Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč se stírají hranice mezi televizí a filmem

Zatímco po léta byly televizní filmy nebo seriály považován za chudší příbuzné filmu, dnes už to není pravda.

Každé jaro se na televizním veletrhu MIPTV v Cannes scházejí producenti, manažeři a tvůrci z více než sta zemí světa. Letos jich tam bylo na jedenáct tisíc. K tématům často diskutovaným na letošním už padesátém MIPTV patřilo stále zřetelnější srůstání televize a kina.

Je to důležitá zpráva pro všechny producenty, ale také pro televize, které se chtějí prosadit na mezinárodním trhu a hledají úspěšný obchodní model, který jim umožní vynakládat vysoké náklady na hranou tvorbu a tím získat i větší konkurenceschopnost na domácím trhu.

Debatu na téma použití televizní produkce jako programu pro návštěvníky kin podpořila „malá senzace“ – německá třídílná televizní série Naše matky, naši otcové (Unsere Mütter, Unsere Väter) byla zakoupena pro americká kina, kde poběží pod názvem Generation War. V pondělí 8. dubna to oznámila produkční společnost Beta Film. Minisérii poté odvysílá kabelová televize, bude nabízena na DVD, v rámci systémů pay-per-view a k placenému stažení. Minisérie byla už předtím prodána do Austrálie, Velké Británie, Švédska a Nizozemska.

Tříepizodní televizní film, který vyrobila německá veřejnoprávní televize ZDF v kooprodukci se společnostmi teamWorx a Beta Film (majitelem je Jan Mojto), vypráví příběhy pěti přátel, kteří vstupují do dospělého života na začátku druhé světové války. V Německu byla mimořádně úspěšná – první díl sledovalo 7,2 milionu diváků a závěrečný už 8,5 milionu s podílem na trhu 24 %.

Téma je pro mezinárodní trh přitažlivé, kvalita produkce byla vysoká - i na německé poměry. Zatímco jedna devadesátiminutová epizoda v současnosti nejúspěšnějšího německého kriminálního cyklu Místo činu (Tatort, vysílá ARD) stojí 1,5 milionu eur, tři díly Našich matek, našich otců vyšly na 15 milionů. Vysoké náklady se vyplatily – prodej do zahraničí je zaplatí a vynese i zisk. Ostatně lze najít i jiné příklady, kdy se původně televizní produkce dostala na plátna kin a přinesla finanční i divácký úspěch. Tři televizní verze románů Stiga Larssona, natočené za skandinávské a německé peníze, vynesly po uvedení v amerických kinech 25 milionů dolarů.

Jak napsal švýcarský deník Neue Zürcher Zeitung, u Našich matek, našich otců je důležitým faktorem i to, že stále platí „Hitler sells“, tedy trvá celosvětový divácký zájem o druhou světovou válku a historii nacistického Německa (což se potvrzuje i u nás - stačí se podívat na sledovanost historických dokumentů právě o tomto období). Ale i v kriminálním žánru, ve kterém je americký film tradičně velmi silný, slaví Evropané úspěchy – stačí připomenout dánský seriál Zločin, který byl v USA adaptován, nebo norský Lillehammer, který spoluprodukovala americká internetová videopůjčovna Netflix.

Na uvádění cizojazyčných filmů do amerických kin se specializuje chicagský distributor Music Box. Tyto filmy samozřejmě neproniknou do multiplexů a vidět je může jen menšina filmových diváků – nejčastěji běží ve studiových kinech ve velkých městech. Jenže díky tomu, že se vůbec na americký trh dostanou, se na ně objeví recenze v řadě médií a to podporuje prodej na DVD, pay-per-view a placené stahování. Někdy to znamená i zájem o distribuci do dalších kin a také nákup vysílacích práv pro kabelovou televizi.

Jak televize a kino dokáží výborně spolupracovat dokazuje jiný německý projekt – snímek Pád třetí říše s Bruno Ganzem v hlavní roli, nominovaný v roce 2005 na Oscara. Režisér Oliver Hirschbiegel a producent Bernhard Eichinger vytvářeli paralelně filmovou i dvoudílnou televizní verzi. Nejprve byl film nasazen do kin, po půl roce odvysílala veřejnoprávní ARD televizní verzi delší o 25 minut. Ta pak byla prodána do řady zemí. Podobně se o tři roky později vytvořila filmová a televizní verze snímku Baader-Meinhof–Komplex.

Srůstání kina a televize je výsledkem technologických proměn, i nového způsobu narace, která se v televizi využívá. Stále kvalitnější koncová zařízení, domácí kino, kvalitnější zvuk, rychlé šíření vysílání ve vysokém rozlišení kladou zvýšené nároky na televizní produkci. Zatímco po léta byly televizní filmy nebo seriály považován za chudší příbuzné filmu, dnes už to není pravda. Seriály jako Hra o trůny, Mad Men nebo Homeland se dočkávají od diváků i odborné kritiky stejného ocenění jako filmy určené pro kina.