Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč se obávat žurnalitiků

Jako žurnalitik se označuje novinář, který svou činnost využívá především jako odrazový můstek k politické kariéře. Asi nejznámější žurnalitičkou současnosti je Sarah Palinová.

Neznám moc lidí, kterým by se líbil novotvar použitý v titulku. Nicméně, lepší slovo zatím k dispozici nemáme, a jak se ukazuje, nejsou na tom o moc lépe ani Němci nebo Italové. Jako journalician (v angličtině) nebo journolitik (v nemčině) se označuje novinář, který svou činnost využívá především jako odrazový můstek k politické kariéře.

Asi nejznámější žurnalitičkou současnosti je Sarah Palinová. Oficiálně nemá žádnou politickou funkci, nezastává žádný úřad. Věnuje se povolání, které vystudovala. Neboť předtím, než se pustila do politiky a kromě guvernérky Aljašky byla i kandidátkou republikánů na viceprezidentku, vystudovala novinářství a působila jako sportovní reportérka.

Dnes pracuje pro televizní stanici Fox Ruperta Murdocha. Ze svého studia, které vybudovala vedle rodinného domu na Aljašce, se zapojuje do různých diskusních pořadů – klade otázky, otevírá nová témata, komentuje. Kameramana jí dělá její manžel Todd. Politické pořady Foxu jsou sledovanější než na konkurenčních sítích ABC, CBS a NBC. Publikum, které Palinová oslovuje, je obrovské a vliv relací, v nichž vystupuje, na utváření veřejného mínění vysoký.

To ovšem je jen část jejích mediálních aktivit. V neděli 14. listopadu odvysílala kabelová stanice TLC první epizodu nového seriálu z kategorie reality. Osmidílná série se jmenuje Sarah Palin’s Alaska a vedle pohledu do domácnosti Palinových je to i průvodce po nejatraktivnějších místech Aljašky – Palinová tu chytá lososy, šplhá po horách, ale také třeba brání příteli své dcery Willow, aby s ní strávil noc v jednom pokoji.

První dvě epizody (za každou inkasovala Palinová 500 000 dolarů) byly nejsledovanějším pořadem stanice za celou dobu její existence a výrazně posílily její pozici na trhu (sledovanost byla třikrát vyšší než při zatím nejlepším výkonu TLC).

Tím se ovšem „Palinostroj“, když už jsme u těch novotvarů, nijak nezahltil. Minulé úterý jí vyšla druhá kniha nazvaná America by Heart. Reflections on Family, Faith and Flag. První Palinové knihy Going Rogue, která vyšla v polovině listopadu 2009, se prodalo na milion výtisků. Dá se předpokládat, že nová publikace se nebude prodávat o nic hůř.

Shrnuto – ačkoli se nestala viceprezidentkou a už není ani guvernérkou Aljašky, je paní Palinová mimořádně úspěšná žena – a to nejen v profesi, kterou vystudovala, ale i v tom, jak dokáže ovlivňovat společnost a politickou scénu – stojí přece za hnutím takzvaných Tea Party. Zdánlivě je vše v pořádku. Bohužel tak jednoduché to ale není. Žurnalitika v sobě skrývá potenciálně velké nebezpečí a s jejími projevy se nemusíme setkávat jen v zahraničí.

Ale ještě na chvíli zpátky k Sarah Palinové. Minulý týden se objevila ještě jedna zpráva, která se týká jejího mediálního působení. Devátého prosince bude hostem Barbary Waltersové, slavné moderátorky pracující pro ABC. A ačkoli se rozhovor ještě nevysílal, unikla z něj jedna podstatná informace – Palinová věří, že porazí v prezidentských volbách v roce 2012 Baracka Obamu.

Politické ambice jsou tedy jasné a stěží obstojí vysvětlení, že přece nemusejí mít žádný vliv na její novinářskou práci. Samozřejmě že mají, samozřejmě že médium, které jí pomáhá je šířit, se tak staví jednoznačně na určitou stranu. Problematické je na tom především to, že novinář, který má politické ambice, je automaticky pro příjemce zaujatý. Byť by se sebevíc snažil, všechno, co řekne nebo napíše, je nutné brát jako součást jeho politické kampaně. Hodnocení jakékoli události tedy není záležitostí postoje nebo výsledkem analytického uvažování, ale je politickým stanoviskem. Je-li autorem komentáře, nejde jen o vyjádření jeho názoru, ale o politické prohlášení – bylo by lepší, kdyby se pod takový text nebo jiný žurnalistický útvar přidala věta: autor/autorka hodlá kandidovat za tu a tu stranu tam a tam.

V případě Palinové je to samozřejmě zbytečné – všichni, kdo se na ní dívají, velmi dobře vědí, kým je, jaké politické přesvědčení zastává a jaké jsou její ambice. Horší je to v případech, kdy žurnalitici tak jednoznačně rozeznatelní nejsou, případně, kdy se do politické aktivity ve prospěch té či oné strany pouští celé médium. To už tady mimochodem bylo – jenže tehdy měly například stranické noviny tuto informaci hned v záhlaví. Byl bych radši, kdyby se novotvar žurnalitika brzy ocitl na smetišti mediálních dějin.