Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč se stal z prodeje části bělehradské Politiky skandál

Příběh o prodeji 50% podílu v nejstarším a nejvlivnějším srbském deníku Politika (založen 1904) je dokladem, jakou důležitost přikládají politici médiím a jak se je snaží využívat v politickém boji (nejen na Balkáně). Současně ale také ukazuje, že v některých zemích nestačí k úspěchu jen mít peníze, know-how a dobrou vůli. I společnost s mezinárodní zkušeností může snadno narazit a dostat se do potíží, na které nebyla vůbec připravena.

Onou společností je německý mediální koncern Westdeutsche Allgemeine Zeitung (WAZ) z Essenu, který na přelomu tisíciletí investoval množství peněz do médií v Rakousku a v řadě zemí na jihovýchodě Evropy. Zatímco koupi 50 % deníku Neue Kronen Zeitung, dlouhodobě nedostižně nejprodávanějšího denního listu v Rakousku, lze přes všechny spory se spolumajitelem považovat za úspěšnou, akvizice v dalších zemích si už tak pozitivní hodnocení nezaslouží.

Koncern se už vzdal aktivit v Bulharsku, Makedonii a naposledy se začal zbavovat novin a časopisů v Srbsku, kde v roce 2001 koupil Sportski žurnal, deník Dnevnik, který vychází ve Vojvodině a 50 % ve společnosti, která vydává deník Politika a řadu magazínů s ním spojených – například i u nás známý Politikin Zabavnik. Zbylých 50 % ve společnosti vlastní stát. Tato společnost byla původně dceřinou firmou vydavatelství Politika, kterému dnes dluží asi 20 milionů dinárů.

Skupina WAZ vzhledem k tomu, že byla pouze polovičním majitelem, nedokázala dostatečně čelit pokusům lidí blízkých vládě ovlivňovat redakční obsah Politiky. Stále více se zaplétala do politických handlů a neprůhledných obchodních praktik, až v roce 2010 vedení v centrále zatáhlo za brzdu a rozhodlo se ze Srbska úplně odejít.

Pokusy podíl v Politice prodat ale dosud selhávaly. Ani březnový návrh, aby podíl odkoupilo výše zmíněné vydavatelství, nevyšel. V červenci se v obchodním rejstříku objevil zapsaný nový majitel polovičního podílu v Politice – do té doby naprosto neznámá firma East Media Group, která sídlí v Moskvě. Vznikla letos v lednu se základním kapitálem 250 eur.

Informace, která byla novinkou i pro vedení redakce Politiky, vyvolala v Srbsku skandál. Věc se totiž okamžitě stala politikem a vedla k vzájemnému obviňování předcházející a současné vládní garnitury. Srbsko má od 24. července novou koaliční vládu. Významnou silou je v ní nacionalistická Srbská pokroková strana (SPS) prezidenta Tomislava Nikoliče.

Ta okamžitě obvinila dnes opoziční, v předcházejícím období vládní Demokratickou stranu, že za prodejem stojí ona a snaží se tak Politiku ovládnout. Vydala následující prohlášení: „SPS chce znát odpověď na otázku, zda za prodejem stojí Miroslav Bogičevič a místopředsedové Demokratické strany Dušan Petrovič a Božidar Delič, a také by ráda věděla, zda si Demokratická strana myslí, že všechny noviny v Srbsku by se podobně jako deník Blic měly stát jejími stranickými mediálními orgány.“

Další vládní uskupení - Strana sjednocených regionů Srbska – vydalo podobné prohlášení, v němž požaduje přesné informace o prodeji, novém majiteli a také vyjadřuje podezření, že za vším stojí majitel společnosti Farmakon Bogičevič, který je znám jako významný sponzor Demokratické strany (DS). Ta všechna podezření odmítá a považuje je za nechutný způsob politického boje.

Redaktoři Politiky se dozvěděli, že nový majitel rozhodně nechce zasahovat do obsahu listu, ale má zájem na zlepšení jejich pracovních podmínek.

Zjevné je, že jak vládní strany, tak i opozice usilovně bojují o vliv v médiích. Politika je významný hráč na mediální scéně – má náklad kolem 140 tisíc výtisků a značné renomé. Mít možnost, byť jen částečnou, vlivu na její obsah, je příliš lákavé na to, aby se ho politici jen tak vzdali. Navíc – pokud zde má stát 50% podíl, může se opozice obávat, že jej využije ve svůj prospěch.

Podle některých znalců srbských médií je tedy možné, že se snaží tento potenciálním vliv vyvážit. Pro zahraniční podnikatele, kteří zvažovali možný vstup na srbský mediální trh, to je signál, že by se takovým krokem mohli zaplést do stranických půtek a sítě nepřehledných mocenských a politických zájmů. A tomu se většina z nich ráda vyhne. Nejen v Srbsku.