Už příští pondělí proběhne soutěžní přehlídka mobilních aplikací AppParade. Vyhrajte Apple Watch.

Proč se zatčení gruzínští novináři musejí v Česku spoléhat na odhalená ňadra Ukrajinek

Po některé české noviny jsou dívky nahoře důležitější, než ohrožení svobody slova.

Protože jinak se o nich u nás nikdo nedozví. Odpověď je jednoduchá a současně i dost smutná, nicméně tak to prostě v Česku chodí.

V posledních měsících vrcholí v Gruzii špionománie. Neustále šířený strach z ruských špionů vyvolává ve společnosti stále silnější pocit strachu a možná slouží i k zastrašování kritiků stávajícího prezidenta a jeho věrných. To všechno hraje do rukou Rusku (které samozřejmě své špiony v Gruzii má, otázkou je, zda jsou to ti, které státní orgány v poslední době „odhalily“). Hon na špiony, který rozloží gruzínskou společnost, je v zájmu Kremlu.

Sedmého července bylo v Tbilisi odsouzeno devět mužů za vojenskou špionáž ve prospěch Ruska k 11 a 14 letům vězení. Současně tiskové agentury oznámily, že v hlavním městě policie zatkla tři fotografy, včetně Zuraba Kurtsikidzeho, který pracoval pro agenturu European Pressphoto Agency (EPA) sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem – všichni byli obvinění ze špionáže.

Devátého července o zatčení referovala řada světových médií – díky obsáhlé zprávě agentury AP, v dalších dnech přibyly zprávy od vlastních korespondentů – třeba v New York Times. Mimo jiné byly upřesněna i jména dalších zatčených.

Irakli Gedenidze, osobní fotograf prezidenta Michaila Saakašviliho, údajně doznal, že předal Kurtsikidzemu detaily z prezidentova diáře, plány přesunu jeho kolony a další podrobnosti. Jeho žena Naďa (zatčena a posléze propuštěná na kauci) řekla, že věděla, že se její manžel s Kurtsikidzem přátelil a poslal mu číslo svého bankovního konta, ale tvrdila, že se na jejich aktivitách se nepodílela. Informace prý byly odeslány ruské tajné službě.

Mluvčí ministerstva vnitra Georgij Bukhrašvili řekl reportérům, že Kurtsikidze měl spojení na ruskou vojenskou rozvědku GRU a najal další dva fotografy (Irakli Gedenidzeho a Georgy Abdaladzeho), aby pro něj získali tajné informace. Byl prý v kontaktu s dvěma ruskými občany – Anatolijem Sinicinem a Sergejem Okrokovem, kteří jsou hledaní pro špionáž.

Možné by to bylo, ale stále více okolností naznačuje, že obvinění stojí na hliněných nohách. “Toto není paranoia, je to o zákonu, který platí pro všechny a všichni jsou si před ním rovni,“ řekl prezident Michail Saakašvili v rozhovoru s reportérem rádia Echo Moskvy. „Co se týče mého osobního fotografa, byl a stále jsem z toho velmi rozrušen,“ dodal.

Agentura EPA obvinění odmítla a její představitel Cengiz Seren řekl AP, že Kurtsikidze měl k dispozici plány prezidentových návštěv na venkově a informace o jeho programu jednoduše proto, že o nich psal. I vysvětlení, proč se obou fotografů dotazoval na bankovní účty, je celkem jednoduché – protože jim agentura chtěla zaplatit honoráře za fotografie.

Příběh do té doby regionální význam nepřesahoval, jenže v dalších dnech se vynořovalo stále více pochybností o oprávněnosti obvinění. Představitelka opozice Nino Burdžanadzeová mluví o vynucených přiznáních (mezitím se přiznali všichni tři zatčení – proces má začít 1. září), advokát obviněných pro média řekl, že nechtěli dál čelit nátlaku a výhrůžkám – všichni musejí vědět, že jsou ve skutečnosti nevinní.

Někteří komentátoři dávají celou záležitost do souvislosti se silnými demonstracemi proti prezidentovi a jeho autokratickému stylu vládnutí z přelomu června a července letošního roku. Snaha zastrašit kritická média je prý zjevná už řadu týdnů.

Pokud vznikne podezření, že je ohrožena svoboda slova – a to navíc v zemi, která je demokratická a s níž udržujeme přátelské vztahy -, je to nepochybně téma i pro tuzemská média. Alespoň si to naivně myslím. Ovšem nebylo – až do úterka, kdy gruzínským novinářům přispěla na pomoc odhalená ukrajinská ňadra.

Ne že by v Gruzii nedošlo k protestům. Například novináři společně s aktivisty bojujícími za dodržování lidských práv si zavázali oči a utvořili řetěz kolem ministerstva vnitra, toto pondělí většina gruzínských tištěných a elektronických médií nepublikovala na hlavních stránkách vůbec žádné fotografie – rámečky zůstaly bílé s nápisem Protest. Mimo jiné se k protestům připojila i skupina aktivistek z ukrajinské organizace Femen a protestovala před gruzínskou ambasádou v Kyjevě – nahoře bez, jak je při jejich akcích zvykem. Protest jeden ze zaměstnanců nervově nevydržel a skupinu napadl.

A právě snímky polonahých „amazonek“ z Femenu už zřejmě dokázaly přesvědčit editory ve velkých denících, že zpráva má pro českého čtenáře jistou důležitost. Ovšem musí se mu dobře podat a hlavně ho nezatěžovat podrobnosti o tom, co se vlastně děje a proč se protest konal. A tak se například v deníku Právo objevil nad fotografií z protestu titulek „Muž z gruzínské mise v Kyjevě rozháněl nahotinky“.

Někdy si říkám, že existují dva světy, které se vzájemně dotýkají jen sporadicky. Jeden, o němž se můžeme dočíst v novinách nebo na internetových stránkách zahraničních médií, a druhý, který odrážejí média v Česku. V tom druhém samozřejmě mají dívky nahoře bez větší důležitost než nějaké ohrožení svobody slova.