V únoru vydáme desetiročenku, tištěný speciál Médiáře. Bude chtít svůj výtisk? Napište si o něj.

Proč v arabském světě přibývají zpravodajské televize

Velmi úspěšná (a mimo arabský svět expandující – 1. června začal ve Francii vysílat její sportovní kanál beIn Sport 1) katarská televize Al-Džazíra i její největší soupeř, stanice Al Arabíja, vlastněné společností MBC a vysílající ze Saúdské Arábie, dostaly 11. června novou konkurenci. Televizní trh v této oblasti je velmi pestrý a nabídka zpravodajských stanic opravdu široká. Kromě místních broadcasterů vysílá pro arabský svět i řada verzí velkých nadnárodních zpravodajských kanálů – BBC Arabic TV, Sky News Arabia nebo třeba ruská RT.

Jakou šanci má tedy v souboji o diváka nová stanice Al Mayadeen TV (Al-Majadín), vysílající z Bejrútu (vysílá volně přes evropský satelitní systém Eutelsat Hot Bird na orbitální pozici 13°E)? Podle šéfa této televize Ghasana Bena Džidůa, známého tuniského novináře, který ještě nedávno pracoval pro Al–Džazíru, značnou. Především prý proto, že bude podporovat palestinskou věc a všechny formy „odporu“ a také nabídne vyváženější zpravodajství o situaci v Sýrii.

Právě v posledním důvodu je zřejmě třeba hledat hlavní důvod vzniku nové stanice. Al-Džazíra a Al-Arabíja jsou financovány bohatými sunnitskými ropnými zeměmi v Zálivu, které podporují povstání v Sýrii. Al-Majadín má být jejich protiváhou – což si lze vyložit i tak, že Džidů považuje jejich obsah za neobjektivní. Jak ale zajistit „objektivní“ zpravodajství ze země, kde je situace nepřehledná a kde prakticky probíhá občanská válka?

Měly by se o to starat tři stovky zkušených novinářů, kteří mají k dispozici moderní techniku a také velké rešeršní oddělení. Libanonští novináři se ptali, kdo tyto lidi platí a kdo uhradil drahou reklamní kampaň před začátkem vysílání. Džidů na tiskové konferenci podle arabských deníků tvrdil, že stanici nefinancuje žádný arabský stát. Objevily se dohady, že může jí i o nearabskou zemi v regionu (Írán nebo Turecko, některá média spekulovala o ruském kapitálu). V úvahu by připadala také nějaká dostatečně movitá politická organizace – například libanonské šíitské hnutí Hizballáh. Nakonec šéf stanice prohlásil, že rozjezd televize financoval bohatý podnikatel, který si přeje, aby jeho jméno a původ zůstaly utajeny.

Těžko hodnotit, zda si televize Al-Majadín udrží deklarovanou novinářskou nezávislost a bude se držet svého hlavního mota, které zní „ukazujeme realitu takovou, jaká opravdu je“. Vznik nových stanic v arabském světě – a to nejen zpravodajských – rozhodně není motivován jen snahou zkusit štěstí na rychle se rozvíjejícím trhu. Třeba právě v Libanonu je možné sledovat řadu stanic, které byly založeny především proto, aby šířily politické názory – škála sahá od Hizballáhu až po zdejší křesťanské milice. A vysílají už delší dobu.

Podstatný zlom ale přineslo tzv. arabské jaro. V jeho průběhu se ukázalo, jak důležitou roli televize sehrává – například pro Egypťany nebo Libyjce to byl mnohdy jediný zdroj informací o tom, co s v jejich zemi vlastně děje. Některé režimy na základě této zkušenosti zostřily cenzuru nebo posílily vlastní propagandu – příkladem může íránská zpravodajská stanice Press TV, jejíž anglickou verzi lze volně sledovat prostřednictvím satelitu Astra i v České republice. Pokud má některý z režimů problémy s informacemi, které šíří zpravodajské kanály ze zahraničí, je založení jiné, k jeho zájmům vstřícnější stanice účinnějším řešením, než kupříkladu zabavování satelitních antén.

Start televize Al-Majadín tedy provázely spíše rozpaky. Známý bejrútský blog Beirut Spring napsal: „Pokud mlžíte o tom, kdo vás financuje a děláte jen prázdné sliby o objektivitě a nezávislosti, odrazujete mě. Raději se budu dívat na oficiální syrskou televizi. U té alespoň vím, na čem jsem.“