Lednový den, na který bylo naplánováno střídání prezidenta Spojených států, byl dychtivě očekávanou událostí. Obzvlášť zatajený dech měli příznivci snad nejpopulárnějšího konspiračního zdroje na planetě QAnon. Nejpozději v den inaugurace se měly potvrdit jejich teorie. Donald Trump měl mimo jiné zvrátit výsledek voleb, znovu převzít moc a dokázat, že skutečně existuje spiknutí satansko-pedofilních elit.
Zklamání z poklidného předání moci není pouhým příkladem nenaplněného armagedonu. Důležitější je skutečnost, že se tím rozklížil jeden celý světonázor. Špatně nastavené proroctví dokázalo posunout debatu kulturních válek způsobem, o jakém se běžným diskutujícím ani nesní.
Během hádek na internetu je totiž vzácné pozorovat, že by nějaká strana vyhrávala díky debatě. Netvrdím při tom, že jsou hádky na sociálních sítích nesmyslné. Mají důležitou roli – a to i ve chvíli, kdy jsou prostoduché a nikam nevedoucí. Každá totiž přispěje svou špetkou k normalizaci konkrétního světonázoru.
Střet ideologií v diskusi ovšem bývá zákopovou válkou, jen obtížně v ní nastávají průlomy. Pokud má dojít k proměně názoru, mnohem efektivnější než rozebírání idejí je dopad nějaké události. A ještě přesněji: musí jít o ony rozkližující události, jako je zpackané proroctví o satanském kultu.
Rozdíl mezi obyčejnou a rozkližující událostí je jednoduchý. Obyčejnou událost si každý tábor vyloží podle svého přesvědčení. Takový vánoční projev prezidenta může být státnickou řečí i blábolením. Záleží jen na vás. Rozkližující událost činí přesný opak: umí zatřást předpoklady a hodnotami. Dejme tomu, že popíráte existenci změn klimatu. Když ale při dalším, nesnesitelně horkém létě začnou do vaší vesnice dovážet vodu, protože z kohoutků už neteče, a ve zprávách se píše o hořící Austrálii a Kalifornii, váš dosavadní narativ možná začne působit nedostatečně.
Když potom diskutujeme s protivníky, přesně v takovéto momenty doufáme. Chceme, aby realita ukázala, že jejich předpoklady jsou nesmyslné. Potom je možné bouchnout pěstí do stolu: „Tohle jsme vám celou dobu říkali! Pochopíte už to konečně?“ Stejně tak se může říkat třeba: „Další útok z rukou islamisty? Tohle jsme vám celou dobu říkali!“
Pokud taková událost zasáhne vaše protivníky, nejspíš bude rozčilující, jak málo jich je zpravidla zasaženo. Fanoušků QAnon po úspěšné inauguraci Joe Bidena ubylo, rozhodně ale nejsou vyřízení. I ve chvíli, kdy už je světonázor neudržitelný, je extrémně náročné se jej vzdát. Po pádu pokusů o jeho obranu přichází dezorientace a závrať z rozpadu hodnot, které se bude chtít vyhnout úplně každý. Ona malá část lidí, která do takového stavu upadne, je ovšem pro vývoj soupeření nesmírně důležitá.
*
Než se pustíte do naší várky odkazů, poslechněte si, jak to bylo s deziluzí v den inaugurace. A připomínáme, že mezi oprávněnost oněch bouchnutí do stolu samozřejmě nelze klást rovnítko.
Telegraficky
Venkatesh Rao rád píše na Twitter dlouhá vlákna plná neotřelých myšlenek a tohle o klimatické změně je obzvláště štiplavé. Nepotřebujeme tweetující aktivisty, ale lidi schopné plánovat ve škále, jakou lidstvo zažilo naposledy snad u Marshallova plánu.
*
2021 a Voxpot vydává „reportáž ze zákopů finanční války mezi retardovanými opicemi z Redditu a luxusními kancelářemi na Wall Street“.
*
První sérii podcastu Against the Rules o podobách archetypu rozhodčího ve společnosti jsme tu vřele doporučovali. Druhá řada volného svazku esejů a reportáží se vypořádává s archetypem kouče. Je to klasický Michael Lewis: jeho buldočí žurnalistika občas zvedá obočí, za poslech ovšem rozhodně stojí.
*
Pořad Sádlo nepřekvapí svým formátem – je to ekvivalent mluvících hlav v audiu. Ridina Ahmedová ale velmi názorně ukazuje, jak zažrané je tu zhoubné komandování lidí kvůli jejich vzezření.
*
S Jakubem jsme mnoho času strávili povzdechy nad podobou vysokého školství. Jeho obzvlášť bolestivou vstupní fázi rozebírá Filip Bláha – po nerdském úvodu popisuje zajímavé vstupní a orientační fáze na univerzitách v Rakousku.
*
Český premiér navštívil Maďarsko, o kterém v Česku bohužel nemáme příliš přehled. Hodně lidí tuší, že by ústavní reformy premiéra Viktora Orbána vládnoucího od roku 2010 a vůbec celý jeho projekt neliberálního státu v Česku nechtěli, genezi Orbánova nástupu ale zná málokdo. Příběh porevolučního Maďarska podrobně sepsala a v Konzervativních novinách vydala Lucie Sulovská, která se asi nikdy nebude dojímat nad současným liberalismem, ale taky nebude mechanicky opakovat Orbánovu rétoriku. A ta je vskutku vybroušená! Překlad nedávného rozhovoru tohoto Césara soudobé Evropy pro německý Stern vyšel na facebookové stránce Co se děje v Maďarsku? Jednou z jejích správkyň je právě Sulovská. Podobně šikovným zdrojem jsou pak facebookové Zprávy z Polska.
Ondřej Sliš & Jakub Jetmar