Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč se Rusům nelíbí televizní reality Russian Dolls

Diváky pobuřuje obraz života Američanů ruského původu, který vysílá americká televize.

Ruská komunita ve Spojených státech je pobouřená, protestují i média v Moskvě. Na onlinovém vydání ruských novin Pravda se můžeme dočíst o plivanci do tváře, The New York Times napsal, že kdyby sovětské úřady chtěly mučit autora Souostroví Gulag Alexandra Solženicyna, ještě brutálněji než to dělaly, donutily by ho sledovat tento pořad.

Řeč je o televizní reality Russian Dolls, kterou vysílá americká kabelová a satelitní stanice Lifestyle, o pořadu, který si získal popularitu u diváků a vyvolal ostré kontroverze v komunitě, v níž se odehrává.

Manažeři Lifestylu uvažovali velmi logicky. Ruská komunita ve Spojených státech je spojena s řadou klišé a stereotypů, které jí činí pro diváka atraktivní. Patří k nim síla a brutalita ruské mafie, krása ruských žen, nevkus v oblékání a přehnané vystavování bohatství na odiv (auta, šperky atd.), mimořádně silné rodinné vazby, ale i jistá tajemství a podezření, která pramení z desítek let studené války a řady špionážních afér.

Už název pořadu je odkazem na jeden ze stereotypů, s nimiž jsou Rusové po celém světě spojováni – připomíná totiž matrjošky, skládací dřevené panenky, bez nichž, soudě podle filmů a televizních seriálů, se žádný Rus při zařizování domácnosti neobejde. Reality (vzniká tak, že po určitou dobu vybrané jedince sleduje v podstatě non stop televizní kamera a z natočeného materiálu se posléze ve střižně sestavuje příběh) se točí v Brighton Beach, v jižním výběžku Brooklynu, který má přezdívku Little Odessa (Malá Oděsa).

Producenti si tu vybrali několik Američanů ruského původu, kteří se v podstatě chovají podle určitého modelu a hlavně – působí směšně a zkarikovaně – možná i proto, že se stylizují, hrají určitou roli, o níž se domnívají, že zaujme diváky. Ženy jsou chladnokrevné krasavice, které si vybírají přítele podle výše jejich konta. Večírky se odehrávají v sauně, kde šampaňské a vodka tečou proudem.

Z galerie v prvním poschodí pozorují „dovádění“ mladých jejich matky a vedou plytké rozhovory o majetku a také o tom, jak si díky penězům udržet atraktivní vzhled. „Já věřím na botox a silikon,“ říká jedna z nich, jistá paní Levitisová. A divák posléze vidí, že kromě toho má také důvěru ve zlato, křišťál a kožichy. Tyto ženy jsou pro diváka představitelkami životního stylu té nejbohatší vrstvy amerických Rusů, majitelů přepychových vil a luxusních vozů. Rodina Levitisů vlastní v Malé Oděse restauraci a noční klub nazvané Rasputin.

Některé děje se odehrávají na hranici absurdity. Například dcera Levitisů, světlovlasá Diana, se rozchází s přítelem, který je sice majitelem nejnovějšího modelu maserati, ale bohužel trvalý vztah není možný - je to jen Španěl. Scéna u večeře v luxusní restauraci, kde se toto „drama“ odehrává, je mimochodem pozoruhodná i tím, že Diana i přes citové rozrušení neopomněla požádat obsluhu, aby jí zbylé jídlo zabalila domů.

Jedním z výrazných poznávacích znamení pořadů z žánru reality je, že se v nich, než se opravdu něco odehraje, hodně mluví, od protagonistů se dozvíme, proč něco chtějí udělat, jaké jsou jejich motivace, jak si myslí, že budou reagovat ostatní. A zatímco se diváci baví (mimo jiné i tím, že někteří z protagonistů mluví anglicky s přehnaně silným ruským přízvukem), v Malé Oděse se podle článku v deníku The New York Times vede debata, zda jsou to vůbec Rusové nebo jen najatí herci a také proč se televize snaží využívat klišé a komunitu zesměšňovat.

Zajímavé na celé kauze jsou podle mého především dva momenty. Ten první zaujme spíše ty, kteří televizi dělají – Lifestyle totiž nepřišel s žádnou novinkou, naopak, jen se pokusil o jinou verzi úspěšného pořadu MTV Jersey Shore, jehož hlavními hrdiny jsou mladí Američané s italskými kořeny. Aby byl úspěch zaručen, museli producenti Lifestylu „přitvrdit“ – současně ale rezolutně prohlašovali, že v žádném případě nechtějí dělat něco jako Jersey Shore. A pak věřte televizi.

A teď ten druhý, důležitější moment. Tato zábava je prezentována nikoli jako portrét několika lidí, kteří dobře vědí, že je sledují televizní kamery, ale jako nezkreslený obraz ze života Američanů ruského původu.

Opravdu tedy stačí přidat k nějakému pořadu slovo reality a diváci budou automaticky považovat to, co vidí, za autentické? Zdá se, že ano.