Fascinují mě televizní reklamy. Jejich dynamické střihy, křiklavá barevnost, obligátní prodávání zážitku a pocitu, nikoli produktu. To všechno lze rychle a snadno odhalit. S každou absurdní a přestřelenou reklamou jako by se ale něco měnilo – komické skeče s náznakem příběhu a přesnou pointou, zdá se, střídají spíše jen naznačené scény s co nejzapamatovatelnějšími hláškami a vizuálem (co je zadání klienta, nechme pro tuto chvíli stranou). A pak tu jsou reklamy, které rezignují na jakoukoli smysluplnost a prostě jen existují ve svém vlastním, nesmyslném a surrealistickém světě. Alza je v tom mistr, v jednu chvíli jí v měřítku otravnosti doháněla firma Dedoles, kterou však ani to nezachránilo před finančními problémy. Právě reklamy jako ta Dedolesu, zdá se, rezignují na jakékoli přesvědčování – jen se snaží vypálit člověku do sítnice nebo ušního bubínku.
V barevnosti a koncentrovanosti světa reklamy můžeme spatřovat náznaky, byť ve značně pokřivené formě, takzvaného myšlení obrazem. Něčeho, co se vymyká „běžné“ komunikaci jazykem. Co obrazy sdělují? Jak na nás působí? Nějak to tušíme, přesto je těžké o tom jen přemýšlet vzhledem k tomu, že myšlenky vyjadřujeme právě pomocí slov.
Filozof Miroslav Petříček se v knize Myšlení obrazem zamýšlí nad samotným gestem čáry na papíře. Znamená jakési gesto, vstup do prázdné plochy i vytyčenou hranici, ale také ilustraci začátku a konce. Humanitní vědy se obrazů, které nás obklopují, tedy i reklamě, věnují od 20. století. Je to pochopitelné, čelíme stále většímu přívalu vizuálních vjemů, což internet ještě umocnil.
V obrazech tak přemýšlíme už tak nějak všichni. Na svět se díváme často prostřednictvím objektivů uvnitř vlastních telefonů. Nakonec i pro memy je důležité a typické vyjádřit situaci svého tvůrce pomocí všeobecně pochopitelného a známého obrazu. Internet nám dal k dispozici nepřebernou studnici obrazů, jejichž prostřednictvím můžeme ztvárňovat, jak se cítíme, vtipné příhody nebo se i strefovat do společensko-politické situace. Nutnou podmínkou je však jakési obrazové myšlení, skládání osobních a veřejných kontextů k sobě.
Memy mohou odpovídat Petříčkově uvažování o obrazu jako ilustraci myšlenky a myšlenky jako ilustrace obrazu. Filozof píše, že „úvaha, která vedle sebe klade obraz a myšlení, může mít totiž smysl jenom tehdy, jestliže nutí ke vzájemnému osvětlování a vymezování jednoho stejně jako druhého“.
Na tohle osvětlování jednoho druhým si lze vzpomenut kdykoli, kdy vidíme nesmyslnou reklamu. Snažím se přemýšlet, jak se vztahuje inzerovaný produkt k tomu, co jsem zrovna viděl, jaká byla asociace tvůrců, že spojili tancující křečky, šíleně vlezlou hudbu jak z raných 10. let se spodním prádlem s odlehčenými motivy. Reklamám se nedá utéct, ale je možné se jimi zabavit. Třeba i díky pitvání jejich vizuálního myšlení.
Vybírám z internetu
S myšlením obrazem přímo v audiovizuální formě experimentuje i žánr videoesejí, který v Česku pěstuje například časopis Film a doba.
*
S téměř každým tragickým útokem na školu se okamžitě vynoří argument, co za média za to může. Evergreenem jsou videohry. Historii argumentu krátce shrnuje Keza MacDonald ve svém newsletteru Pushing Buttons, kde pravidelně doporučuje i zajímavé hry. V tomto vydání přišel na řadu Undertale - pixelartový projekt, kde lze s protivníky mluvit a zvolit si obtížnější, ale morálnější nenásilnou cestu.
*
Ke zvláštně opuštěnému a fascinujícímu fenoménu spořičů obrazovky, které připomínají na internetu populární liminální prostory, se vrací Christian Donlan a vyhlíží možný návrat, který pravděpodobně vyjde na herní platformě Steam.
*
Přiznám se, že mě unavují všechny ty odsudky soutěže Eurovize jako kýče, přehlídky nevkusu a kolotočářství. To už, myslím, všichni víme. Ryan Ruby se naopak rád přiznává k pravidelnému sledování Eurovize a zajímavě ji provazuje s geopolitikou.
*
Internet žije absurdními výjevy z procesu Heard-Depp, Atlantic využil příležitost a popsal, jak si fandom a antifandom osvojují prvky známé z konspiračních teorií.
*
Nehledě na její kvalitu bylo jasné, že jednou z nejdiskutovanějších letošních desek bude ta od Kendricka Lamara. Svatá trojice české hudební publicistiky Miloš Hroch, Jiří Špičák a Karel Veselý o ní diskutuje ve svém novém podcastu Soundsystém, který se vyvinul z jejich původního newsletteru a navazuje na pořad Radia Wave Komplex.
*
Pěkný rozhovor s ekonomem Ladislavem Krištoufkem o kryptoměnách se nedávno objevil na CzechCrunchi. Obzvlášť zajímavá je teze, že se z nich možná časem stane další sběratelská záležitost. K bitcoinu a dalším lze být kritický i spatřovat výhody blockchainu zároveň, na což můžeme někdy ve světle všech fanatických cryptobros zapomínat.