Seznam úkolů není inovace, i když se tváří meta

Facebook je Meta a má nový úkol: dostat lidstvo do metaverza. V něm se díky rozšířené realitě konečně propojí reálný a digitální svět. Vzdálenosti a fyzické překážky zmizí, společná práce i zábava bude dostupnější než kdy dřív. To zní hezky, pro povahu Facebooku a jeho nekonečný seznam problémů a průšvihů ale komentátoři mluví spíš o dystopické vizi. Snad se jí ale nemusíme obávat. Minimálně ne v téhle podobě. Budoucnost totiž nebude vypadat, jak ji načrtl Mark Zuckerberg.

To můžu říct, i když sám netuším, jak bude vypadat. Vím ale jedno: „I když se žádná výprava neobejde bez seznamu úkolů, může právě tento seznam způsobit, že průzkum nic nového nepřinese.“ Právě na tuhle větu z knihy Palečka – esej o digitální revoluci jsem si vzpomněl při procházením článků o metaverzu. Autor útlého spisu vydaného Karolinem Michel Serres (1930–2019) tím chce říct, že skutečně invenční objev představuje něco, co jsme si do té doby nedokázali představit. To byl třeba samotný Facebook, který vznikl jako webová stránka pro hodnocení vzhledu spolužáků. Nabízel ale stále nové a nečekané možnosti využití, které původní tvůrce vůbec nenapadly, a právě proto šlo o invenční počin.

Tentokrát Zuckerberg žádnou invenci nepřevedl, pouze zveřejnil seznam úkolů, k jejichž naplnění mají ale současné technologie ještě velmi daleko (a Facebook v rozvíjení metaverza navíc není žádný lídr). Technologie se tak budou muset ještě výrazně proměňovat, a tak i otevírat nové možnosti. Můžeme tedy předpokládat, že dnes vytyčené úkoly a náčrty jejich naplnění za chvíli nebudou dávat smysl. Situace se díky různým invencím promění. Metaverzum přijde, nebude to ale celé vypadat tak, jak bychom si dnes mohli myslet.

Plány Facebooku, pardon – Meta – dnes představují hlavně pokus o rozmělnění stále intenzivnější debaty o průšvizích nejlidnatější sociální sítě i jejích sourozenců (Instagram, WhatsApp). Ty nejprobíranější rostou z vlastnosti sítí, kterou technooptimista Serres v roce 2012 viděl docela rozdílně. „Palečka už se nemusí mořit, aby si vštípila vědomosti, poněvadž jsou tady, přímo před ní. Jsou objektivní, nasbírané, kolektivní, připojené, přístupné podle libosti, desetkrát pročtené a zkontrolované,“ píše filozof v pasáži, která v době pandemie působí až hořce komicky. Prý zkontrolované informace! Facebook – a politici a celá veřejná sféra – by se měl místo roztleskáváni příběhů o digitálních kancelářích v první řadě soustředit, jak moderovat dění na platformě, která dokáže sloužit jako pohon pogromů. Právě tomu by měl Mark věnovat mnohem víc kapacit.

To je ale pochopitelně nudné téma. Proč se zabývat stávajícím, když sledujeme tolik nového. „Naše doba nesnese srovnání, protože dnes se spolu s technickými proměnami převáří i tělo, mění se narození i smrt, utrpení i uzdravení, práce, prostor, bydlení, zkrátka veškerý život,“ píše Serres a snad má pravdu. Všechno to přetváření ale probíhá mnohem subtilněji, než bychom si pod tlakem novinových titulků a všudypřítomného PR hlásícího neustálou revoluci mohli myslet. Dobře to ukazuje třeba projekt Pessimist Archive shromažďující historické články o údajně hrozivých či skvělých dopadech rádia a televize, které se až příliš podobají současným pojednáním o vlivu YouTube či TikToku na mladé lidi.

Vybrat to skutečně nové je tak obrovsky těžký úkol a dává smysl být skeptický. A pak taky: i digitální technologie mají překvapivě tuhý a často nečekaný kořínek. Pamatuju si, jak mě svého času překvapila informace, že pro Aktuálně stále představuje nezanedbatelný zdroj návštěvnosti portál Centrum.cz. Myslel jsem, že je dávno mrtvý. To jsem ale zapomněl, že tam hodně lidí pořád chodí otevírat svůj email. Není tohle náhodou možný scénář pro budoucnost Facebooku?

Vybíráme z internetu

Digitální svět se samozřejmě nemusí vykládat pouze v dialogu s osmdesátiletým Francouzem. Jak dnes vznikají trendy, hypnoticky popisuje na svém blogu Pavlína Louženská. Je to divočina.

*

Neintelektuální, o to procítěnější kousek: kdo se chce spravedlivě rozčílit nad fušeřinou doktorů českých olympioniků, neměl by minout zpověď Ondřeje Perušiče. 

*

U nás na webu jsem popsal anabázi Hany Lipovské v Radě České televize. Doufám, že to může někomu dodat pár barev do celkem černobíle vykládaného příběhu.

*

Všude se teď stopují problémy a tajemství dodavatelských řetězců, nejobrazotvornější mně nepřekvapivě zatím přišel článek Venkateshe Raa.

*

První pomoc pro chvíle, kdy narazíte na článek o tom, že levice je dnes na Západě horší než Mao a Stalin.

*

Dvě magazínové chuťovky: o možnostech založit si mikronárod víme v Česku díky libertariánům dost. Příklad založení státečku ze zcela odlišné části politického spektra popisuje Katherine LaGrave. Ve druhém článku ukáže reportérka Hannah Dreier, jak dopadají lidé, které klimatická krize připraví o všechno. 

Jakub Jetmar & Ondřej Sliš

Nedělní přílohu internetu podporuje digitální bankovnictví George a jeho podcast