Turecké televizní stanici Show TV se povedlo něco, o čem řada tvůrců a producentů jinde většinou jenom sní. V lednu začala vysílat třináctidílný seriál Muhteşem Yüzyıl (Velkolepé století), o kterém se píše doma i v zahraničí, zabývají se jím vláda, parlament, politické strany i náboženské organizace.
A přitom to měl být pouze výpravný historický epos, jehož hlavním tahákem byla romantická láska, překonávající zdánlivě nepřekročitelné hranice, nikoli politikum, které rozdělí zemi na dva nesmiřitelné tábory.
Proč k tomu došlo, je patrné už ze stručného shrnutí děje. Píše se rok 1520. Mladý princ Sulejman se na lovu dozvídá, že jeho otec sultán Selim zemřel a tudíž se stává novým osmanským vládcem. Sulejman provádí řadu reforem, nechá popravit zkorumpovaného vezíra a připravuje se na válku, která by z Osmanské říše udělal nejmocnější impérium světa.
Vedle těchto státnických úvah se mu ale nedaří zbavit se myšlenek na krásnou a svůdnou ženu. Ukrajinská otrokyně Roxelana (Hürrem) si předsevzala, že se pomstí za smrt svých rodičů. Z obyčejné příslušnice Sulejmanova harému se stane jeho nejoblíbenější milenkou (a posléze i další ženou) a tím vzbudí nenávist Sulejmanovy manželky a matky jeho syna Mustafy. Mezi oběma ženami vzplane boj, který (jak tvrdí producent v popisu seriálu) změní budoucnost Osmanské říše.
Pro středoevropského diváka tedy možná zajímavé téma, leč nijak kontroverzní. Jenže v Turecku patří Sulejman I., zvaný také Nádherný, po zakladateli moderního tureckého státu Atatürkovi k nejobdivovanějším a nejváženějším postavám historie. Mimo jiné i proto, že jeho sen o světové velmoci se naplnil – Sulejman I. ovládl velkou část jižní Evropy (neúspěšně obléhal Vídeň), Střední východ a severní Afriku. Kromě toho systemizoval právní systém, podporoval umění a filosofii.
V seriálu Muhteşem Yüzyıl ale diváci spíše než sultána státníka uvidí sultána zamilovaného, sultána užívajícího poměrně velmi příjemné součásti života u osmanského dvora.
Co pro jedny představuje oblíbenou zábavu (Show TV dosahovala ve středu večer, kdy seriál vysílala, třicetiprocentního podílu na trhu), je pro jiné urážkou turectví. Podle Alima Isika, předsedy frakce ultrakonzervativní strany MHP v parlamentu to je „potupa turecké historie“. Členové radikálně islámské strany FP bývalého premiéra Erbakana demonstrovali s bubny a v historických kostýmech před sídlem Show TV a skandovali: „Zlomte ruce těm, kteří se odvažují dotýkat se Osmanů!“
Už po odvysílání první epizody (5. ledna) obdržel regulační úřad RTÜK 5 tisíc stížností (na konci března jich bylo už 80 tisíc). Pohrozil proto stanici, že pokud budou i nadále narušovány národní a morální hodnoty společnosti, bude muset přistoupit k cenzuře. Tvůrci proto některé erotické scény vystříhali, nicméně sledovanost přesto kontinuálně stoupala.
Předseda vlády Erdogan dokonce pohrozil zákazem seriálu, ovšem vláda posléze své výroky zmírnila – například ministr kultury Ertugrul Günay se nechal slyšet, že k demokracii a svobodě mínění patří i to, že se natáčejí filmy o slavných osobnostech, které se nemusí slíbit všem.
Někteří historici se ohradili proti nepřesnostem (což ostatně bývá u každého podobného seriálu – v současnosti se například vede podobná debata o americké sérii Kennedyové), ale někteří také připomněli, že o životě na sultánově dvoře toho příliš nevíme.
Profesor osmanských studií na univerzitě v New Yorku Leslie Peirce deníku New York Times řekl, že „v osmanské éře se o ženách nemluvilo a nepsalo. Takže nemáme žádný podklad, v němž by některý z tehdejších vládců popisoval, jak to chodilo v harému. Tyto popisy jsou zprostředkované - od Evropanů, kteří se na sultánův dvůr dostali“… „Proto také příliš nevíme o Hürrem a dalších známých konkubínách. Podle jednoho Benátčana, který se dostal ke dvoru Sulejmana I., byla Hürrem mimořádně chytrá žena, která se posléze stala manželkou sultána a porodila mu syna.“
Tvůrci seriálu na svém díle nic kontroverzního nevidí. Jejich cílem nebyl věrný portrét nejproslavenějšího osmanského vládce, ale romantický příběh z dob dávno minulých. „Co kritici nechtějí vidět je, že Sulejman I. byl také člověk,“ říká představitelka ukrajinské otrokyně. „Je prokázáno, že osmanští sultánové měli harém a rodinu. Stěží se rozmnožovali opylováním,“ dodává autorka scénáře Meral Okayová.
V každém případě se díky tak kontroverznímu přijetí seriál velmi dobře prodává do zahraničí.