Čtyři pětiny dodavatelů potravin a nápojů se domnívají, že maloobchodní řetězce zneužívají svého dominantního postavení na trhu a víc než polovina se nepovažuje při jednání za rovnocenného partnera. Třetina dodavatelů má dokonce přímou zkušenost s psychickým vydíráním a vulgárním či agresivním jednáním vůči své firmě ze strany řetězce. Zjistil to výzkum, který české ministerstvo zemědělství zadalo agentuře Focus, aby si ověřilo efektivitu novely zákona o významné tržní síle, platné od letošního března.
Do kvantitativního průzkumu se zapojilo 164 dodavatelů retailových řetězců, kvalitativní část sestávala z hloubkových rozhovorů s 10 zástupci středních a velkých dodavatelů. Cílem bylo zjistit vztahy a praktiky velkých řetězců při vyjednávání s dodavateli. Průzkum stál (bez daně) 475.000 Kč.
Vyšlo z něj také, že tři čtvrtiny dodavatelů potvrdily, že na ně v posledních letech nebyl vyvíjen tlak na snížení kvality dodávaného zboží, navíc se zvyšuje zájem o české suroviny a potraviny obecně. Garantovaný objem ročního odběru zboží od řetězců má jen čtvrtina dodavatelů. U poloviny z nich však ani toto dohodnuté zboží není odebráno. Víc než polovina dodavatelů se domnívá, že tlak na snižování cen ze strany maloobchodníků jde na úkor kvality lokálních potravin. V posledních dvou letech se s touto praktikou setkala čtvrtina dodavatelů. Třetina se setkala s výhružkami vylistování (vyřazení produktů z nabídky), za účelem donucení dodavatele k uzavření pro něj nevýhodné smlouvy.
Z průzkumu nejlépe vyšly v hodnocení řetězce Coop, Globus a Billa. Nejhůře na tom naopak byly řetězce Lidl a Kaufland. Podle průzkumu novela zákona o významné tržní síle zlepšila postavení u 11 % dodavatelů. „Ambice větší efektivity pro stát jsme ani neměli, důležité bylo posunout k lepšímu podmínky dodavatelů. Klíčový bude pro hodnocení konec obchodního roku, nyní testujeme funkčnost teprve sedm měsíců od platnosti novely,“ prohlásil k tomu lidovecký ministr zemědělství Marian Jurečka.
Pan ministr musel utratit půl mega z kapes daňových poplatníků, aby zjistil, co tuší každý, kdo chápe základy tržní ekonomiky. Ti, co nakupují (nejen nákupčí v řetězcích, ale i ‚prostí‘ spotřebitelé), disponují nechutně významnou tržní silou. Mají peníze a rozhodují se, jak je utratí. To se zákonem dost těžko reguluje… Je ale chvályhodné, že pan ministr začíná pracovat s objektivními výzkumy. Doporučuji pokračovat výzkumem mezi konečnými spotřebiteli. Třeba mu objasní, proč spotřebitelé tak milují ty ‚hnusné‘ řetězce jako je Lidl či Kaufland nebo jak moc se orientují v té záplavě různých pseudoznaček zneužívajících českou vlajku.
Tomáš Krásný (Blue Strategy)
Tlak řetězců na cenu dodavatelů je vysoký. Potravinářské firmy nedávno vystoupily s kritikou vysokých obchodních přirážek. Rozdíl mezi cenou od farmáře a prodejní cenou přesahuje podle nich v některých případech i sto procent. Dále výrobci tvrdí, že normální cena je ta, která se uvádí ve slevách. Jak ukázal anonymní průzkum nevládní organizace Ekumenická akademie mezi třiceti dodavateli potravin, dochází k zneužívání nerovného postavení vůči svým dodavatelům a projevuje se to na způsobu vyjednávání smluv, vynucování poplatků nebo tlakem na nižší ceny. Dodavatelé jsou například postaveni před hotovou smlouvu, do které nesmí nijak zasahovat a musí se jí podřídit, tvrdí průzkum. Smlouvy jsou jednostranně výhodné pouze pro řetězce, stejně tak sankce jsou uplatňovány jednostranně - na dodavatele. Nejhorší situace je u diskontních prodejen.
Monika Hrubalová
Většinou je problém mezi počítačem a židlí. Rád bych tím řekl, že podobně jako v jakýchkoli vztazích je zapotřebí vstát ze židle a začít se spolu bavit osobně, ne pouze přes email zaslaný z chytrého telefonu uprostřed odpalu na třetí jamku.
Martin Boček
Jasně, retail je nejviditelnější téma, protože tam chodí nakupovat voliči. Zase na druhou stranu, ať si i dodavatelé (a teď nemyslím střední zemědělce, kteří opravdu pod bičem otrokáře v podobě bezskrupulózních manažerských rychlokvašek v nákupních odděleních asi trpí) sáhnou do svědomí, jestli oni své dodavatele také nepodojí, kdy to jde. Splatnosti faktur třeba i půl roku a tak… Ve škole jsme měli tři semestry etiku, a když jsem tam seděl a usínal (rada mé alma mater: fakt nedávejte kombinovaným studentům etiku na sobotní osmou hodinu ráno, oni fakt nechodí v pátek hned po seminářích spát), často jsem si říkal, k čemu to je. Ale tohle je přesně to, kde by aspoň základy etiky mohly tak nějak do byznysu vstoupit. To je pořád v tiskových zprávách samé CSR, vysazené stromy, zachráněná planeta a bůhví co ještě, abychom ukázali, jak se chováme zodpovědně, ale realita je evidentně podle výzkumu jiná. A pan ministr zemědělství a jeho kolegové by se mohli zamyslet, jak přesvědčit spotřebitele, aby nešli jen po nejnižší ceně. Héj, chlapi ve Strakovce - návod na další podojení eurobudgetů - kampaň za konzumaci kvalitního jídla, a ne průmyslových (slovo záměrně vynecháno), čtením jejichž složení se mi vybavují báječná léta středoškolské chemie. No, ale to by se asi nelíbilo tomu pánovi, co to prostě zařídí…
Václav Loubek