtěli odhalit, o co vlastně jde a další den informovali vedení své frakce (Lord Cunningham), hodlali se později obrátit na policii, případně si mysleli, že jednají s neziskovou organizací, která se snaží o dobrou věc – úspory energie. Samozřejmě naznačovali, že se musí poradit se svými právními zástupci, nicméně odpustili si to, co známe velmi dobře z domova – halasná prohlášení o podání trestních oznámení, která ve skutečnosti neznamenají vůbec nic a většinou se ani nenaplní.
Podobným způsobem v roce 2011 novináři Sunday Times zjistili ochotu nechat si zaplatit za své služby (ovlivňování evropského zákonodárství) - 100.000 eur - u někdejšího rakouského europoslance (a také bývalého ministra vnitra) za ÖVP Ernsta Strassera (letos v lednu byl nepravomocně odsouzen ke čtyřem letům vězení), bývalého rumunského vicepremiéra Adriana Severina a někdejšího slovinského ministra zahraničí Zorana Thalera.
A dá se předpokládat, že by uspěli i v jiných zemích – stačí připomenout test MF Dnes s nabídkou úplatku za změkčení zákona o loteriích z roku 2009. Britská kauza ukazuje, jak je důležité lidem činným v různých politických funkcích připomínat, že součástí jejich práce není hledání způsobů, jak se obohatit, a že i porušení etických pravidel (nikoli jen zákonů) je vážná věc, která by měla mít za následek přinejmenším konec politické kariéry.