Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč se svět zajímá o soud s ekvádorským deníkem

Absenci politické kontroly opozicí přebírají v latinskoamerických zemích média.

Zdánlivě čistě ekvádorská záležitost do značné míry souvisí i se situací médií v jiných latinskoamerických zemích. Vyvolává nejen obavy o ohrožení svobody slova, ale názorně ukazuje, co všechno může způsobit, pokud v některé zemi vedou politici a média nesmiřitelnou válku.

Letos 21. července vyšel deník El Universo, jehož hlavní redakce je v přístavním městě Guayaquilu, s téměř prázdnou titulní stránkou. Byl to protest proti rozsudku, jímž byli odsouzeni hlavní komentátor listu Emilio Palacio, šéfredaktor a jeho dva zástupci, ke třem letům vězení a pokutě 30 milionů dolarů, dalších 10 milionů má zaplatit vydavatel.

Tvrdý verdikt potrestal deník a jeho novináře za „nactiutrhačnou urážku“ prezidenta Rafaela Correy. Proti výroku soudu protestovala řada mezinárodních organizací, ačkoli šlo o soud první instance a obě strany se okamžitě odvolaly.

Co se stalo? Emilio Palacio ve vydání z 6. února označil prezidenta - v komentáři o událostech spojených s policejní revoltou v září loňského roku - za diktátora a zločince. Prý by měl být souzen za to, že nařídil bez varování střílet na budovu nemocnice, plnou civilistů. Jen na dokreslení: v oné budově byl i prezident. Drželi jej zde vzbouření policisté. Z jejich rukou ho vysvobodily až armádní jednotky.

Correa se odvolal proto, že požadoval mnohem vyšší odškodnění – nejméně 80 milionů dolarů. Označení za diktátora se jej velmi dotklo, což v zemi, která si užila řadu státních převratů a až do roku 1979 vojenskou diktaturu, není nepochopitelné.

El Universo žádá zrušení celého projednávání a nové řízení. Podle jejich informací byl soudce narychlo jmenovaný a je neobvyklé, že dokázal za 33 hodin prostudovat patnáct set stran spisu, vyslechnout strany a sepsat rozsudek o délce 136 stran. Rodina Perézových, která list s devíti sty zaměstnanců vlastní, tvrdí, že jde o cílenou likvidaci novin – jejich hodnota je prý pouze 35 milionů dolarů, takže by po zaplacení pokuty musel následovat bankrot.

K protestům se přidaly i další zdejší velké listy El Comercio a Hoy, které otisky 22. července názorové stránky prázdné, respektive s nečitelnými texty. Na titulních stranách psaly o tom, že soudy nejsou nezávislé a že prezident justici zneužil.

Silné protesty přišly ze zahraničí – velmi příkře se na adresu prezidenta vyjádřil předseda Interamerického svazu tisku (SIP) Gonzálo Marroquín z Guatemaly. Tvrdil, že se vláda snaží v systematické kampani ovládnout nebo zničit nezávislá média. Prezident Correa mu vzkázal, že ho při příští návštěvě nechá vyhostit. Kriticky se vyjádřily také Mezinárodní tiskový institut a Human Rights Watch.

V řadě latinskoamerických zemí se dodržování svobody projevu prosazovalo v posledních desetiletích postupně (jak přecházely z diktatury k demokracii) a existuje obava, že podobné události jako je ekvádorský soud mohou mít na další vývoj výrazný vliv.

Ekvádor se zavázal odstranit z trestního zákoníku sankce za pomluvu a přesunout je do civilního práva a také zrušit paragrafy o stíhání za pomluvu a urážku veřejného činitele nebo úřadu. Zatím se tak ale nestalo. Kauza El Universo se navíc odehrála v době, kdy se v parlamentu projednávají nové mediální zákony.

Viděno zvenčí to vypadá, jako by šlo o spor mezi médii, která plní svou společenskou roli a prezidentem, který se chová autokraticky. Tak jednoduché to ale není. Nutno dodat, že se Correa dočkal od novinářů řady podpásových útoků a že je, částečně právem, považuje za opozici.

To je na celém případu zřejmě nejpodstatnější. Ekvádorští mediální experti podle článku ve švýcarském deníku Neue Zürcher Zeitung vidí problém v tom, že v zemi nejsou důslední a věrohodní opoziční politici. Tuto absenci politické kontroly logicky využívají média, která obsazují uprázdněný prostor a přebírají jejich úlohu. Podobně je tomu také v Bolívii, Nikaraguy, Venezuele i dalších státech.

*

K mému předchozímu sloupku: V minulém příspěvku do Médiáře jsem se zabýval dvojvládím v německém zpravodajském magazínu Focus. Jak předvídala německá média, situace se rychle vyřešila. Z redakce odešel Wolfram Weimer, jediným šéfredaktor zůstal Uli Baur, zastánce konceptu news-to-use. Komentáře v německém tisku to označily za prohru Focusu a vítězství Der Spiegelu, který se nemusí obávat sílící konkurence.