Nejzajímavější ze všech pozorování se soustředí na lidi. Obyčejná tvář na fotce mě zjitří víc než sebepompéznější krajina. Ve starých knížkách působí nejakutněji črty charakterů a mezilidských vztahů. A když říkám, že mám rád nějaké město, myslím především na to, koho v něm spatřím.
Radost z takového pozorování pro mě plyne v prvé řadě z radosti z rozeznávání a pojmenovávání vlastností člověka. Když stojíte před úkolem někoho popsat, uvědomíte si, jak je lidská bytost bohatým konceptem. Lze sáhnout k historkám, univerzálně rozeznávaným rysům, ke vzhledu nebo vlastnímu postoji vůči oné osobě…
Modelem si mohu vzít třeba Jakuba, s nímž připravuji tuto Přílohu. Vzezření mě nezajímá, příhody ano, ale ty se do tohoto příspěvku nehodí. Takže k jeho vlastnostem. Vybírám jednu: je nejnáruživějším cestovatelem v mém okolí. Co já vím, jestli někdy vyrazil za hranice! Jakub se ale vydává s vervou a rozkoší do myšlenkových světů: článků, zákoutí internetu, knížek a idejí. Když o něm píšu jako o cestovateli, nemyslím tím turistu, který v onom novém světě něco vyblejskne a vyráží o památku dál. Pravděpodobnější představa ho vykresluje v družném rozhovoru s místními v knajpě. Možná jsem o něm měl psát spíš jako o požitkářském antropologovi intelektuálních i uměleckých záležitostí.
Taková metafora by byla slučitelná se skutečností, že na svých výletech sbírá materiál pro rozsáhlý osobní archiv, který potom slouží i jako místnost s trofejemi a artefakty. Ty ukazuje s radostí svým hostům, mluví o nich a jde o poutavější vyprávění, než kdyby procestoval rovníkovou Afriku.
Druhou příčinou toho, proč jsou lidé ze všeho nejpozoruhodnější, je, že výše zmíněné poznatky slouží jako zrcadlo nás samých: jde o vzájemné porovnávání, ponoukání k sebehodnocení. Pro ilustraci opět Jakub. Výseč jeho osobnosti, kterou jsem předestřel výše, mohu vnímat rozličnými způsoby. Jeden z nich je palčivý: moje intelektuální snažení se vedle toho jeho krčí. A nejen to. Jsem možná v situaci, v jaké byl Kafka vůči svému otci. Psal, jak si představuje, že zlověstně zaléhá celou zeměkouli a Franz si hledá jen místečka, kde ještě zůstalo volno. Nejsem si teď jistý, jestli je tahle pasáž přesná, či vůbec skutečná – Jakub má Kafku načteného, jistě by to svedl upřesnit.
Stejně tak ale může jít i o pozitivní odraz. Rozeznáním Jakubova intelektuálního hladu si mohu lépe uvědomit své vlastní pohnutky – kolik chci věnovat času onomu cestování, do jaké hloubky se při tom dostávat… Činnost druhého zkrátka není zabráním terénu zlověstným patriarchou. Je to i užitečné vodítko pro vlastní rozhodování a ve chvíli, kdy si to tak artikuluji, mohu mít na duši klid.
Na samotný závěr příklady, jak ten chlapec píše. První, druhý a třetí.
Telegraficky
- Festival rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2020 se fyzicky nekoná, nominované kusy ale můžete poslouchat online. Doporučujeme hlavně kategorii Dokument.
- Užitečné do karantény: proč prokrastinujeme (a není to špatným nakládáním s časem), píšou Timesy. V nadcházejícím období se může pro uklidnění šiknout i pořad Balanc na Radiu Wave. U posledního dílu o syndromu podvodníka jsem dumal, kdo jím vlastně netrpí!
- Krása vytříbeného stylu i obsahu. Tereza Matějčková o bližních, zlu a epidemii.
- Podrobná investigativa o tom, jak webové nástroje zdarma – třeba diskusní pluginy – slouží ke sběru dat uživatelských dat a jejich třetím stranám. Vyšlo na webu The Markup.
- Uzavřený otec s dcerou na první společné dovolené v audiodokumentu Kristýny Břeské. Výsledek? Spousta dobře známého ticha a trapna!
Ondřej Sliš