Než „miliardu“ nálepek za malou cenu je lepší míň sponzorů za vyšší částky, přiblížila olympijská vítězka ze zimních her v Soči v roce 2014 Eva Samková svůj přístup k partnerství s firmami, které ji chtějí podporovat. „Moji první sezónu nastartovaly peníze mého trenéra,“ řekla snowboardistka ve čtvrtek odpoledne na besedě v rámci studentského festivalu Pavlač na pražském Hollaru, na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
V začátku kariéry měla štěstí, a zájem firem přišel záhy. „Hned po první sezoně jsem vyhrála Evropský pohár, začalo se to rozjíždět, jeden z prvních sponzorů byl Red Bull, smlouvu jsem podepsala v roce 2011,“ popsala. „V Red Bullu vás dlouho sledujou, než vás obrandujou. Mně se to povedlo po tři čtvrtě roce, což bylo ultrarychlé. Podepsala jsem smlouvu - a pak jsem si po pár měsících urvala vaz. Sponzor by neměl dávat do smlouvy, že když se zraním, do třiceti dnů smlouvu vypoví,“ podotkla s nadsázkou. Když s ní takto striktně chtěl kontrakt postavit jeden z výrobců oblečení, odmítla to. „Naopak třeba ze strany Red Bullu, když jsem se zranila, žádný tlak nebyl, naopak mně nabídli podporu. Sponzoring od nich je komplexní, poskytují třeba přístup do tréninkového centra,“ vychválila sponzora z nejvýraznějších.
Po loňském vítězství na zimní olympiádě se Eva Samková domluvila mimo jiné s automobilkou Toyota a stala se ambasadorkou modelu Aygo. Jeden dostala k užívání, zároveň s tím samozřejmě přišly i povinnosti. Kvůli Toyotě letěla třeba na otočku do Ženevy kvůli autosalonu a poprvé v životě poskytovala rozhovory redaktorům píšícím o motorismu.
Striktní parametry podobně má i samotný „branding sportovce“ - to, jak se firma díky němu prezentuje při jeho závodech či vystoupeních v médiích. „Jezdím levou dopředu, nejlepší prostor na mě je proto levý rukáv, levá noha. Hlava už je plná. Ve smlouvě se sjedná, kolik centimetrů čtverečních si na mně pronajmou, kam si dají svou nášivku. To je nejčastější forma prezentace. Další jsou třeba loga na webovkách, ale to je podle mě naopak nejmíň. Přijde mi, že webovky už lidi ani nesledujou,“ řekla sportovkyně, které bude za pár dní dvaadvacet. Vymyslet, jak se bude firma na oblečení sportovce prezentovat, si někdy vezme čas. „Toyotě trvalo měsíc dva, než dali dohromady nálepku, jakou chtějí. Jestli čtvereček nebo podlouhlou třeba. Vůbec nevěděli. Naposledy dávali auto Valentovi,“ vzpomněla Samková se smíchem svého kolegu akrobatického lyžaře Aleše Valentu, jenž vyhrál olympiádu v Salt Lake City v roce 2002, před třinácti lety.
Okolí sportovce zároveň musí ohlídat, aby jeho úspěchu nebo publicity nevyužily firmy, s nimiž smlouvy nemá. Delikátní situace konkrétně pro Samkovou tak nastala třeba loni v olympijském zábavním parku na pražské Letné - sponzorem prostoru, který tam vyrostl v době zimních her v Soči, byla automobilka Škoda, zatímco snowboardistku podporovala Toyota. Problém proto nastal, když navštívila park a spousta lidí se s ní chtěla vyfotit v prostoru, kde byly rozmístěné škodovky a propagační plochy mladoboleslavské firmy.
Podle Tomáše Housky, manažera digitální komunikace Českého olympijského týmu, se v takových případech vyplatí být obezřetný a důsledný: „Stalo se nám něco podobného, když Martinu Sáblíkovou vyfotili u auta, s nímž být na fotce nechtěla. Stáli jsme tam tak dlouho, než se fotka smazala. Jinak bychom nad tím, kde se použije, vůbec neměli kontrolu. Kdyby to okolí neohlídalo, museli by sami sportovci takovou věc vynahradit partnerovi ‚protiakcí‘, zpravidla účastí na nějaké jeho akci navíc.“
Loňská olympiáda v Soči podle Housky přinesla enormní zájem o „tři S“, tedy o rychlobruslařku Sáblíkovou, snowboardistku Samkovou a také biatlonistku Gabrielu Soukalovou. „Čtrnáct dní po olympiádě jsme nedělali nic jiného, než předávaly kontakty na manažery těchto tří sportovkyň,“ vzpomíná Houska, manažer z výboru starajícího se o české olympioniky.
„Moje smlouvy jsou zpravidla nastavené tak, že odměny jsou fixní a k tomu se přidávají prémie za výsledky. To smlouvu zatraktivňuje. Při závodě na to přímo nemyslím, ale potom je to samozřejmě příjemnější. Jsem závislá na svém týmu přes prostředí, tréninkové prostředí, oni jsou na mně naopak závislí marketingově,“ popsala olympionička a připomněla, že její zázemím je Czech snowboardcross team. Při vlastní propagaci hojně využívá i sociální sítě, klíčové přitom podle ní je, že si je spravuje sama a i díky tomu získala potřebný cit, co a jak bude v online prostředí fungovat. „Používám Facebook, Instagram a Twitter, ten míň. Navíc sociální sítě jsou propojené s webovkami a ty zas s obsahem z RedBull.cz,“ přiblížila „marketingový mix“, díky němuž je v přímém kontaktu s fanoušky.
Samkové sportovní tým je podle jejích slov pětičlenný, tvoří jej dva trenéři, fyzioterapeutka a dva servismani. Jde samozřejmě o menší výpravu ve srovnání se sportovními velmocemi jako třeba Kanada, ta má prý jen trenérů dvojnásob. Skromnější se čeští snowboardisté jeví také ve srovnání s ostatními zimními sporty: „Na sezonu mívám šest až osm prken, tím se nabalují peníze za letenky a za váhu nad povolené množství. Ovšem lyžaři, ti tahají třeba půl tuny, my jsme třeba jenom pět kilo nad.“