Náš newsletter tradičně přešel na letní provoz: v červenci a srpnu chodí jednou týdně, a to v pondělí.

Proč v jihokorejské televizi stávkují

Koncem března vstoupili do stávky zaměstnanci některých veřejnoprávních i komerčních stanic v Korejské republice. KBS, MBC a YTN vysílají jen omezenou nabídku, diváci se nedočkali některý velice oblíbených seriálů a zprávy mají jen stručnou, zkrácenou podobu. Že by mělo dojít nějak rychle k uklidnění situace, je spíše nepravděpodobné. Nejde totiž o nějaký marginální spor, ale o nezávislost médií a také o takzvané padáky. K pochopení toho, co jsou, je třeba nejprve udělat krátký exkurs do mediální historie Jihokorejské republiky.

Když se podíváme na dějiny jižní Koreje po válce v první polovině padesátých let, je zjevné, že se komunistická agrese výrazně podepsala i na situaci ve zdejších médiích. Obavy z indoktrinace, z šíření dezinformací (v mnoha případech nikoli neoprávněné) vedly k tomu, že se v médiích stále vidělo jisté latentní nebezpečí, možný destabilizační prvek, čehož ovšem lze snadno zneužít k potlačení kritiky vůči establismentu.

Třicet let pracovali novináři pod silnými cenzurními tlaky ať už vojenské diktatury nebo později konzervativních vlád. Média byla striktně posuzována nikoli podle kvality, ale politického zaměření – mediální skupiny, jejichž směřování konvenovalo konzervativním vládám, získávaly určité výhody, za které si naopak vláda mohla být jistá vstřícností v jimi ovládaných novinách, časopisech, rozhlasových stanicích či televizích. Největším problémem až do konce 80. let ale zůstávala stále cenzura.

Jak napsal minulý týden švýcarský deník Neuer Zürcher Zeitung, který se tématu věnoval na své mediální stránce, od té doby se v jihokorejských médiích mnohé změnilo – nabídka se stala bohatší, etablovala se investigativní žurnalistika, kritika vlády a administrativy, politických stran, ale i ekonomických skupin se stala běžnou součástí obsahové nabídky. Důvěra společnosti v média začala výrazně narůstat. Prezident Lee Myung-bak (nastoupil do funkce v únoru 2008) si za jeden ze svých úkolů pro pětileté období ve funkci stanovil nově definovat státní mediální politiku.

Vznikla nová instituce, která dohlíží na rádio, televizi a internet, jejímž šéfem se stal Myung-bakův dlouholetý politický souputník, Choi Shi-jung, který odstoupil na začátku letošního roku pro podezření z korupce. Shi–jung za čtyři roky ve funkci vyvolal poměrně značný odpor veřejnosti ke své osobě i k instituci – i přes mohutné protesty například udělil licence čtyřem velkým vydavatelským domům konzervativního zaměření k provozování komerční televize. Problém byl v tom, že jejich žádosti byly dlouhodobě odmítány předcházejícími vládami, aby nebyla ohrožena názorová pluralita v médiích.

A teď zpátky k padákům. Svým způsobem to má něco společného s našimi známými zlatými padáky. V Jihokorejské republice se tak označují lidé, které vláda dosadila do vedení médií – na místa sice schopných, leč vládě nijak nezavázaných manažerů. V KBS (Korean Broadcasting System - Hanguk Bangsong Gongsa, organizaci provozující největší televizní síť v zemi, založené v roce 1927) byl úřadující intendant odvolán s odůvodněním, že se dopustil zneužití svého úřadu. Vágní a nejasně zdůvodněné obvinění vedlo k tomu, že se obrátil na soud, který mu dal za pravdu – jeho odvolání označil za protiprávní a nařídil, aby byl znovu instalován do své funkce. Jenže mezitím se na jeho místo dostal bývalý novinář, který se podílel na předvolební kampani prezidenta Myung-baka.

Stávka nezačala kvůli novému intendantovi KBS, ale událostem v jiné televizní síti – MBC (Munhwa Broadcasting Corporation - Munhwa Bangsong Jushikhoesa). MBC je nejstarší komerční televizní síť v Jihokorejské republice. Jejím hlavním majitelem je Nadace pro vysílání (drží 70 procent akcií) v níž má velké slovo vláda. MBC ale nedostává žádné vládní subvence, je plně financována z odvysílané reklamy. Mezi diváky je oblíbená zejména díky seriálům a investigativním reportážím.

Do jejího vedení byl počátkem roku dosazen nový intendant Kim Jae-cheol, kterého provázela pověst, že je především poslušným vykonavatelem vládních zájmů, a že má vyčistit redakci publicistiky od “levicových reportérů“. Nový šéf se snažil svou kontroverzní pověst překrýt tím, že vyhlásil, že za nezávislost MBC by položil život.

Jak si to představuje v praxi, se ukázalo poměrně záhy, když začal zakazovat vysílání některých k vládě kritických reportáží, zrušil některé pořady, podřídil přímo sobě oddělení publicistiky a zpravodajství a začal propouštět reportéry a editory – zjevně podle politického klíče a předem připraveného seznamu. Nyní zaměstnanci MBC požadují znovunastolení redakční nezávislosti a intendantovo odstoupení.

A zaměstnanci dalších stanic i tištěných či onlinových médií se s jejich postoji solidarizují. Nejde o jednoho dosazeného ředitele a nějaký zrušený pořad, ale o to, ukázat vládě, že na nepříjemné reportáže bude muset začít reagovat jinak, než tím, že se pokusí zabránit jejich vzniku.

Nemyslím si, že by to byl problém jen Jihokorejské republiky.