Náš newsletter se po letní pauze vrátil na začátku září k běžnému provozu: chodí každý všední den.

Radní Mezuláník opět zatápí šéfovi ČT: navrhuje, aby dětský kanál posoudili učitelé

Radní České televize Radek Mezuláník chtěl minule přimět šéfa ČT Petra Dvořáka k rezignaci, teď na schůzi televizní rady navrhl, aby projekt nového kanálu pro děti Déčko dostal detailní oponenturu od odborných pracovníků Výzkumného ústavu pedagogického, případně pedagogů dalších škol vybraných škol. Návrh „zcela zřetelně“ nebyl přijat, neboť Déčko „si neklade za cíl být náhražkou vzdělávacího systému Česka, bude to televizní program.“

Písemné vyjádření generálního ředitele České televize Petra Dvořáka na veřejné vystoupení člena Rady ČT Radka Mezuláníka, prezentované na veřejném zasedání Rady ČT dne 20. června 2012

Vystoupení Radka Mezuláníka:

Při minulém zasedání Rady ČT jsem byl GŘ ČT Petrem Dvořákem vyzván, po zmínce, že Radu ne vždy pravdivě informuje, abych uváděl konkrétní fakta.

Musel bych tedy začít zamlčením jeho angažmá v KSČ ...

Vyjádření Petra Dvořáka:

Pan radní je vedoucím katedry Katedry mediálních studií Univerzity J. A. Komenského a zde prokázal nepochybně profesionalitu v oblasti mediální propagandy. Jednoduchost, oslovení emocí, oslovení představivosti a opakování. To jsou pilíře propagandy známé z odborné literatury, kde jejím velmi účinným nástrojem je cejch. Jak napsal profesor Koukolík ve své knize Vzpoura deprivantů: „Cejch zbavuje člověka jedinečnosti. Vyrobí z něj příslušníka podezřelé skupiny, izoluje a zavrhuje. Smyslem cejchu je přimět lidi, aby kousli do prstu, který někam ukazuje, aniž by se podívali, kam nebo na co ukazuje“. K tomu nemám co dodat.

... a pokračovat rozpočtem ČT na rok 2012, kdy nám tento rozpočet představoval jako vyrovnaný, přestože na straně výdajů je o více než 460 milionů vyšší částka než na straně příjmů. Ani ryba ani rak, ani tele ani vepř.

Rozpočet předkládaný Radě popisuje náklady a výnosy v kalendářním roce. V uplynulých letech byl vždy vyrovnaný. Je vyrovnaný i v letošním roce a bude i v letech následujících, protože taková je zákonná povinnost ČT. Tak to Rada ČT při jeho schvalování vždy chápala a plně to odpovídá standardní každoroční metodice tvorby rozpočtu. Příjmy a výdaje jsou parametry z oblasti financování. Tam se samozřejmě využívají existující disponibilní zdroje a projevuje se časový nesoulad mezi výdaji a příjmy. Předvýroba, nákup práv či investice nekopírují přesně účetní rok a to vede buď ke kladnému či naopak k zápornému saldu příjmů a výdajů. Požadavek nulového salda příjmů a výdajů nikdy v minulosti nikdo nepřednesl. Fakticky by to vedlo k paralyzování činnosti televize a ke značné nehospodárnosti. To je onen, z veřejné sféry známý nešvar, projevující se utrácením na konci roku za každou cenu. Neboť obrazně řečeno nevyčerpané prostředky jsou ztraceny. Po tom volá pan radní? Pak je však zcela relevantní otázka, proč tedy nevyslovil tento požadavek i v minulých letech, kdy podle této metodiky schvaloval roční rozpočty? Podle jeho současného výkladu totiž byly deficitní. V roce 2010 bylo plánováno záporné saldo inkasa fondu TV poplatků a zúčtování fondu ve výši takřka 130 mil. Kč a v roce 2011 ve výši více jak 100 mil. Kč. Pokles byl plánován i pohledu Cash flow. V roce 2010 byl plánován pokles disponibilních zdrojů o více jak 140 mil. a v roce 2011 o více jak 200 mil. Kč. Zatímco se naprostá většina Rady v problému orientuje, pan radní zřejmě nikoli. Ne každý musí znát ekonomické výkazy a manažerské účetnictví. Ale pokud má někdo ambici veřejnou instituci typu České televize kontrolovat a veřejně se vyjadřovat k její ekonomice, pak by je znát měl a neměl by mást veřejnost avantgardními ekonomickými úvahami.

Musel bych zmínit prohlášení o 150 milionovém navýšení do původní tvorby, když víme, že většina jde na práva sportovních přenosů.

To je jen další hluboký omyl či manipulace pana radního. Nelze jednoduše srovnávat plán 2011 a plán 2012. Již minulý management musel ve svých plánech reagovat na propad příjmů spojený s ukončením prodeje reklamy. Předpokládal, že to bude více jak 600 mil. Kč. Odhad to byl přesný, ale bohužel k ukončení vysílání reklamy a následnému poklesu výnosů došlo již v roce 2011 a ČTtak proti plánu ztratila dalších 300 mil. Kč a VÚ (výrobní úkol) nenaplnil plánovaný objem 2,15 mld. Kč a skutečnost roku 2011 byla 2,095 mld. Kč. Proto minulý management ČT navrhoval redukovat VÚ na úroveň 2 mld. Kč v roce 2012 a pak další pokles až do roku 2015 na úroveň 1,9 mld. Kč. To bylo prezentováno v dlouhodobých plánech, které byly předloženy Radě ČT 27.6.2011 a ta je následně projednala dne 13.7.2011 (usnesení č.152/13/11 – Rada vzala na vědomí).

Plán předložený současným managementem na rok 2012 navýšil VÚ na 2,3 mld. Kč. Jednak se tedy panu radnímu díky účelové manipulaci s daty ztratilo 150 mil. Kč, a jednak opomíjí fakt, že většina sportovních práv již měla podepsané víceleté smlouvy. Toto navýšení bylo zřetelně a prokazatelně směrováno k udržení a posílení úrovně původní tvorby. Pokud bychom akceptovali návrh bývalého vedení, zůstaly by výdaje na sportovní práva stejné a původní tvorba by ztratila 300 mil. Kč v externích nákladech a adekvátní podíl v interních. To je realita, proti které pan radní v roce 2011 nijak neprotestoval (přičemž předpokládám, že jako zodpovědný zástupce veřejnosti předkládané plány pozorně četl).

Jak zůstat klidný, když místo tendence k úsporám nebo investic do modernizace se 300 milionů utápí v provozních nákladech ...

K tomuto sloganu (mimochodem i to je efektivní prostředek propagandy) lze jen těžko podat odpovídající informace. Bez upřesnění konkrétních položek, které pan radní započítává, není seriózní odpověď možná. Skutečnost je taková, že rozpočtová položka „Ostatní režie“ je v plánu na rok 2012 nejen proti plánu 2011, ale i proti skutečnosti roku 2011 nižší. To, že pan radní v oblasti režijních nákladů rád manipuluje s fakty, dokazuje i jeho nedávný rozhovor (viz příloha). Ačkoli byl plán na rok 2011 v oblasti nákladů na inkaso vymáhání TV poplatků 212 mil. Kč, skutečnost byla 237 mil. Kč. Náš plán na rok 2012 předpokládá 213 mil. Kč, pan radní přesto konstatuje, ževymáhání televizních poplatků bude stát o téměř 7 mil. Kč více, přičemž výnos z vymáhání je vyšší jen o 2 a půl mil. Kč“. Je to nepřesnost, nepozornost či záměr?

... a v Brně se plánuje „očesaná“ stavba, která nesplní plánované a očekávané úspory – tedy takový televepřín.

Výstavba TSB je jednoznačně veřejným zájmem daným zákonem. S tímto zadáním jsme k projektu výstavby brněnského studia přistoupili a proto se vůbec projekt i nadále připravuje. V připojeném rozhovoru pan radní uvedl, že projekt neměl být redukován a že se jedná pro region o kulturní instituci na úrovni Národního divadla či knihovny. S tím není třeba polemizovat. Nicméně i v případě Národní knihovny v Praze se nakonec prosadil ekonomický tlak. Myslím, že není naším zájmem kopírovat postup Národní knihovny v Praze a nakonec nepostavit nic. Péče řádného hospodáře říká, že poměr výkon, veřejný zájem a cena musí být optimální.

To svým upraveným návrhem sledujeme a navíc o konečném tvaru projektu bude Rada ČT teprve jednat a pan radní tedy může vznášet připomínky. Nicméně ekonomická přiměřenost je jedním ze zásadních atributů zodpovědného rozhodování. Nebo snad máme postavit nákladné reprezentativní studio, ve kterém pak ale nebudeme nic vyrábět, protože nebudeme mít peníze na vlastní tvorbu? Tak byly postaveny totiž původní plány – výstavba nového předraženého studia a redukce původní tvorby.

A jen pro doplnění je třeba připomenout, že záměr redukce projektu byl projednán 23.11.2011 a byl usnesením Rady č. 267/21/11 vzat na vědomí poměrem hlasů 13:0:0. Jedním z hlasujících byl i pan radní. Připomínky neměl.

Pan generální ředitel nám zde sice oznámil, že bývalý statutární zástupce odešel bez problémů na dohodu, ale později se od nového statutárního zástupce dozvídáme, že to bylo všechno jinak a odešel, protože musel. Navíc GŘ přizná, že po minulém vedení chybí mnoho smluv a dokladů, ale nevíme, zda a jak vlastně k předání funkcí došlo a jestli vůbec.

To je typický příklad, jak může být otevřená informace zneužita, když se to hodí. Bývalý statutární zástupce odešel na základě vzájemné dohody. To platí. Zároveň z toho plyne poučení, že otevřeně uvažovat na téma „co by se stalo kdyby“ se při jednání s některými lidmi nevyplácí a že je to bezproblémově zneužitelné.

V běžné instituci předává funkci stávající generální ředitel novému generálnímu řediteli. Není mou vinou, že bývalý generální ředitel ČT skončil dříve, než mohl nastoupit nový. ČT jsem tak přebíral od statutárního zástupce, což je mírně řečeno nestandardní.  Smlouvy se kontrolují průběžně, a pokud nějaký problém vznikl či vznikne, budeme ho řešit. Rozhodně však nám nechybí žádný hmotný majetek či finance.

Pan GŘ nám zde oznámil vydání RGŘ 55, podle kterého byli jmenováni i manažeři, a ustavení TPS, aby ale později na kolegiu vysvětloval, že to tak přesně míněno nebylo a že to bude jinak, a následně dokonce na veřejném fóru řekl, že neuspěje-li autor u TPS, může ještě přijít za Kasalovou, když neuspěje u ní, tak může jít za Fridrichem a když neuspěje ani tam, tak může přijít za ním. Je to tedy takový tele – vepř.

RGŘ 55 je odborně zcela v pořádku. Platí a postupuje se podle něj. Jeho drobným problémem není vlastní obsah, ale manažersky strohá forma, která byla pro mnohé nemanažersky zaměřené lidi bez zkušeností s projektovým řízením nesrozumitelná. To, co pan radní kritizuje, je klasické eskalační řízení používané ve všech formách projektového řízení. Pro každého autora nebo tvůrce představuje možnost opravného prostředku v situaci, kdy není spokojen s postojem některé z TPS. Tedy něco, co dříve k dispozici vůbec neměl. Zjednodušující personalizovaná forma vysvětlení sloužila jako názorný příklad takového postupu. Je zarážející, že to pan radní dosud nepochopil anebo spíše ani pochopit nechtěl. Zavádění TPS postupuje přesně podle schváleného projektu. Samozřejmě se jedná o velmi komplikovaný proces, který si vyžaduje čas na implementaci a tudíž je nutné i přechodné období, kdy fungují oba dva systémy řízení po omezený čas společně. Televizi není možné zastavit, přestavět a pak znovu spustit. Vše probíhá kontinuálně. Pro neznalého možná pocit chaosu. Profesionál ví, že to jinak nejde.

Jak má radní zůstat klidný, když se již dnes projevují důsledky toho, že v programové radě jsou jen amúzičtí lidé, bez patřičného vzdělání a veřejnoprávní zkušenosti?

Programová rada je institut, který je svou formou zcela odpovídá veřejnoprávnímu charakteru instituce. V komerční firmě rozhodují jen peníze, resp. potenciální výnos versus náklady. Tam žádná systémově koncipovaná programová rada není třeba. Tvrzení pana radního o amúzických lidech (rozumějme nekreativních) zásadně odmítám. Nebo jsou lidé jako Václav Myslík (ředitel výroby, pracující v ČT již 20 let), Milan Fridrich (programový ředitel a zkušený novinář, pracující pro veřejnoprávní instituce ČT a ČRo více než 15 let), Kristina Taberyová (poradce generálního ředitele a dlouholetá vedoucí výzkumu auditoria, pracující v ČT přes 20 let), Čestmír Franěk (dlouholetý dramaturg ČT) a ostatní dramaturgové ČT spojení dlouhá léta s ČT amúzičtí lidé bez vzdělání? Je pan radní ochoten jim to říci přímo do očí?

V rozhodování programové rady jsou zastoupeny všechny složky tvůrčího procesu a nepředpokládám, že pan radní chce považovat ekonomické hledisko za vedlejší a nevýznamné. Proto přísedícím členem programové rady je i finanční ředitel Milan Cimirot, pracující v oblasti televizního vysílání přes 18 let. Plně vnímám specifické postavení veřejnoprávní televize, ale její poslání a ekonomická stabilita musí být v rovnováze, protože bez ekonomické stability se nutně zhroutí i poslání.

Jak má zůstat klidný, když první starostí nového GŘ je nákladná rekonstrukce kanceláře, kterou již předtím rovněž nákladně rekonstruoval jeho předchůdce, místo starosti o kvalitu programu?

Z odpočinkového prostoru bývalého generálního ředitele jsem vytvořil místo pro práci, běžnou zasedací místnost. Zřejmě hřích. Ředitel ČT má zřejmě podle pana radního odpočívat a ne pracovat. Já mám jiné návyky. Nábytek se ale samozřejmě nevyhodil a doplnil vybavení jiných kanceláří a jednacích prostor. Ve vlastní kanceláři jsem udělal jen jednu významnější změnu. Nechal jsem odstranit ozdobný plynový krb a nahradil jsem ho televizní stěnou, na které mohu souběžně sledovat vysílání všech rozhodujících televizí, včetně vysílání všech čtyř programů ČT. Pro generálního ředitele televize je to běžná pracovní technologie. A představa, jak trávím celé dny rekonstrukcí kanceláře a nevěnuji se provozním a programovým otázkám je tak komická, že snad nemá ani cenu ji komentovat. Myslím, že pokud jde o můj čas, zabralo mi to maximálně jednu celou pracovní hodinu. Ale jako cejch a prostředek vyvolávání negativních reakcí se to jistě hodí.

Jak může radní zůstat klidný, když se GŘ pouští do nákladných projektů, které mohou dále zhoršovat ekonomickou stabilitu ČT, ...

Pan radní, jak je jeho zvykem, není konkrétní, ale dá se usoudit, že se jedná o realizaci projektu KROK, na základě kterého jsem byl zvolen generálním ředitelem. K realizaci tohoto projektu jsem dostal od Rady svou volbou mandát a jen většinový názor Rady může některé navržené projekty zastavit či zpozdit. Já však do nich nevstupuji s tím, že povedou k destabilizaci ČT a všechny mé kroky jsou podloženy detailní analýzou a ověřením realizovatelnosti. To platí stejně tak pro každý dílčí krok, jako i pro velký a rozsáhlý projekt. Pokud by hrozilo jakékoli poškození ČT, budu první, kdo bude Radu informovat a sám navrhnu potřebné změny. Zatím ale všechny projekty považuji za realizovatelné bez rizika, o kterém hovoří pan radní.

..., když dosavadní programové změny způsobují odliv a nespokojenost diváků?

Žádná relevantní čísla pro takové tvrzení neexistují, a pokud existují, říkají něco jiného. V meziročním porovnání měla ČT za první pololetí podíl na sledovanosti 29,96%, zatímco ve stejném období loni to bylo 27,69%. V Prime Time to pak bylo 28,74% oproti 26,75% v roce 2011. Navíc k plnému uplatnění programových změn je ještě daleko. O finálních výsledcích se lze bavit až v roce 2013.

Existují různá subjektivní hodnocení a pak velmi negativní hodnocení těch, kteří si v uplynulém období zvykli na „speciální zacházení“ a takřka zajištěný příjem z České televize. Od nich kritiku chápu, ale svou snahu o transparentní přístup a rovné zacházení se všemi potenciálními spolupracovníky ČT měnit nehodlám.

Jak můžu zůstat klidný, když renomovaní autoři odkupují od ČT své náměty a scénáře, protože situace v ČT je podle nich nejhorší za poslední roky?

Správná a pravdivá formulace je, že jeden renomovaný autor tento požadavek v poslední době vznesl, ale nakonec jsme společně našli jiné řešení. Autorů spolupracujících s ČT jsou však stovky. Chci věřit, že cílem pana radního nebyla intervence ve prospěch jednoho konkrétního soukromého subjektu. Jediné vysvětlení potom je, že se jedná jen o další propagandistický trik, směřující k vyvolání negativních emocí.

Jsem zastáncem rovných podmínek, které platí pro všechny a otevřené komunikace s autory. Princip rovný a rovnější nevyznávám a nehodlám se mu podřizovat.

A vůbec již nemohu zůstat klidný, když se člen Rady jen těžko domáhá informací k zodpovědnému výkonu jeho poslání. Viz informace o nákladech na implementaci nového loga, které je pro mnohé také takovým televepřem za peníze televizních poplatníků. Závěr pro radního je v této situaci jediný: rozpočet, který ukázal mně, zveřejnit nemůže, protože by se mu všichni, kteří tomu trochu rozumí a vědí o co jde, vysmáli, nebo je skutečný rozpočet takový, že by vzbudil pohoršení, nebo ho opravdu nezná, což by bylo nejhorší.

Od samého začátku mého fungování v České televizi jsem se snažil být vůči Radě maximálně otevřený a přístup k informacím rozhodně neztěžuji. Tam, kde mám pochyby, že veřejná prezentace může poškodit oprávněné zájmy ČT, zejména zveřejněním očekávaných nákladů, jsem samozřejmě zdrženlivý. V případě nového loga neordinuji ČT komplexní a jednorázový redesign , ale snažím se dostat po 5 letech logo ČT odpovídající současným technickým podmínkám zpátky na obrazovku. Finální rozpočet bude k dispozici všem radním při porovnávání rozpočtu na rok 2012 proti skutečně vynaloženým nákladům v průběhu celého roku.

S otázkou informovanosti však souvisí i pracovní semináře pro členy Rady, kteří mají zájem o detailnější informace nebo podrobnější vysvětlení záležitostí, projednávaných následně na standardních zasedáních Rady. Není to praxe nová. Byly využívány již za minulého vedení a pan radní se jich pravidelně účastnil. Seminář je vždy úvodem do dané problematiky a má edukativní charakter, abychom si s jednotlivými členy managementu ČT vzájemně vysvětlili chápaní jednotlivých pojmů, metodiku a souvislosti problematiky, která se pak dříve či později projednává. Je to obdoba expertních ministerských komisí či poradních sborů. Ve veřejné sféře zcela běžný postup. Pan radní se s ním však nyní přestal ztotožňovat. Důvod je prostý a ryze účelový. Může se tvářit jako neinformovaný a to je pro jeho současný cíl, negativně nálepkovat vedení ČT, vhodný postup.

Musím zmínit i to, že ČT místo pořadů například osvětlujících novou legislativu, jak to vyžaduje veřejná služba, sama nejde příkladem například v oblasti podlimitních zakázek.

Na to mohu jen konstatovat, že ČT se snaží a bude se i v budoucnu snažit novou legislativu přijatelnou formou veřejnosti přibližovat. Vyhnul bych se pojmu osvětlovat, protože na výklad zákonů je zde jedinou autoritou soud.

Jak s touto oblastí souvisí problematika podlimitních zakázek, tj. zakázek od 1 mil. Kč do 5 mil. Kč, skutečně nevím. Tato oblast je zcela striktně vymezena zákonem a ČT ho bez výjimek dodržuje a troufnu si říci, že příkladně.

A především nevidím tendenci ke zlepšení.

Celá restrukturalizace byla zahájena s cílem najít úspory v provozních nákladech a zabezpečit bezproblémové fungování ČT do budoucna. V tuto chvíli mám dojem, že se restrukturalizace mění v transformaci celého pojetí veřejné služby médií. Ale do podoby již zmíněného televepře.

Pan radní opět neříká pravdu či lépe řečeno neříká ji celou. Zcela jistě zná dokument, kterým představilo minulé vedení restrukturalizaci a v něm se jako hlavní cíle uvádí:

  • Změnit procesní fungování České televize v oblasti programového plánování a dramaturgické činnosti a využít projektového přístupu k výběru, vývoji a výrobě pořadů.
  • Zajistit efektivní programové plánování a programovou skladbu jednotlivých programových okruhů České televize jako základu pro optimální nastavení výrobního a finančního plánu.
  • Rozšířit tvůrčí potenciál České televize a vytvořit transparentní a konkurenční prostředí v oblasti vývoje nových programových formátů.
  • Vytvořit a realizovat takovou profilaci programových okruhů ČT tak, aby ČT byla schopna i při omezených zdrojích naplňovat zákonem definované úkoly.
  • Po dokončení digitalizace stabilizovat financování České televize a zajistit udržitelné financování i v situaci kdy nebude valorizován televizní poplatek a bude přitom při ukončeno vysílání reklamy.
  • Nastavit kapacity České televize na dlouhodobě udržitelnou úroveň korespondující s finančními možnostmi ČT.
  • Dosáhnout podstatně adresnější osobní odpovědnosti za čerpání zdrojů a konečný programový výsledek ČT.
  • Zvýšit osobní odpovědnost vedoucích všech stupňů za řízení nákladů.

Ne, ani tehdy nešlo o prostou úsporu provozních nákladů. Ta totiž nemůže být cílem, ale jen prostředkem k adaptaci ČT na nové podmínky, na udržení původní tvorby. Transformace medií veřejné služby je úkolem pro všechny veřejnoprávní televize v celé Evropě. Mluví o tom dokumenty EU, doporučení EBU i strategické záměry BBC. Jen pan radní najednou po letech strávených v Radě ČT bojuje za úsporu režijních nákladů, zachování současného stavu a distribuci úspor těm rovnějším z rovných. Pokud má tedy právě toto na mysli, pak to skutečně realizovat nehodlám.

Ukazuje se, že veřejnoprávní nezkušenost nejde jednoduše přetavit v profesionalitu lidí, kteří v ČT vyrostli a mají jasnou a přesnou představu o poslání veřejnoprávní televize.

Pokud má jít o představu, jak udržet při životě původní, do značné míry klientelistický model, pak takovou profesionalitu nevyznávám. Pokud jde o to, jak rozvinout potenciál veřejné služby v nových podmínkách, pak je má představa přesná a je plně v souladu predikcemi vývoje televizního prostředí a neliší se od strategie postupu ostatních veřejnoprávních televizí v celé Evropě.

Vyzývám tedy pana GŘ, aby velmi vážně zvážil své další setrvání ve funkci, protože zatím vidím za jeho působením pouze škody jak v oblasti ekonomické, tak programové i personální.

Výzvu jsem přijal, své působení zvážil a návrhu pana radního vyhovět nehodlám.

Doufám, že pan radní na druhou stranu zváží svůj specifický způsob komunikace mezi radním a generálním ředitelem, který samotnou instituci výrazně poškozuje a který pan radní využívá jako jediný člen Rady ČT. Pevně věřím, že jeho vystoupení i následný rozhovor (viz příloha) vycházejí z nepochopení, neznalosti a špatné interpretace údajů.

Existuje ale i jiné vysvětlení. Pan radní veškeré potřebné znalosti má  a účelově manipuluje s fakty v zájmu některých skupin vně ČT, které ztratily, díky realizovaným opatřením, své výsostní postavení a svůj podíl na zdrojích ČT a je jim jasné, že jejich ekonomická očekávání se již nenaplní. Těm současné vedení ČT extrémně vadí. O tom mám signálů dost.

Pevně věřím, že taková interpretace ale není realitou. V opačném případě by to bylo totiž skandální a pak by měl zvážit své další fungování v Radě ČT pro změnu pan radní Mezuláník.

V Praze dne 11. července 2012
Petr Dvořák, generální ředitel České televize