Proč v Německu skončily televizní soudní show

Dvanáct let posuzoval soudce Alexander Hold z Kemptenu fiktivní, leč realitě velmi blízké případy a vynášel rozsudky – to vše před očima milionů televizních diváků. Nyní jeho pořad na komerční stanici Sat.1 končí a s ním i éra takzvaných soudních show v německých televizích. Byl totiž posledním svého druhu. Z obrazovek u našich sousedů tak mizí v jiných zemích stále velmi populární žánr, který baví diváky už desítky let.

Soudní show je prastarý žánr – dokonce starší než televize. Poprvé se objevil ve Spojených státech v takzvané zlaté éře radia ve třicátých letech. Prvním pořadem tohoto typu byl Hauptmann Trial. O desetiletí později jej převzala televize – první show se jmenovaly Court of Current Issues, Your Witness a Famous Jury Trials.

Nejčastější metodou používanou v soudních show je dramatizace soudního přelíčení a rozhodování. Na konci devadesátých let se normou stalo co nejreálnější pojetí – včetně toho, že se do hlavních rolí začali téměř výhradně obsazovat skuteční soudci – jako zmíněný Němec Alexander Hold. Do té doby tuto roli hráli většinou soudci v důchodu, právní experti, ale i málo známí herci.

Soudní show byly a jsou specifické tím, že se na velkých stanicích vysílají výhradně v rámci takzvaného daytimu (tedy až do podvečera), každý pracovní den a náklady na jejich výrobu jsou ve srovnání například s telenovelami nebo denními seriály nízké. Ve Spojených státech začaly od roku 2001 porážet ve sledovanosti i denní soap opery (a přispěly k jejich zániku) a jejich počet se poprvé vyrovnal s jiným levnějším a úspěšným formátem (u nás téměř nepoužívaným, snad s výjimkou nováckého Áčka) – s denní talkshow. V loňském roce byly soudní show v USA v daytimu druhým žánrem s největšími ratingy (předstihly je jen soutěže).

V Německu se soudní show stala mimořádně oblíbenou v uplynulém desetiletí. Ale i tam má historii mnohem delší. V první fázi šlo o rekonstrukce skutečných případů s komentáři expertů a často i diváckou besedou – už v roce 1961 začala veřejnoprávní televize ARD vysílat Televizní soud – udržel se v její nabídce až do roku 1978. Soudce ztělesňoval penzionovaný předseda soudu, státní zástupce a obhájci byli skuteční, praktikující právníci, obžalovaní a svědci herci. Některé případy byly rozděleny do dvou až tří epizod.

Po ARD převzala štafetu druhá německá veřejnoprávní stanice ZDF. Ta se nejprve soustředila na případy týkající se manželského soužití - v pořadu Manželství před soudem, který se vysílal od počátku sedmdesátých let až do roku 1999. Další show, nazvanou Jak byste se rozhodli, mohli diváci sledovat v letech 1974 až 2000, populární byl i Dopravní soud (v programu ZDF 1983 až 1998). Cílem těchto formátů nebylo získat co největší podíl na trhu – měly spíše edukativní smysl, což bylo nejlépe vidět na pořadu Spor o třetí (1999 až 2003), kde se do procesu rozhodování zapojovalo publikum, a případy byly po dramatizaci rozebírány právními experty.

Koncept komerčních stanic byl jiný – v podstatě odpovídal tomu americkému. V době své největší slávy se soudní show v odpoledních časech vysílaly od pondělí do soboty a na různých stanicích jich běželo denně celkem šest. První přišla na konci roku 1999 na Sat.1 Soudkyně Barbara Salesch. Původně slabá sledovanost začala rychle růst poté, co si scénáristé přestali případy vymýšlet, ale pracovali se skutečnými kauzami. Na začátku minulého desetiletí dosahovala Soudkyně Barbara Salesch až 30% podílu na sledovanosti. To samozřejmě nemohla konkurence nechat bez povšimnutí.

Jak to tak bývá, to, že tento žánr nyní definitivně mizí z obrazovek, způsobily televize samy. Přemíra stejných formátů, navíc nasazovaných denně, vedla k tomu, že se divákům „okoukaly“. Navíc se objevila vlna jiných pořadů, které jsou z hlediska nákladů ještě levnější, na obrazovky přinášejí každodenní problémy a (i když některé patří spíše do kategorie hraná tvorba) reálně existující tzv. obyčejné lidi. Docusoapy a scripted reality jsou dnes v Německu nejsilnější zbraní v boji o diváka, který si zapíná televizi už krátce po obědě – naopak ubývá (i vzhledem k nákladům na jejich výrobu) telenovel a denních seriálů.

Soudce Alexandr Hold tedy v televizi po dosažení dvou tisíc epizod skončil. Zda skončil i jako soudce není jisté. Důchodového věku ještě nedosáhl a podle německých médií v podstatě nic nebrání tomu, aby si znovu oblékl talár – nikoli ve studiu, ale v opravdové soudní síni.

Sdílejte