Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Proč začal ve Francii vycházet nový deník

Nový L’Opinion vznikl podle amerického deníku Politico. Snaží se pro vybrané publikum vytvořit správný mix z printu a internetu, rezignoval přitom na kulturu, sport a široké rozpětí.

L'Opinion se představil nultým číslem. Foto: facebook.com/lopinionfr

L’Opinion se představil nultým číslem. Foto: facebook.com/lopinionfr

Od poloviny května mají francouzští čtenáři k dispozici nový tištěný deník L’Opinion (Názor). Týden poté, co se objevil na stáncích, dosáhl prodaného nákladu 50.000 výtisků. Naposledy se o něco takového pokusili Philippe Robinet, Alain Carlier, Alain Schott a Patrick Dutheil v lednu 1994, když založili deník Info-Matin. Trvalo více než devatenáct let, než se ve Francii objevily další nové papírové noviny.

Není se čemu divit. Realizace takového podnikatelského záměru musí být za současných okolností spojena s notnou dávkou odvahy. Ve Francii mají zejména ústřední deníky obrovské problémy (v poslední době zmizely z trhu dva tituly: France–Soir a La Tribune), a tak místní média sledovala start nového denního listu L’Opinion s velkou pozorností.

Dvanáctistránkové vydání je na stáncích za 1,50 eura (o něco méně než stojí Le Figaro, Le Monde nebo Libération) od 14. května. Grafika je se čtyřmi sloupci na stránku spíše konzervativní, texty rozsáhlé. Tištěné vydání se soustředí na vybraná témata z domácí, zahraniční politiky a ekonomiky – list tedy na papíře rezignoval na kulturu, sport a další oblasti, jinými slovy na nutnost pokrývat všechny oblasti a přinášet co nejvíc zpráv, což se ostatně dnes v řadě zemí považuje spíše za zastaralou představu o vhodném složení tištěných novin.

Deník přináší především názory a stanoviska. Vedle prominentních komentátorů, expertů a hostujících autorů se mohou vyjádřit k tématům i čtenáři prostřednictvím Facebooku a Twitteru. V každém vydání je na titulní straně denní komentář vydavatele Nicolase Beytouta.

V internetovém vydání jsou ovšem i krátké zprávy (online má tři denní vydání, zprávy z dopoledne, odpoledne a večera) a informace z kultury a sportu, k článkům a komentářům jsou připojovány diskuse a také videa. Základní verze onlinu je bezplatná, kompletní nabídka vyjde na 21 eur měsíčně. Uživatel si může vybrat, zda jí bude sledovat na počítači, tabletu nebo smartphonu.

Všichni novináři píší pro print i online. „Píšete článek do tištěné verze, pak ho zpracujete pro internet a poté aktualizuje text novými informacemi pro tištěné vydání na další den. A ještě musíte vytvořit newsletter. To už přináší značný stres,“ řekla o způsobu propojení tištěné verze a onlinu Iréne Inchauspéová, která dříve působila v ekonomickém časopise Challenges.

Zatím pětadvacetičlenná redakce je složená ze zkušených žurnalistů. Beytout také není v branži žádným nováčkem - řídil zpravodajství v denících Le Figaro a Les Echos. Mezi jeho kolegy najdeme i někdejšího šéfredaktora L’Est Républicain Rémi Godeaua a bývalého šéfa onlinové verze Le Figaro Luca de Barocheze.

Na koho nový deník cílí? Jeho potenciálními čtenáři mají být především podnikatelé, manažeři, vyšší úředníci a politici. „Jediná možnost se v současné době prosadit, je selektivní a angažované zpravodajství. Ty, kteří jsou zaplavováni vlnou bezplatných informací, musí člověk přesvědčit vybraným a analytickým zpravodajstvím. Sázíme na zkušené špičkové novináře a prodej informací s přidanou hodnotou,“ citovala Beytouta zpravodajka německé ARD ve Francii Anne Christine Heckmannová. Za vzor si Beytout vzal americký deník Politico. Snaží se pro vybrané publikum vytvořit správný mix z printu a internetu.

L’Opinion je zastáncem co nejvlídnějšího prostředí pro podnikání, evropské integrace, odpůrcem státních intervencí do komerčního sektoru i zvýhodňování státních podniků. V souvislosti s popisem jeho linie se objevilo slovo liberální. Což ovšem pro mnohé Francouze znamená pravicový. Beytout navíc patří k přátelům bývalého prezidenta Nicolase Sarkozyho. On se podobné nálepce brání – a upozorňuje, že hned v prvním čísle listu byl otištěn dlouhý rozhovor s bývalým socialistickým předsedou vlády Michelem Rocardem.

Ostatní média se zajímají, kdo za projektem stojí. A to příliš jasné není - Beytout je hlavním akcionářem holdingu Bey Médias. Kdo jsou ostatní, o tom mlčí. Ví se jen, že do projektu vložili investoři 15 milionů eur. Na otázku, zda je pravda, že k nim patří společnost LVHM - známá produkcí luxusního zboží (kabelky Vuitton nebo koňak Hennessy) - nejbohatšího Francouze a pravděpodobně i Evropana Bernarda Arnaulta a spolumajitel magazínu Le Nouvel Observateur Claude Perdriel, odpověděl Beytout: „Hledejte mezi obvyklými podezřelými.“

A jak je to s financováním? Čtyřicet procent příjmů má být z inzerce, šedesát z prodeje na stáncích a předplatného. Když všechno dobře půjde, má být projekt rentabilní za tři roky.