Tým webu Hlídací pes uvádí svou druhou knihu Babiš. Vůdce pro 21. století. Pokřtil ji koblihou.

Se 168 hodin ani Událostmi letos hýbat nebudeme, říká šéf programů ČT Radek Žádník

„Případná změna počká až na nového generálního ředitele,“ podotýká ředitel programových okruhů České televize Radek Žádník k vysílacím časům večerních zpráv i publicistického týdeníku na ČT1.

Přinášíme druhou část rozhovoru s Radkem Žádníkem, o programu ČT a dopadech údajně historicky největší restrukturalizace. V první části jsme mluvili hlavně o změně reklamních limitů ve vysílání České televize.

Proberme si letošní hlavní programové změny v České televizi. ČT1 tematizovala jednotlivé večery v týdnu, ale šibovala podvečerními Událostmi v regionech – nejdřív je odstranila na ČT24, pak vrátila na ČT1. Tam ale předtím běžely reprízy Sanitky a dalších zažitých seriálů, které posléze prohrály s tureckou telenovelou Tisíc a jedna noc, v tentýž čas na Nově. Povedla se profilace ČT1 pod vedením Radana Dolejše?

Jednička se vydala správnou cestou. Hledá, jak zůstat veřejnoprávním kanálem a obsloužit všechny cílové skupiny včetně dětí. Na Jedničce výborně funguje původní dramatická tvorba pro dospělé, podařilo se postavit stabilní páteční, sobotní i nedělní prime time. Má i slabší místa, jako úterní a čtvrteční prime time, kdy se nám nedaří najít účinnou alternativu vůči Nově. Co by se také mělo zlepšit, je výkonnost akvizičních – ze zahraničí nakupovaných – pořadů pro děti. Naše dětské pořady nemají takovou odezvu u dětí – v cílové skupině 4-14 let -, jakou bychom si představovali.

Podoba access prime timu (podvečerní vysílací čas před hlavním programem po osmé večerní, kdy televize “nabírá” diváky na večer – pozn. red.) není ideální, je předmětem široké diskuse uvnitř televize.

Pokud vím, uvažovali jste, zda nevytvořit každodenní seriál typu Ulice.

Česká televize může dělat pouze pořady, na které má. Skladba access prime timu bude na podzim podobná tomu od letošního 11. dubna, kdy se na ČT1 od 18 hodin vrátily Události v regionech, pak šel publicistický magazín, Večerníček a od 19 hodin hlavní zpravodajský pořad Události.

Nova Ulici vysílá od půl sedmé do půl osmé, pak navazuje Televizními novinami, které jsou dlouhodobě nejsledovanějším pořadem v zemi. Denní seriál typu Ulice by se vám líbil? Třeba v Británii běží dva takové – Coronation Street a EastEnders – už desítky let, jeden z nich vysílá BBC.

Určitě nebudeme zahajovat výrobu takového seriálu v roce 2011, to ne. Jak to bude v roce 2012, to je otázka dalších debat. A jestli se to do toho pouštět? Argument proti je, že bychom neměli reagovat na konkurenci stejnou zbraní, veřejnoprávní televize by měla být alternativou toho, co nabízí ostatní. Argumenty pro jsou ty, že takový seriál může být udělán jinak než na komerčních televizích, viz například seriály BBC. Bude-li divácká poptávka a najdeme vhodnou látku, „nikdy neříkej nikdy“. A opět – má to své finanční limity.

Mluvíte o úspěchu české dramatiky, ale nejlepší čísla letos dělala několikátá repríza Četnických humoresek a cyklu 3 plus 1 s Miroslavem Donutilem, natočeného před pěti lety. Máte na podzim a další léta pro ČT1 dost původních děl?

Všechno, co běželo na jaře, bylo zpracováváno a dramaturgicky pojednáváno dřív, než se Radan Dolejš, Radek Žádník či Jan Mrzena na ČT2 dostali do svých funkcí (oficiálně nastoupili na současné pozice 1. ledna 2011 – pozn. red.). Podzim bude jiný oproti minulým létům, ČT1 nebude vysílat StarDance, jako hlavní formát sobotní zábavy připravujeme jinou soutěž, rovněž velmi zajímavou. Chceme přijít s novým, silným formátem, který na zdejších obrazovkách ještě není.

Popište to víc.

V tuto chvíli bych ještě nerad.

Co se týká dalších let: peněz na vlastní tvorbu bude meziročně stejně nebo méně, v reálných cenách očištěných o inflaci, ale snažíme se, abychom uváděli alespoň 20 premiér solitérních dramatických děl ročně, to znamená kromě prázdnin v průměru 2 premiéry měsíčně. Chceme přitom, aby to byly látky šité na míru České televizi, nemáme ambici v čase pro dramatickou tvorbu suplovat distribuční filmy.

Generální ředitel Jiří Janeček loni ohlásil start historicky největší restrukturalizace České televize, neměla by ta už letos na podzim nést výsledky v tom, že na původní tvorbu bude víc peněz?

U laické veřejnosti se zažila fikce, že Česká televize má ročně k dispozici 7 miliard, z toho na výrobu pořadů jdou jen 2 miliardy. To není pravda. Ony zhruba dvě miliardy jsou jen externí přímé náklady na výrobu pořadů, k tomu se přidávají náklady interní včetně stamilionových nákladů na šíření signálu, přes půl miliardy odvodu DPH či 1,5 miliardy mzdových nákladů. Na programu a výrobním úkolu se má šetřit až na posledním místě. Core byznys České televize tvoří výroba pořadů a vysílání. Nejdřív je proto třeba redukovat náklady, které se přímo netýkají výroby, a teprve v druhém kroku prověřit programové položky. To se v rámci probíhající restrukturalizace průběžně a klademe na to velký důraz. Myslet si, že někdo přijde zvenku, najde 250 milionů, které někde leží na stole, a dá je do programu, to je fikce.

Nejsem o tom přesvědčen, koneckonců vy sám jste byl v týmu Deloitte, který loni vypočítal, že je možné propustit až 21 % lidí, tedy tehdy tuším 630 zaměstnanců, aby se dostávalo víc peněz na tvorbu.

Vždycky je prostor, aby se uvnitř našly rezervy, a myslím, že první výsledky už jsou. Hlavně v provozní oblasti se dají ukázat významné meziroční úspory, například v nákladech na přenosy signálu. Snažíme se optimalizovat i výrobu pořadů, zvažujeme, jestli nákladné projekty, které nedosáhly patřičného výsledku, má cenu opakovat. Razíme cestu hledání koprodukčních partnerů, abychom mohli dělat výpravnější pořady a přitom aby to rozpočet nezatěžovalo tolik, než kdybychom pořad vyráběli sami. Rozhodně se ale nedalo jednoduchým manažerským rozhodnutím seškrtat tři sta čtyři sta milionů korun, to potvrdila analýza Deloitte.

Chcete-li vyvádět řadu věcí ven do koprodukcí, budete propouštět?

Pokud poklesne objem výroby, bude muset poklesnout počet zaměstnanců i externistů, kteří se na ní podílejí, to je logické. Ve výrobním úkolu, který byl v roce 2010 stanoven v externích nákladech na 2,15 miliardy Kč a v roce 2011 na 2,10 miliardy, ještě nenastalo zásadní snížení. Snižovat stavy při nesníženém objemu výroby nemá logiku. Zakázková výroba zvenčí s věcným plněním ČT bude určitě do budoucna zajímavou cestou pro ČT, já bych se jí nebál.

Bohužel známe z minulosti období, kdy ČT snižovala počty zaměstnanců, ale uměle. Propustila je ze zaměstnaneckého poměru a stali se z nich stálí externisté. To opakovat nechceme.

Jak hodnotíte míru profilace dalších kanálů, ČT2, zpravodajské ČT24 a sportovní ČT4?

Čtyřka se od 1. ledna vyprofilovala jako jediný nositel sportovních pořadů, což ještě v roce 2010 nebylo, spousta přenosů se tehdy hrála na ČT2. Čekali jsme, jak to veřejnost přijme, ostře sledovaná záležitost, mistrovství světa v hokeji, ovšem proběhla hladce, míra pokrytí digitálním signálem je taková, že má k ČT4 přístup de facto každý obyvatel Česka. To je úspěch digitalizace i jako součásti restrukturalizace.

Na Dvojce se oproti letošku hrála v loňském roce spousta repríz. Téměř polovinu vysílacího času tvořily reprízy z Jedničky a sportovní přenosy, které jsou dnes na ČT4. Rovněž toto je nesporným úspěchem restrukturalizace – zcela nová profilace ČT2. Naším cílem je vytvořit kanál, který tu chybí, uspokojí diváka, který má rád divadlo, hudbu včetně vážné hudby či opery, dokumentární pořady původní ČT či zahraniční. Vnímám Dvojku jako mnohem lepší produkt, než kdyby vysílala, co se nevejde na Jedničku nebo na Čtyřku. Obecně musí mít prostor pro experimenty a nebýt vlečena požadavky na rekordy ve sledovanosti a honbu na GRPy. Měřit úspěch Dvojky, zaměřené na řadu specifických menšinových skupin, sledovaností v cílové skupině 4+ či 15+, to je nesmysl z logiky věci.

A ČT24, tu dnes laická i odborná veřejnost vnímá velmi pozitivně, to je nejdůležitější výsledek. ČT24 je všeobecně akceptovaný seriózní zpravodajský kanál, jehož vedoucí místo na trhu nikdo nezpochybňuje.

Zdeněk Šámal Čtyřiadvacítku rozjel a ustavil, Milan Fridrich ji posunul k „zážitkovému“ programu, přímým přenosům z reálných událostí. Jak se má profilovat dál?

Letos jsme viděli v přímém přenosu třeba královskou svatbu, čili ze směru „zážitkové“ televize neuhýbá. ČT24 je v současnosti stabilizovaný, kvalitní produkt České televize a podíl na tom mají Šámal, Fridrich i Bradáč. Roman Bradáč jako současný ředitel postupně realizuje svoje vize dalšího rozvoje ČT24, zejména v oblastech zahraniční zpravodajství, dalšího rozvoje domácího regionálního zpravodajství či inovací skladby víkendového vysílání ČT24. Kromě toho ČT24 posiluje kontinuální zpravodajství, což spočívá v aktuálním zařazování nejčerstvějších zprav včetně jejich rytmického opakování v rámci kontinuálu. Především ale klade důraz na vyváženost a nestrannost zpravodajství ČT24.

Ne vždy spolu všechny čtyři kanály spolupracují, jak by měly. Slyšel jsem o přetahování Jedničky a Dvojky o důležité pořady, někdy si třeba Jednička uspořádá tiskovou konferenci, aniž o tom tiskové oddělení ČT dopředu ví. Neměl byste spolupráci kanálů z titulu své funkce koordinovat líp – ať v komunikaci, nebo proto, aby se jejich programová schémata doplňovala a nekonkurovala si?

Do roku 2010 fungovalo zcela jiné pojetí, než je dnes, včetně třeba zmiňovaných repríz pořadů z ČT1 druhý den na ČT2, tzv. křížových repríz, jak jsme tomu říkali. Počínaje letoškem je cíl profilovat každý kanál. Tedy i komunikovat o jejich nové podobě s diváky. Že dnes komunikují kanály samostatně, o svém programu, designu, plánech, není proto, že by to nebylo koordinované, je to záměr. Proč jsem se na některých tiskových konferencích neobjevil? Chtěli jsme, aby byly zaměřeny hlavně na kreativní část obsahu, to je doména intendantů, do toho jim nijak nezasahuji, neříkám, jestli má zábavný pořad trvat padesát nebo sedmdesát minut či kdo má být jeho moderátorem.

Tvrdit, že kanály nespolupracují, je laciná kritika – snažíme se eliminovat všechna kolizní místa, kde by si Jednička s Dvojkou mohly krást diváky, hlídáme to i z pohledu žánrů, probíhá to na týdenní bázi, i operativně, má to na starosti odbor vedení skladby programu v čele s Markétou Luhanovou.

Uvažujete, že byste přesunuli populární publicistický týdeník 168 hodin z nedělního večera do jiného vysílacího času, jak o tom referovaly Lidové noviny?

Momentálně schvalujeme programové schéma na podzim 2011, s žádným přesunem pořadu 168 hodin se v něm nepočítá.

A uvažovalo se o tom? LN napsaly, že přesun do méně atraktivního času by měl týdeník 168 hodin oslabit, utlumit dopad jeho obsahu, a to že by mohlo být něco, co budoucí šéf ČT může vyměnit za svou podporu od politiků.

Práce na podzimním schématu začaly v dubnu, v době, kdy nikdo nevěděl, že Česká televize bude muset dostat na podzim nového šéfa. Poté, co se Jiří Janeček rozhodl k 31. srpnu rezignovat, dohodli jsme se, že do nástupu nového generálního ředitele nebudeme dělat žádné změny právě v oblasti zpravodajských pořadů, aby se to nestalo v mezidobí předmětem různých nařčení vedení České televize. Na Radana Dolejše, na Romana Bradáče ani na mě nikdo žádné politické tlaky nevyvíjel. V podzimním schématu nebude žádný posun „Stošedesátosmičky“ ani jiného zpravodajského pořadu. Případná změna počká až na nového generálního ředitele.

Uvedete letos na podzim nový pořad Pološero, pod taktovkou Jany Škopkové, šéfdramaturgyně vývoje pořadů ČT?

Pořad Pološero je jiný, než jaké jsme na obrazovce České televize dosud vídali, tématika není zpravodajsko-publicistická, spíš směřuje ke sociálně společenským fenoménům jako drogy a podobně. Diváci jej uvidí už na podzim tohoto roku, ano.

Odcházející ředitel Janeček uložil už na jaře šéfu zpravodajství Romanu Bradáčovi, aby zatraktivnil hlavní večerní zprávy České televize Události, které prohrávají ve sledovanosti nejen s Televizními novinami Novy, ale i se zprávami Primy. Co s tím zatím udělal?

Byla přijata operativní opatření dramaturgického charakteru, která mají zvýšit dynamiku hlavní zpravodajské relace. Ale uvědomme si, že Události ve srovnání s podobnými relacemi komerčních televizí mají jednu nevýhodu, existenci ČT24 jako celodenního zpravodajského kanálu. Jeho penetrace je prakticky na sto procentech populace, divák má proto v 19.00 vždycky možnost se rozhodnout, jestli si pustí Události, nebo si prohlédne Primu a pak se vrátí na ČT24. Myslet si, že vnitřními opatřeními docílíme zásadního navýšení sledovanosti Událostí, je bláhové, iluzorní. Diváky máme kvalitním zpravodajstvím ČT24 saturované, a to i v jiných časech, než je po sedmé večerní. Cestou určité bulvarizace obsahu Událostí se rozhodně vydat nechceme. Prestiž a celkové vnímání ČT24 jako celku je pro nás důležitější, než sledovanost jednoho konkrétního pořadu.

Nechcete hýbat s vysílacím časem?

To je ještě otázka interních diskusí, ale letos na podzim budou Události začínat v 19.00 jako dosud.

Restrukturalizace měla přinést též zjednodušení struktury managementu. Někteří ředitelé na první úrovni řízení se ale přesunuli jen do Janečkovy kanceláře, místo jednoho ředitele programu jste vy plus čtyři „kanálníci“. To se to zjednodušení příliš nepovedlo.

Provozní ani personální ředitel ve struktuře nejsou, vše je sdruženo do pozice vedoucího kanceláře generálního ředitele. Zmizel ředitel pro vnější vztahy. Je pravda, že nám přibyli intendanti kanálů, ale já to vnímám, že to je dobře, pokud chceme, aby program dále posílil a profiloval se.

Zároveň se oddělily různé kompetence, které dosud měla dramaturgicko-výrobní centra. Ta dosud vyvíjela, vyráběla pořady a ještě rozhodovala o umístění do programových oken ve schématu vysílání. Každý šéf takového centra byl v přímém kontaktu s tvůrci a zároveň do velké míry rozhodoval, jak bude vypadat program ČT. Dramaturgové vývoje jsou dnes ve výlučném kontaktu s tvůrci na rozdíl od týmu intendantů, kteří odpovídají za skladbu svěřeného programového okruhu. Dramaturgové vývoje hledají nové formáty, nabízejí kanálům alternativní varianty řešení, ve spolupráci s produkcí zajišťují vlastní výrobu pořadů. Vybírat z nabídek Vývoje je pak kompetencí intendantů. Mělo by to směřovat k tomu, že se zprůhlední vybírání z námětů a scénářů, které se nabízejí České televizi.

Můj dojem je opačný, tvůrci jsou ještě víc zmatení než dřív, za kým mají vlastně chodit, a ještě častější výtka: že se oddělilo, kdo by měl rozhodovat, od toho, kdo sedí na penězích. Tedy řevnivost mezi intendanty, jak vy říkáte, čili „kanálníky“, a oddělením vývoje.

Vývoj zpracovává a předkládá nabídky, které získá od tvůrců a spolupracovníků ČT intendantům, a ti si z nich vybírají. Dnes odborná veřejnost ví, že primárním vstupem, za kým mají v ČT jít, jsou dramaturgové oddělení vývoje.

Ale právo a moc, co bude v programu, si osobují noví intendanti, ti si program staví.

Nikoli osobují, těm tato kompetence musí příslušet. Opakuji: vývoj dává nabídky a intendanti si vybírají to vhodné do své koncepce skladby programu.

Skutečně si myslíte, že už to funguje tak, že jediné místo v ČT, tým oddělení vývoje Andrey Majstorovičové, má sílu a kapacitu obsáhnout odpovědně množství námětů, které se u nich scházejí, aby si programy mohly dostatečně vybírat? Mohou se spolehnout, že si vždycky vyberou, a nemusely to vymýšlet samy?

Všichni se učíme v novém systému pracovat. A rozhodně je tu kvalitativní progres. Nepřísluší mi hodnotit své kolegy, ale snaha nás všech v ČT je, aby tento systém fungoval co nejlépe.

Mluví se o skupině čtyř R – vy Radek Žádník, šéf ČT1 Radan Dolejš, šéf ČT24 Roman Bradáč a obchodní ředitel ČT Robert Kvapil -, která usiluje, aby někdo z ní byl budoucím generálním ředitelem ČT. Máte vy tu ambici?

Je to úsměvné, shodou okolností křestní jména čtyř manažerů ČT začínají na R, v žádném případě ale nejsme organizovaná autonomní skupina uvnitř managementu České televize, která by obsazovala neformální pozice. Spolupracujeme, jako spolupracujeme s ostatními manažery ČT. Komunikujeme spolu a jde nám o to, aby restrukturalizační procesy byly dotaženy do konce, nic víc, nic míň. O své kandidatuře na pozici generálního ředitele v tuto chvíli neuvažuji.

*

Radek Žádník, ředitel programových okruhů ČT

Letos čtyřicetiletý rodák z Chebu, absolvent fakulty financí a účetnictví pražské Vysoké školy ekonomické (1995) pracoval v 90. letech nejprve v Investiční a poštovní bance (IPB), v roce 1996 se stal finančním ředitelem a následně i členem představenstva akciové společnosti Trustfin, jež se zabývala výrobou a prodejem textilních strojů.

Současně v letech 1999 až 2001 zastával funkci člena představenstva zbrojovky ZVI. Po dvouapůlleté přestávce se v říjnu 2004 vrátil na tutéž pozici do této společnosti, už nazvané Uniplet Group, kde působil do roku 2007. V mezidobí pracoval ve Škodě Praha. V roce 2007 odešel na pozici výkonného ředitele pro finance státního podniku Česká pošta. V dubnu 2009 založil poradenskou firmu Aporia, jejímž je polovičním vlastníkem.

Uvádí to o sobě na webu Nadačního fondu Zdeňky Žádníkové, jehož je předsedou dozorčí rady. Herečka Zdeňka Žádníková-Volencová je jeho ženou, známá je mimo jiné jako představitelka jedné z hlavních rolí mýdlové opery Velmi křehké vztahy, kterou několik let vysílala televize Prima, do předloňska. „Vzala jsem si poklad,“ popsala před časem vztah se svým manželem paní Žádníková.

Do České televize nepřichází Radek Žádník bez znalosti prostředí. S veřejnoprávní institucí kooperoval před nástupem jako externí konzultant: coby spolupracovník poradenské společnosti Deloitte se podílel na zavádění restrukturalizačních plánů.