Robert Němec je nově Robert Le Veneur

Robert Le Veneur

Robert Němec, marketér a majitel reklamní agentury RobertNemec.com, přijal nové příjmení a nyní se jmenuje Robert Le Veneur. „Motivace každého člověka je komplexní. Což je i můj případ. Těch důvodů bylo mnoho,“ předeslal pro Médiář. Nové příjmení Le Veneur veřejně používá stejně jako jeho choť Martina od sňatku, který uzavřeli v pátek 17. června v pražském Kostele Nejsvětějšího Salvátora. Právně změnu příjmení nicméně provedl už před rokem a půl.

„Tu menší právní bitvu s matrikou jsem vyhrál rychleji, než jsem čekal. Pak jsem si chtěl pojistit všechny možné brand assets, hlavně domény, od Británie až po Čínu. Také jsem měl spoustu práce s narozením dcery, rekonstrukcí a následným stěhováním do vily, očekáváním druhého potomka, zásnubami, přípravou na svatbu, a to všechno v průběhu onoho roku a půl. O práci v naší reklamní agentuře ani nemluvě. Takže jsem počkal až na svatbu, odkdy budu používat ono starodávné jméno všude. Když to zvládne manželka, tak já také,“ usmívá se.

Proč se vlastně rozhodl přejmenovat? „V naší rodině mi táta vyprávěl, že jsme spřízněni s rodem Le Veneur. Větev tohoto francouzského rodu přišla do českých zemí v 17. století, aby zde pečovala o opuštěné panství. Nejvíce působili v Novém Studenci, což je ves na pomezí dnešní Vysočiny a východních Čech. Před svou smrtí v roce 2019 mi táta nadiktoval detailní instrukce, kde a co hledat,“ vzpomíná Robert. „Na podzim 2020 navíc moje maminka objevila na půdě chalupy dopis od mého dědy z roku 1979, který se o tomto rodu zmiňuje. Tohoto dědu jsem nikdy nespatřil, protože emigroval do Rakouska a zemřel, když mi byly dva roky. Děda se v dopise zmiňoval o ženské větvi Le Veneurů z přelomu 18. a 19. století a jakési ‚tajné lásce‘. To spojení s rodem Le Veneur objevil v matriční knize na faře ve Studenci můj pradědeček za druhé světové války, když se muselo prokazovat, že nemáte židovské předky.“

Změna na matrice přitom snadná nebyla. „Původně mi nechtěli nové jméno vůbec uznat. Báli se totiž, že ‚Le‘, což je určitý člen ve francouzštině, tedy ‚ten‘, je šlechtický predikát. A šlechtické predikáty jsou v Česku od roku 1918 zakázány. Musel jsem složitě dokazovat, že ve francouzštině a francouzském právu to má jiná pravidla. Některá příjmení ve francouzštině, ale i v češtině vznikala jako označení povolání, jako například Kolář, Kovář nebo Bednář.“

Co nové příjmení znamená v češtině? „Veneur bylo označení pro vrchního královského lovčího na francouzském dvoře. Byl to vysoký úředník, který spravoval francouzskému králi lesy a honitby. Dnes by to odpovídalo zhruba ministru průmyslu a obchodu. Význam ‚Le‘ v příjmení se do češtiny překládá hůře. Několik potomků bylo nejprve lovčími v Normandii. Proto lidé začali označovat muže z této rodiny jako (Ten) Lovčí. ‚Le‘ ve francouzském jméně rozhodně neznamená šlechtický stav. Dokonce ani přídomek ‚de‘ nebo ‚d‘‘ neznamenal ve Francii nikdy šlechtický stav. A aby to bylo ještě složitější, podle francouzských zákonů z 18. a 19. století si mohl kdokoli změnit příjmení tak, aby obsahovalo šlechtický predikát. Takže z Honora Balzaca byl najednou Honoré de Balzac. Když jsem toto matrice vysvětlil, na základě toho, že u nás v rodině vedeme historii rodu, mi změnu povolili.“

Co bude s názvem agentury

Dosavadní Robertovo příjmení nese jeho agentura, která si loni připomněla 20 let svého fungování. Ta si svůj letitý název s původním příjmením svého zakladatele a šéfa ponechá. „RobertNemec.com zatím zůstává. Ale kromě toho mám i vlastní osobní brand, budovaný na doméně leveneur.ch,“ říká Le Veneur.

„Je potřeba myslet v rámci staletí, ne 20 let. Starý Isaac Elchanan se nejprve jmenoval, kromě jiného, Bauer, tedy Sedlák. Ale baron Sedlák zní divně a dělat mezinárodní investiční transakce s Bankou Sedlák je také divné. Ale když si pan Isaac Bauer změnil příjmení na Rothschild, dal vzniknout unikátnímu bankovnímu brandu. Němec je z hlediska brandingu mizerné příjmení. Němec je desáté nejčastější příjmení v Česku. Já sám znám pět Robertů Němců. Jeden Robert Němec je advokát, který dříve hodně vymáhal pohledávky. Do naší firmy nám tak chodily e-maily typu ‚rád bych se dohodl na splátkách. Na jaký účet vám mám posílat peníze?‘ “

Jméno jako značka

„Čtenáři Médiáře navíc asi budou znát mnoho výzkumů z oblasti pojmenování značek. Například efekt bouba/kiki říká, že lidé si vytváří představu věci, člověka nebo značky už jenom na základě zvuků, jimiž danou entitu pojmenováváte. Podobně funguje efekt Doriana Graye. Tento efekt popisuje, že na základě vašeho křestního jména lidé usuzují, jak se asi budete chovat a vypadat. Ještě více fascinující ale je, že člověk se mění podle svého křestního jména. Je to ostatně něco, na co upozorňoval už de Saussure.“

„Na křestní jména se dělají výzkumy snáz, protože jich je méně. Sondy od Německa po Čínu potvrdily, že správné jméno dokáže zvýšit vaše šance na seznamce, u přijímacího pohovoru, na získání pomoci nebo snížit pravděpodobnost, že se stanete kriminálníkem. Jeden americko-čínský výzkum potvrdil, že šéfové veřejně obchodovatelných firem, kteří mají unikátní jméno, si víc věří, mají více moci, jsou kreativnější, přicházejí s odvážnějšími strategiemi a jsou víc inovativní. Když překonáte v dětství to, že se jmenujete Pižmo, anglicky Musk, stavění raket se zdá být už celkem snadný úkol. A zároveň víte, že jako Pižmo/Musk jste dost unikátní.“

„I proto jsem uvažoval, že bych se navrátil ke starému rodovému příjmení, které je globálně unikátní. Ve stejné době jsme s mou budoucí manželkou zjistili, že očekáváme prvního potomka. A tak jsem si řekl, že pokud mám do toho někdy praštit, tak právě teď. Protože jsem chtěl, aby měla dcera jako rodné příjmení něco originálního a formujícího,“ říká Le Veneur.

Se změnou „osobního brandingu“ má vesměs dobré zkušenosti: „Kromě toho, že se to jméno mnozí Češi bojí vyslovovat, jsou zkušenosti v Česku i v zahraničí extrémně pozitivní. Zde je vidět, jak je branding extrémně důležitý, včetně výběru jména. Když se potkám s někým, kdo mě nezná, ale zjistí moje příjmení, dějí se dvě až tři věci naráz. Za prvé, chovají se ke mně s větší úctou. Na vlastní kůži zažívám, jak rozdílně se budou zákazníci chovat k vaší značce, podle toho, jaké jí dáte jméno. Za druhé, až polovina lidí to jméno zmíní a chce si o tom povídat. Za třetí, je to mnohem snazší na odlišení. V brandingu víme, že o odlišení se mohou rozhodovat i maličkosti. A tady jsem najednou ‚ten s tím Le‘.“

„Ve Francii jsem při jednání s úřady zažil, že mi prošly věci, které by někomu s nefrancouzským jménem pravděpodobně vůbec neprošly. A naopak v Rakousku jsem s českým příjmením zažil, že co přede mnou Rakušanovi úřady dovolily, mně ne. Výzkumy potvrzují moje zkušenosti. Švédský výzkum ukázal, že pokud si slovanský, asijský nebo africký imigrant ve Švédsku změnil příjmení na švédsky znějící, měl plat o čtvrtinu vyšší než ten, který zůstal u původního příjmení.“

Připomíná také vliv křestních jmen na akademický úspěch: „Máme i český výzkum, který prokázal, že přijímací komise na českých školách upřednostní někoho, kdo má příjmení výše v abecedě, než toho, kdo je na konci abecedy. V Americe zase zjistili, že studenti, jejichž jména začínají na A, se víc snaží, aby dostali nejvyšší hodnocení, v USA tedy áčko. Studenti se jmény na A a B studují na lepších univerzitách než ti, kteří mají jména na C nebo D. Ještě jiný výzkum říká, že učitelé mají větší tendenci dávat studentům s křestním jménem začínajícím na A jako známku A, těm s jménem na B známku B a tak dál. Že učitelé hodnotí žáky podle toho, jak zní jejich jméno, potvrdil i výzkum z Německa.“

„Marketéry zaujme, že čím pozdější má člověk příjmení v abecedě, tím je delší jeho response time. Pokud chcete prodávat novinky, prodávejte je lidem s příjmením začínajícím A až M. Pokud budete používat iniciálu středního jména, budou vás lidé považovat za chytřejší. A jistý německý výzkum říká, že lidé se šlechticky znějícím příjmením se častěji stávají ředitelé, než když se jmenujete Koch, tedy Kuchař.“

„Jméno člověka nebo značky je ale jenom část úspěchu nebo neúspěchu. Tim bylo v době narození Tima Cooka 13. nejběžnější jméno v USA. Cook, tedy Kuchař, je celkem běžné příjmení a navíc rozhodně nezní ambiciózně, spíše manuálně. A stejně s tímto jménem můžete řídit Apple. Připomínám nicméně výzkum LinkedInu, podle kterého je pro ředitele firem typické jednoslabičné křestní jméno nebo zkrácenina, jako například Bob, Robert. Ředitelky mají naproti tomu relativně originální, dlouhá křestní jména.“

„A vždy je potřeba zdůraznit, že efekt, který přisuzujeme jménu, může být zčásti nebo zcela ve skutečnosti to, čemu se v psychologii říká chybějící střední člen. Tedy, že jméno je jenom odrazem něčeho jiného. Když se zkoumala křestní jména studentů Oxfordu, zjistilo se, že jsou výrazně odlišná než ta, která nosí běžná populace. Pak se zjistilo, že to jsou jména, která dává svým dětem určitá socioekonomická skupina. Rod Le Veneur také dával v českých zemích v 18. a 19. století svým dětem také typicky česká jména jako Jindřich, Antonín nebo Jan Václav. Je to jenom moje domněnka, ale možná se jim líbili čeští svatí, možná chtěli být blíže i lidem na vesnici, možná chtěli zapadnout mezi českou šlechtu. Protože česká větev získala i rakouský šlechtický predikát, bylo typické, že měli ve jméně češtinu, francouzštinu i němčinu, například Antonín Vít Leveneur von Grünwall. I příjmení si upravovali, takže jsem našel zápisy jako Le Veneur, Leveneur, Levener, Loveneur a dokonce i Löwenehr,“ uzavírá Robert Le Veneur.