Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč v Rakousku diskutují o investigativní žurnalistice

Debata u našich rakouských sousedů, vedená nejen v médiích, ale i na půdě parlamentu, se nezabývá otázkou, zda média mají odkrývat nepravosti úřadů, firem a politiků, ale metodami, jimiž investigativní novináři pracují. Spor se týká především toho, zda je správné, aby byly zveřejňovány dílčí závěry z policejního vyšetřování, a také, zda si žurnalisté svou práci příliš neulehčují, když využívají materiály, získané od policistů nebo ze státního zastupitelství.

Popud k veřejné diskusi na toto téma sice dal na stránkách odborného magazínu Horizont jeho vydavatel Hans-Jörgen Manstein, ale je zřejmé, že to nebyl náhlý impuls, ale reakce na aféru kolem bývalého ministra Karla-Heinze Grassera z FPÖ (byl ve funkci v letech 2000 až 2007), který je podezřelý, že funkci využil k osobnímu obohacení. Z informací některých médií se stala aféra, která vedla k policejnímu vyšetřování. V jeho průběhu unikla řada informací a podrobností z vyšetřovacího spisu.

Manstein nekritizoval fakt, že novináři kauzu otevřeli, ale to, že podle jeho názoru namísto mravenčí investigativní práce využívají materiály policie a vydávají je za výsledky svého pátrání. Navíc, aby si zajistili zájem čtenářů, nabízejí informace po malých dávkách, přičemž každá z nich je prezentována jako odhalení.

Manstein takový postup označil za „nebezpečí pro budoucnost žurnalistiky“ a jmenoval ve svém článku také ty, kteří podle něj zneužívají své postavení. „Také vám to jde tak na nervy jako mě?“ ptá se Hans-Jörgen Manstein v Horizontu. „Už taky nemůžete vydržet, že jste v médiích obtěžováni v hodinovém, denním a týdenním taktu takzvanými odhaleními? Pánové jako jsou Klenk (Falter), Nikbakhsh (Profil), Kuch (News) a Sankholkar (Format) jsou nebezpečím pro budoucnost žurnalistiky v této zemi. Dnešní investigativní novináři – na rozdíl od novinářů jako byli například Bob Woodward a Carl Bernstein, známí z aféry Watergate -, už nepátrají a nezkoumají, ale čekají na to, kde bude mít zrovna „mediální službu“ na policejním ředitelství nebo státním zastupitelství a dodá podklady až k jejich nohám,“ napsal Manstein, známý mimo jiné i tím, že léta pořádá takzvané Medientage a vždy podporoval snahy o udržení seriózní a kvalitní žurnalistiky v rakouských médiích.

Článek vyvolal živou diskusi i mimo novinářskou branži. Jedni spekulovali, zda za článkem v Horizontu nejsou vydavatelovi přátelé z politické scény, jiní s ním souhlasili a požadovali, aby novináři používali obrácený postup – měli by být prvními, kdo odkrývá nepravosti, a to tak zevrubně, aby se jimi po jejich zveřejnění musela zabývat policie a soudy, anebo měly výrazné politické dopady.

Mansteinem jmenovaní žurnalisté jako například šéfredaktor Falteru (vídeňský týdeník, který se specializuje na investigativní žurnalistiku) Florian Klenk jeho tvrzení odmítli. Klenk Mansteinovu argumentaci označil za neznalou, hloupou a pomlouvačnou. A zdůraznil, že rozhodně není pravda, že by novináři, kteří pracují na nějakém „odhalení“, jednoduše opisovali spisy, které jim někdo dodá, ale sbírají dlouhodobě informace, většinou z legálních zdrojů, a to, co se dozvědí od policie, jejich zjištění jen potvrzuje nebo doplňuje. Také připomněl, že investigativní práce stojí čas a peníze, které si mnohá média už sotva mohou dovolit.

Stejně jako Manstein se vyjádřil minulý týden advokát z Grazu Manfred Ainedter, který obhajuje exministra Grassera. „O jakém výkonu novináře to mluvíme, když každé ráno před dveřmi nalézá nové úřední spisy?“ tázal se při diskusi v parlamentním výboru pro boj s korupcí, a označil činnost médií jako paralelní mediální justici. Ainedter požadoval změnu zákona, jíž by se zakazovalo informování o probíhajících vyšetřováních.

„Co to má být za podivný nářek?“ ptal se Ainedtera Peter Pilz ze strany Zelených. A připomněl, že pokud jsou informace v médiích lživé, má možnost všechna obvinění suverénně a s pádnými důkazy odmítnout. Maria Windhagerová, advokátka specializující se na mediální právo, prohlásila, že demokratická společnost bezpochyby potřebuje kontrolu prostřednictvím médií. Problematickým ale shledává, jak se spisy nakládá - zejména v bulvárních médiích. K tomu dodal Florian Klenk, že on i jeho kolegové nevytvářejí žádnou mediální justici, ale popisují fakta. Když má bývalý ministr financí na svém kontě 9,2 milionu euro, jejichž původ není schopen přesvědčivě objasnit, je to věc veřejného zájmu.

Klenk, ale i další rakouští novináři, považují debatu za spin, mediální strategii, která má odvrátit pozornost od případu Grasser. I to je možné. Ostatně případů, kdy se aktéři nějaké aféry snaží odvrátit pozornost od podstaty tím, že žádají vyšetřit, jak se o ní média dozvěděla, známe i u nás víc než dost.