Piráty iniciovaný bod čtvrteční schůze poslaneckého volebního výboru, týkající se sporu o reportáž Janka Kroupy o Agrofertu, oproti úterní schůzi příslušné senátní komise nové argumenty nepřinesl. Nad rámec známého řekl generální ředitel René Zavoral jen, že ve veřejnoprávním rádiu zruší část tabulkových míst a že kromě předžalobní výzvy od Agrofertu registruje rozhlas i další, rovněž na Kroupovu reportáž, a to z roku 2015. Reportér Kroupa se schůze neúčastnil.

Projev jako nejmocnější politická zbraň je v Česku na úbytě

Prosím vás, nevíte náhodou kam ta cesta vede?

Neuplyne týden, abych nenarazil na odkaz na některý z povedených projevů. Na Facebooku, Twitteru, blogu, v médiu. Jen v nedávné době sen Martina Luthera Kinga při výročí jeho úmrtí, Steve Jobs na Stanfordově univerzitě, Zpráva o stavu Unie Baracka Obamy nebo 35 nejlepších projevů historie.

Projev a v něm obsažená vize dávají naději. Vykreslují realitu na pozadí všedních příběhů. Vize v něm obsažené teprve skutečně hýbou veřejným míněním.

Strhujícího projevu je schopných mnoho lidí, a to nejen proto, že jsou dobrými řečníky. Mají vizi. Jasnou, čitelnou a nadějnou. Dokazují to třeba konference TED. Téma prvního pražského TEDx byla rekreace, naděje a recyklace. Obecná témata, která dávají řečníkům obrovskou svobodu. Svobodu, s kterou si poradí jen vizionář.

Vzpomínám si na jeden z nejlepších českých novodobých politických projevů. Řečník v něm praví: „Forma důkazů politické převahy grafy a desetinami procent, skandály, aférami a nesplněnými sliby dnes nikoho nezajímá.“ Pronesl ho dnes už zesnulý Martin Štěpánek na kongresu ODS v roce 2005.

Ještě před ním s vynikajícím projevem vystoupil Mikuláš Dzurinda, tehdejší ministerský předseda Slovenska a jeho nynější ministr zahraničí. Česká závist.

Kongres ODS v roce 2005 předznamenával její tehdejší vítězství ve volbách následující rok. ODS tehdy dokázala oslovit široké spektrum voličů a získala 36 % hlasů. Takového úspěchu dosáhla právě jen díky jasné vizi a projevům jejích představitelů. Vizi, o které mluvili její řečníci a kterou následně dokázala transformovat do podoby symbolů a kampaně.

„Maminka pana ministra smetla od sluchátka, aniž by použila jeden jediný politický argument, jediné procento, jediný statistický údaj, smetla jej lží jeho a jeho vlastní strany, smetla jej poukazem na svou vlastní bezvýchodnost v kontextu strnulého frázovitého plku, který jeho strana zatím nabídla,“ pokračuje Štěpánek ve svém projevu.

Zaklínadlem politiků se stal politický marketing. Ten své místo má, ale vždy musí postupovat odshora dolů. Od vize k jejímu prosazení.

ODS se před posledními volbami nakrátko pokusila znovu oživit práci s vizí. Transformovala ji do produktu „Vize 2020“. Sestavila odborný tým, vyprodukovala materiály popisující co konkrétně kdo dostane, jak se kdo bude mít dobře. Prosadíme reformu, navýšíme, sebereme. Odborné týmy, loga. Kde je jí konec? Odborníci, nikoli vizionáři. Produkt, nikoli vize.

V Čechách máme jedinou řečnickou tradici v podobě novoročního projevu prezidenta republiky. Jeho obsah obvykle plní druhý den stránky novin. Co v něm zaznělo, jaké bylo jeho poselství? Už nevím, vy ano? Zapátral jsem v čase a celkovou atmosféru reakcí vystihuje tweet „pustil sem si ten slavnej novoroční projev a nepochopil ho… nebylo co“.

Autor projevu je přitom současně autorem výroku o ideové vyprázdněnosti české politiky.

Stejně jako politici nesou na ideové prázdnotě vinu média. V rámci objektivity nezastávají žádný názor. Politická debata se proměnila na debatu „jak to bylo – tak to nebylo – padni komu padni – 17. ne, 14“. Významné světové i domácí události politici odsoudí, vyčkají a podobně. Klasickým médiím to stačí. Hlavně se zeptat všech, jsme nestranní.

Při současném dění v arabském světě přitom vidíme, že skutečnou moc nedrží v rukou klasická média, ale uživatelská. Na počátku dění v Egyptě stál jeden obyčejný lidský příběh a manifest. Protestující mají svou vizi svobody. Řada komentářů události přirovnává k roku 1989 ve střední Evropě. Stejně tak je dost dobře možné, že někdo této vize a síly sociálních médií pouze obratně využívá. Jak snadno se zprvu krásné vize stávají brutální realitou, si svět vyzkoušel v podobě fašismu i komunismu.

V severských zemích v současnosti pozorujeme vzestup „radikálních“ stran. Otevírají globální otázky a jasně formulují svou ideologii a vizi. V jejich čele navíc stojí charismatičtí a schopní řečníci.

Vlastně možná našim politikům škodím. Máme vizi. Budeme vzdělanostní společnost vytvářející špičkové produkty. Ano, správně. Tak teď třeba hlavně udělat nové logo ministerstva, které to má na starosti.

Těším se, že příští český TED bude televize přenášet v primetimu, na Letné bude Speakers‘ Corner a místo o obálkách uslyšíme o vizích.