Pracujete jako ekonomický redaktor či redaktorka a chcete s námi budovat něco nového? Napište.

Proč si dávat pozor na „Cibuli“

Vydávat informace The Onion za seriózní je podobné, jako kdyby zahraniční novináři čerpali zprávy o dění u nás z České sody.

Deník čínských komunistů skočil americkému listu na vtip o sexy Kimovi, hlásila včera odpoledne tisková agentura ČTK. Kde udělali čínští soudruzi chybu? Lidový deník (Žen-min ž’-pao), který vydává Komunistická strana Číny, převzal zprávu z amerického serveru The Onion, podle které je diktátor Kim Čong-un nejpřitažlivější muž planety.

„Díky svému neuvěřitelně pohlednému, kulatému obličeji, svému chlapeckému šarmu a své statné, podsadité postavě je tento pchjongjangský lamač srdcí splněným snem každé ženy,“ citoval list z The Onion a kromě 55 fotografií mladého vůdce KLDR ve všech možných pózách ještě dodal, že redakční radu The Onion Kim údajně „takřka přivedl do mdlob svým dokonalým módním vkusem, elegantním krátkým sestřihem a, samozřejmě, svým proslulým úsměvem“.

Zpráva nepochybně vyvolává pobavení, zvláště proto, že čínští novináři zjevně nepochopili, že jde o satiru. Současně ale upozorňuje na jev, který už moc k smíchu není. Totiž jak neprofesionálně se v redakcích pracuje se zdroji, z nichž se čerpají informace. A to není jen problém čínských novinářů. Rozhodně nestačí znát jazyk a umět zprávu správně přeložit. Je také důležité vědět, o jaký zdroj se jedná.

The Onion (Cibule) je satirický magazín, ale také stejně zaměřený portál (a rovněž i televizní pořad). Přebírat z něj informace a vydávat je za seriózní je podobné, jako kdyby zahraniční novináři čerpali zprávy o dění v České republice z České sody (když ještě existovala).

Míra uvěřitelnosti zprávy o sexuální přitažlivosti severokorejského diktátora je nízká. Stejně jako jiná informace The Onion, totiž že by většina amerických bělochů z venkova dala v prezidentských volbách hlas raději íránskému prezidentovi Mahmúdu Ahmadínežádovi než obhajujícímu Baracku Obamovi, kterou ovšem letos v září za seriózní považovala íránská agentura Fars.

Ale zdrojem nemusí být vždycky jen jednoznačně satiricky zaměřené médium. S tím, jak vzrostla početnost a rychlost přebírání informací ze zahraničních zdrojů, se současně snížily schopnost a ochota médií ověřovat nejen odkud pocházejí, ale také zda jde primárně o informace nebo něčí názor vyjádřený v komentáři, blogu nebo dokonce internetové diskusi. A nemusí to být jen o omyl či neprofesionalita. Přibývá případů, kdy jde o úmyslnou manipulaci.

Stačí totiž vzít nějaký názor čtenáře vyjádřený v dopise nebo internetové diskusi, tvrzení z blogu a použít jej pouze s uvedením hlavního zdroje. Pak můžeme číst směs spekulací zaštítěnou jménem seriózního a známého média – třeba Wall Street Journalu nebo Guardianu. Z neschopného managementu nějaké firmy se tak stává prozíravý, z blábolivého politika velký myslitel, z xté spiklenecké teorie potvrzená pravda. Čtenář, pokud sám aktivně nezačne pátrat (k čemu ale pak potřebuje novináře?) má málo šanci si informace ověřit. Mnohé to ani nenapadne, protože věří v profesionalitu lidí, kteří v médiích pracují.

To je ale samozřejmě jiný příběh, než když někdo sedne na lep zdroji jako je The Onion. Ostatně ani čínští ani íránští novináři nejsou jedinými, kterým se to stalo.

Tak třeba v říjnu 2009 převzal ruský server Russia.ru jako seriózní informaci materiál z The Onion o tom, že ve Spojených státech jsou na cigaretových krabičkách v rámci boje proti kouření mladistvých umístěny nápisy: It’s Gay to Smoke, v únoru 2010 převzali onlinové verze italského deníku Corriere della Serra a norského Adressavisen zprávu, že dánský režisér Lars von Trier natočil neobvykle drsný reklamní klip, který má přilákat turisty do Dánska a v listopadu téhož roku server The Fox Nation patřící k televizní stanici Fox News vzal vážně zprávu The Onion, že prezident Obama napsal e-mail o 75 000 slov, v němž pomlouvá Spojené státy.

Není pochyb, že výčet citací seriózních zpráv převzatých ve světě z The Onion bude pokračovat i v budoucnosti.