Novou předsedkyní Rady Českého rozhlasu byla dnes zvolena muzikoložka a hudební pedagožka Hana Dohnálková. Dostala osm hlasů, tedy všech ostatních radních kromě sebe. Ve funkci nahradila úřadujícího předsedu Ivana Tesaře, který radu vedl ani ne měsíc, od 1. dubna, po rezignaci Petra Šafaříka. Tesaře dnes ostatní radní v tajné volbě odvolali pěti hlasy z devíti přítomných. Stejně tak odvolali místopředsedu Milana Badala, a to šesti hlasy z devíti.
Měnili se i místopředsedové. Stali se jimi Jiří Vejvoda a Tomáš Kňourek. Vejvodu navrhl Ervín Kukuczka, Kňourka pak Ivan Vodochodský. Vejvoda dostal šest hlasů, Kňourek sedm. Vejvoda se pak rozhodnutím svých kolegů stal i tiskovým mluvčím rady.
Tesař s Badalem byli místopředsedy rady od loňského listopadu, kdy rezignoval tehdejší předseda rady Michal Stehlík a s ním i jeho místopředsedové Šafařík a Vejvoda. Právě Vejvoda dnes Dohnálkovou na předsedkyni navrhl. Podpořil to Vodochodský. Ten celý proces změny vedení kontrolní rady dnes spustil.
„Podobně jako v listopadu nastala situace, kdy předsednictvo rady pozbylo důvěry většiny rady. Pokud neodstoupíte, vyvoláme hlasování o vašem odvolání,“ prohlásil Vodochodský na úvod dnešní schůze rady. „Není potřeba specifikovat, došlo k tomu, že jste pozbyli důvěry,“ odvětil, tázán předsedou Tesařem na to, proč jemu s Badalem už ostatní nedůvěřují.
Badal následně navrhl, aby členové rady o odvolání hlasovali veřejně, nikoli tajně, jak dosud předepisoval statut rady. Hlasovali pro to ale jenom Badal s Tesařem. Proti byli Kukuczka, dále Vejvoda a Vodochodský, zdrželi se Stehlík, Šafařík, Dohnálková a Kňourek.
Badal v následné diskusi znovu vyzval Vodochodského, aby vysvětlil, proč odvolání navrhl: „Jeho srovnání s pozicí předsednictva listopadu bylo trochu odlišné. Tehdy jsme shledali, že členové předsednictva pochybili, oni výtky přijali a rezignovali. Rád bych tedy teď věděl, čím jsme s panem Tesařem pochybili v roli místopředsedů a proč bychom měli být odvoláni. Ztrátu důvěry mi připadá komické a setkal jsem se s ním naposledy před rokem 1989. Chtěl bych slyšet důvod, nejen pro samotný akt odvolávání, ale i pro moje poučení, s kým tady vlastně sedím.“ Odpovědi se od Vodochodského ani od nikoho jiného nedočkal.