Jak koronavirus dopadá na média, marketing a maloobchod v Česku? Čtěte ve speciální příloze.

Šéfka vývoje nových pořadů ČT Jana Kasalová: Kandidovat na ředitelku České televize jsem už nechtěla

„Petr Dvořák mě oslovil s pracovní nabídkou v době, kdy bylo jasné, že je favoritem,“ říká Jana Kasalová, někdejší programová ředitelka televize Prima, která nyní z pozice ve vedení České televize dohlíží na vznik systému tvůrčích skupin a vývoj nových pořadů.

Přinášíme druhou část rozhovoru, první část jsme publikovali 2. dubna.

Jana Kasalová ukazuje programové náměty, Václav Myslík. Foto: ČT

Jana Kasalová ukazuje na tiskové konferenci 7. března programové náměty České televize, vpravo ředitel výroby Václav Myslík. Foto: ČT

Když jste přicházela na sklonku loňska do České televize, Lidové noviny upozornily na vaše soukromé podnikání ve firmě Casteam a údajný střet zájmů s funkcí v ČT. Podle čerstvého záznamu z obchodního rejstříku jste se v prosinci vzdala funkce jednatelky a předala ji Daně Šulcové. Můžete přiblížit, o koho jde?

To je kolegyně, kterou jsem do své firmy přijímala před několika na lety na pozici šéfky mé kanceláře. Během let se vypracovala do té úrovně, že za mě prakticky poslední dva roky pracovala standardně. Jen došlo k logickému vyvrcholení něčeho, co už stejně běželo.

Ve firmě Casteam jste zůstala jako jediná majitelka. Poslední veřejně přístupná účetní závěrka je za první půlrok 2008, kdy jste měla zisk 2 miliony Kč, Lidovky koncem loňska psaly, že v roce 2011 Casteam vyhrál tendr na školení 60 lidí v Českých drahách. Jak živý je tento váš byznys teď, letos?

Od prosince, co jsem v televizi, jsem fyzicky navštívila svou kancelář dvakrát, v noci. Opravdu to nejde stíhat. Nechávám si jen reportovat, to mně přijde jednou za čtrnáct dní na domácí e-mail. Firma jede naprosto samostatně.

Pokud jde o hospodářský výsledek, propadli jsme se loňský i předloňský rok, to je ale logické. Vzdělávací projekty jako takové šly obecně v zemi dolů, první, kde začaly firmy škrtat, bylo ve vzdělávání. Casteam se zabývá soft skills, tedy výchovou manažerů, středních kádrů, firma učí komunikaci, manažerským dovednostem, v podstatě je to tedy ohrožené zboží.

Živých je několik projektů, jeden je unijní, to je vzdělávání ve stavebnictví, který běží druhým rokem, firma školí též něco drobného pro I. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a chtěla by se zaměřit na evropské fondy, v rámci nově vyhlášené výzvy Educa, protože to je dnes zřejmě jediná možnost, jak vzdělávat. Státní firmy šetří, co mohou, ani soukromé firmy peníze do vzdělávání příliš nedávají.

Výhoda firmy Casteam je v tom, že je malá, má momentálně tři interní zaměstnance. Mediální bublina kolem ní je zbytečně velká.

O vašem podnikání se mluvilo především proto, že gros zakázek tvořily ty od státních firem pochybné pověsti, mluvím o pražském dopravním podniku či Českých drahách.

Promiňte, ale to jsou bůhvíkým vytvořené nálepky, že jsou to pochybné firmy. Odmítám být součástí takových nařčení a tvrzení. Všechny zakázky jsme odsoutěžili, každý projekt jsme odškolili, pro moment toho projektu se stáváme naprosto transparentním článkem. Tam nenajdete nic, co by se nestalo.

Ještě k tomu, jak vy říkáte - pochybné firmy. Jsou to standardní velké firmy, o práci v nichž se uchází napříč spektrem všechny profese. Jsou to firmy, kde je šance uspět, vydělat si peníze, profesně růst. Jsou to velké firmy, u nichž - když sledujete například jejich webové stránky a to, jaké zakázky chtějí - najdete pro sebe prostor. To je celé.

Co se týče „pochybnosti“, konkrétně ohledně dopravního podniku v Praze se poslední dobou zjevně probírají věci, které jsou opravdu nestandardní. Pokud jde o České dráhy, přijde vám logické, že potřebují vyškolit 60 lidí, jak komunikovat s médii?

Možná bystese na to měl podívat hlouběji, v Českých drahách neškolil Casteam poprvé, školíme tam řadu let, ještě v pozici vedení společnosti jsem tam začala školit management za funkčního období pana ředitele Petra Kousala (ve funkci od března 2003 do května 2005 - pozn. red.). Postupně jsme se stali dodavatelem určitého druhu služeb v úzkém segmentu. Dráhy vyhlašovaly další a další výběrová řízení a my jsme se hlásili jen na tato. A věřte mi, že při realizaci projektů jsme prošli martýriem jednání o konkrétní náplni a podobě jednotlivých školení s jednotlivými vrstvami managementu, aby to finálním příjemcům, třeba dispečerům, k něčemu bylo. Za svými projekty, lektory i výsledky své práce si stojím.

Školili jste i dispečery?

Jsme zaměřeni jak na individuální školení, koučink, vedení lidí, tak právě na velké skupinové tréninky, teambuildingy, rozvoj osobnosti na nejrůznějších bázích a úrovních. Třeba nám rukama prošli i revizoři dopravního podniku, se zadáním „jak se má revizor chovat ke komplikovanému cestujícímu“. Kde je hranice práva, co je nutnost, co je povinnost.

Myslíte, že vám tyto profesní kontakty z minula pomohly získat funkci v České televizi, kterou teď máte? Připomenu přitom, že v odborné veřejnosti převládalo přesvědčení - psali o tom kolegové Borovan či Potůček -, že vaše angažmá v ČT je splátka za to, že jste nekandidovala proti Petru Dvořákovi na generální ředitelku televize.

Souvislost mezi náplní mé nemediální činnost těch pár let a mojí stávající mediální je nula. A to, že člověk je schopen i v době, kdy se třeba nepohybuje tam, kde je „doma“, se uživit a nestane se někým, kdo si stěžuje, brečí a obtěžuje okolí tím, že zrovna se momentálně nemá jako to okolí, prokazuje svou životaschopnost a hodnotu na trhu, a ne že by za to měl být peskován.

Proč si myslíte, že si vás Petr Dvořák vybral na pozici šéfky vývoje nových programů, abyste mu dohlížela na x klíčových lidí, kteří mají tvořit nové klíčové pořady České televize?

Doufám, že to bylo proto, co jsem předtím dělala, i když jsme se dosud pracovně míjeli. A když mě oslovil, velice ráda jsem se s ním sešla.

Kdy to bylo?

V době, kdy už bylo jasné, že je favoritem.

Měsíc, dva před volbou?

Nebyla to otevřená nabídka, bylo to spíš neformální setkání, a bylo to ještě před volbou.

Půl roku třeba?

Ne, myslím, že už bylo teplo.

Jiří Janeček ohlásil svou rezignaci loni 8. června, tak ještě před prázdninami?

Ne, vzpomínám si, že to bylo na konci léta. A ještě důležitá věc, jak jste mi podsouval: já jsem nechtěla kandidovat.

Ani jste do toho nebyla tlačena?

Ne, já jsem prostě nechtěla kandidovat.

Proč, když jste se o tom v minulosti opakovaně ucházela?

Už nechci žít v kondicionálu. Mezitím jsem se někam vyvinula jako osobnost, jako člověk, jako žena.

Jak tomu mám rozumět?

Je to o osobním zrání, jak si chcete rozdělit své soukromí, pracovní nasazení, kam spějete, co pro vás je důležité, co není, co jste ještě ochotni podstoupit, co absolvovat.

Aha, myslel jsem, že vám vadí to nejisté, relativizující období před volbou.

Ne, nic mi nevadí. Prostě už jen už nechci žít v kondicionálu co by kdyby, rozhodla jsem se i v kontextu toho, v jakém jsem zdravotním stavu. A finální odpovědnost mého stávajícího generálního ředitele je báječná věc pro mě jako pro člověka, který má parciální odpovědnost.