Reportér: tisk přináší 90 % inzerce i předplatitelů

Po čtrnácti měsících existence prodává měsíčník Reportér Roberta Čásenského na papíře kolem 27.000 kusů. Převažují přitom hromadné firemní odběry za nižší cenu.

Robert Čásenský. Foto: Vojta Herout

Robert Čásenský. Foto: Vojta Herout

Na rovný poměr počtu výtisků hromadně odebraných partnerskými firmami a individuálně kupovaných čtenáři se v další etapě plánuje dostat měsíčník Reportér. Na mikrokonferenci Renesance tisku pořádané Médiářem to řekl šéfredaktor a vydavatel magazínu Robert Čásenský, bývalý dlouholetý šéfredaktor deníku Mladá fronta Dnes, který vlastní vydavatelství založil loni a svůj titul uvedl v půli září 2014

„Během dvou tří let bychom se chtěli dostat na vyrovnaný poměr partnerských a individuálně prodávaných výtisků. Patnáct a patnáct [tisíc] by bylo skvělé, dvanáct a dvanáct taky fajn,“ podotkl Čásenský. Stav po roce a dvou měsících existence Reportéra je takový, že celkový prodej činí kolem 27.000 kopií, respektive - jak Čásenský řekl - „mezi 26.000 a 28.000 kusů“. Dosud převažuje odběr předem nasmlouvanými firmami (mezi partnery Reportér uvádí pojišťovnu Metlife, Fincentrum, prodejce oděvů Le Premier, Travel Service se značkou SmartWings a Českou spořitelnu se značkou Erste), celkem zhruba 16.000 výtisků, následuje prodej na stáncích (přes 7.000 kusů) a předplatné (tam Reportér čerstvě překročil 4.000 kopií). Jde o údaje vydavatele, oficiální čísla zatím nejsou k dispozici. Do standardního ověřování nákladu tisku kanceláří ABC ČR má ale Čásenský v plánu se brzy zapojit.

Z ekonomického pohledu je pro Reportér zásadní tištěné vydání, digitální je doplňkem jak z pohledu prodaných předplatných, tak inzerce. „Naši čtenáři se zhruba v 90 procentech rozhodli vybrat kombinaci digitálního a tištěného obsahu. Přestože digitální předplatné je o 150 korun levnější [kombinace je za 500 Kč, digitální za 350 Kč - pozn. red.], dává mu přednost jen asi desetina našich předplatitelů,“ popsal Čásenský. Zájem o abonmá samostatné tištěné verze je podle něj zanedbatelný, a to z jednoduchého důvodu: tištěná verze i kombinace tisk-digitál stojí shodně 500 Kč, lidé tedy většinou volí druhou možnost. 

„Podobný poměr vidíme i po obchodní stránce. Víc než 90 procent příjmů z inzerce pochází z tištěné verze časopisu,“ doplnil šéfredaktor. V prvních měsících se Reportér spolehl na přímý prodej inzerce klientům. „Bez velmi aktivního přístupu by to nešlo,“ podotkl Čásenský. Inzertní oddělení Reportéra je dvoučlenné, vede ho zkušená Jana Štruncová, v minulosti dlouholetá inzertní ředitelka časopisů TýdenInstinkt. Především díky ní se podle Čásenského podařilo rozjet i nepřímý prodej: „Prakticky se všemi mediálními agenturami máme smlouvy, samozřejmě jako malý titul bez toho, že by nám garantovaly určitý objem jako u velkých vydavatelství.“ Rámcové smlouvy se v praxi už plní konkrétními objednávkami inzerce: „Postupně se to podařilo rozchodit. Ale platí, že inzertní oddělení musí být neustále v kontaktu nejen s agenturami, ale i s koncovými klienty, ať už to je automobilka, banka nebo někdo takový.“

Reportér

Fotografie lidí zabíraných shora Reportér na titulní straně už nemá. Po šesti měsících jsme uznali, že je to manýra, a upustili jsme od toho, říká Robert Čásenský

Čásenského podnik má být výdělečný až příští rok. „Máme mírný náskok proti tomu, jak jsme si to naplánovali. Letos skončíme ještě v minusu, ne nijak dramatickém, příští rok bychom se měli přehoupnout do ještě méně dramatického plusu, kousek nad nulu. A věříme, že v třetím roce existence si budeme pomalu schopni vracet původní investice, které jsme vložili do rozjezdu,“ uvedl zakladatel a šéfredaktor časopisu Reportér. Loni popisoval, že rozjezd financuje z rodinných úspor a půjček od svých letitých přátel a počítal, že start časopisu ho bude stát „jednotky milionů“ korun, maximálně deset milionů.

Jednou z možností, jak úspěšně završit nový solitérní projekt, bývá odkup. Takovou nabídku prý ale Robert Čásenský zatím nedostal: „Přišla nabídka, taková sondující, jestli bych se nenechal odkoupit já, do jednoho z existujících mediálních domů. Celkem rychle jsme si vysvětlili, že nejde zároveň vydávat časopis a manažerovat v jiném vydavatelství.“